Ještě nedávno žila naděje, že bývalý závod podniku Benar v České Kamenici by zase mohl patřit módě. Neměla se tam vracet někdejší textilní výroba, ale naskytla se možnost jiného oživení areálu. O budovy projevil zájem Národní institut módy a designu z Moskvy.

„Moskevská škola totiž hledala prostory pro rozšíření svých aktivit do střední Evropy. Vytvoření jakéhosi vzdělávacího střediska na severu Čech se institutu zamlouvalo. Za výhodnou považovali polohu s blízkou vazbou i na partnery z Německa, Polska a dalších zemí. Svůj záměr si ale nakonec zřejmě už definitivně rozmysleli,“ uvedl místostarosta České Kamenice Vojtěch Marek.

Už dříve českokameničtí zastupitelé souhlasili se spolupráci města na přípravě projektu Evropské centrum designu. Možnost uskutečnění společných plánů usnadňoval fakt, že se Česká Kamenice stala novým vlastníkem Benaru. Areál městu daroval jeho bývalý majitel, který tam i nadále vlastní další dva objekty.

„Právě o ně iniciátoři založení centra designu projevili zájem. Město plnilo roli jakéhosi zprostředkovatele v jednání s majitelem budov. Ten byl ochotný objekty prodat. Ale z transakce sešlo,“ vysvětlil českokamenický starosta Miroslav Weis.

Investor z Ruska si měl nechat zpracovat projektovou studii. To proto, aby věděl, na kolik peněz vyjdou veškeré potřebné práce související s rekonstrukcí areálu. Prvotní odhady přestavby se pohybovaly okolo čtyřiceti milionů korun.

„Když oznámili, že si nakonec své plány rozmysleli, tak argumentovali právě nákladností rekonstrukčních prací. Pro ně by bylo ideální, kdyby zakázku mohli svěřit vybraným ruským firmám. Ty ale nemají oprávnění v Česku podnikat a zadání prací zdejším stavbařům by prý pro ně bylo příliš drahé,“ vysvětlil starosta Weis důvody, proč v České Kamenici žádné centrum designu zřejmě nebude. Město tak bude muset nejspíš řešit možnosti nového využití věnovaného areálu.

„Vlastnění chátrajícího Benaru mi za uplynulých třináct let přineslo více starostí a ztrát, než užitku. Areál jsem kupoval od státu v roce 1994 s předpo­kládanou vazbou na další obnovení textilní výroby. Italská firma, která to slibovala, se ale nakonec ukázala jako neseriozní partner a pak následovalo asi dvacet dalších nabídek. Bohužel, vesměs šlo o zájem nejrůznějších podvodníků,“ vysvětlil podnikatel František Novosad.

Svého času dokonce areál svěřil do prodeje jedné realitní kanceláři z Liberce. Navrhl cenu dvanáct milionů korun. Po čase, když liberecká realitka zinkasovala za své nabídkové aktivity více než sto tisíc korun a tvrdila, že je areál neprodejný, se majitel Benaru dozvěděl, že zprostředkovatelská společnost zveřejnila požadovanou cenu třiadvacet milionů korun.

„Přitom tehdy, kdyby se zachovali makléři férově, areál by si určitě někdo koupil,“ dodal Novosad.

Navrhované vytvoření Evropského centra designu považovala českokamenická radnice za určité zvýšení prestiže města nejen v oblasti školství a vzdělávání.

„Zároveň jsme pamatovali na jistou opatrnost a obezřetnost. Podíl města na projektu měl být jen v takové míře, aby nepřibyly další trpké zkušenosti, jaké zažíval i pan podnikatel Novosad,“ tvrdil českokamenický místostarosta Ma­rek.

Dlouholetá opuštěnost Benaru se podepsala i na stále se horšícím stavu tamních budov. Vlastník průběžně nechával areál zabezpečovat před zloději kovů. „Ti bohužel neváhali probourat ani zeď, aby se dostali dovnitř a mohli tam krást,“ připomněl František Novosad.

Myšlenku svěřit areál bývalého Benaru ruskému zájemci všichni českokameničtí zastupitelé nepodpořili.

„Když se na zastupitelstvu o této záležitosti rozhodovalo, zdržela jsem se hlasování. V podobné transakci jsem totiž neviděla nic dobrého. Obávala jsem se toho, že z rozpočtu nebo jiných zdrojů bude město finančně participovat na projektu, jehož úspěšnost se mi jevila přinejmenším jako diskutabilní. To se s odstupem času bohužel zřejmě i potvrdilo,“ uvedla bývalá českokamenická starostka a nynější zastupitelka Hana Lukáčová. (pes)