Dnes – jazykový koutek. Byly doby, kdy jsme se (spolu s řadou kolegyň a kolegů) posmívali „bolševikovi“ za to, jak se mu podařilo oddělit slova (zvuky) od jejich obsahů (významů). Všechny ty jejich obskurní slovní spojení jako „budování socialismu“, „internacionální pomoc“, „zásady posjezdového vývoje“, a podobně. Koncem osmdesátých let se pak ukázalo, že podobně jako je idea „komunismu“ či „socialismu“ prostě neslučitelná (v ekonomické i v té filosofické rovině) s životem běžných lidských bytostí, nedá se ani reálný život popisovat frázemi, kterými byla tehdy oficiální a řádně cenzurovaná média zaplněna. A dnes? Naši političtí profesionálové se už za těch nějakých dvacet let též naučili pěkně si zablábolit. Tak například tuhle „na televízi“ vidím a slyším pana Bendu (toho z „Kraje“) jak říká (cituji): „ Já nejsem skutečně aktivně legitimován na té straně žadatele.“ Chtěl tím (tuším) česky říct, že to není on, kdo by jako zástupce nějakého golfového spolku žádal o krajskou dotaci v řádech miliónů a právě pro ten „jeho golfový resort“. Jenže to se dá česky říct doopravdy jednodušeji – třeba „nemám s tím spolkem nic do činění.“ A tak můj dnešní apel (výzva) bude znít asi takto: „Jelikož a anžto jsem aktivně legitimován na straně žadatelů (jsem jeden z občanů), apeluji na aktivně legitimované představitele zastupitelské demokracie (včetně krajských radních), aby se naučili spojovat slova s jejich významy, a to pokud možno tak, aby přitom nevypadali jako něco, co nejsou…“