Tolik „šedých pravd“, tedy ne až tak úplně lží, ale vypreparovaných poloinformací, které dělají z (hlavně dopraváckých) odborářů nějaké postkomunistické hajzlíky, jsem už dlouho nezaznamenal. V posledních dnech před stávkou se v těchto vládních sdělovacích prostředcích zabývají skoro výhradně případnými negativními dopady samotné stávky. Málo se hovoří, natož aby se diskutovalo, o tom, proč se příslušné odbory ke stávce odhodlaly. Je přitom zajímavé, že podle průzkumů veřejného mínění je podstatná část dotázaných srozuměna s důvody stávky a podporuje jí. To, podle mého, znamená, že proti odborářům jsou části toho, čemu se říká „intelektuální elita“. Předpokládám, že ta dřepí v rozhodujících pozicích ve zmiňovaných veřejnoprávních (vládních) médiích. Jestli tam nedřepí, o to hůře. Pak by to znamenalo, že nás o situaci informují nějací nedovzdělaní polostudenti, kteří netuší, o čem vlastně jsou odbory v jednadvacátém století. Aha, to je vlastně to, co mi na (dez)informacích o akci odborů vadí nejvíc. Totiž to, že jsou jaksi předsudečně popisovány jako „pohrobci“ někdejšího komunistického ROH. Jenže, svět se mezitím posunul do daleko složitější a propletenější motanice ekonomiky, politiky a zločinu, než to bývalo za bolševika. Jen část našich novinářů (a jejich politiků) si s tím neví rady a tak bijí kolem sebe argumenty z minulého a předminulého století. Stávce zdar!