Příkladů toho, že se dá pracovat i se zcela vyjmutým mozkem (mladší generace to opisuje výrazem „je absolutně vyndanej“) je mnoho. Dennodenně se nám ukazují v televizi, přičemž se nestačíme (my, veřejnost) divit, koho jsme to našimi hlasy vynesli do čela naší politické reprezentace. Ale to by bylo zbytečné rozčilování.

Ty strmější příklady bezmozkové činnosti se dostávají do žebříčků podivuhodných úmrtí, způsobených vlastní vinou. Patří mezi ně například naši „sběrači kovů“, kteří si dokážou rozebrat dům nad sebou takovým způsobem, že je to celé nakonec zavalí.

Ale patří tam například i pán, který chtěl vyzkoušet, co to udělá, když si na svůj (téměř) běžný automobil tak nějak „přibastluje“ motor z tryskové stíhačky. (Inu, už to nikdy neubrzdil…)

V mém nejbližším okolí zaznamenávám v posledních týdnech takový neuvěřitelný úkaz. Musím ale dodat, že (zatím a nevím jakou šťastnou shodou náhod) to nestálo nikoho život.

Na náměstí v Krásné Lípě je umístěn ve směru od Kyjova semafor, který má (nejspíš) platnost ve směru na Rumburk. Jednak si tím ale není nikdo jist, takže na něm stojí i řidiči, odbočující na Děčín via Rybniště. Ale o to až tolik nejde, to je maličkost. Ovšem za druhé, a tím se dostávám k jádru pudla, semafory z Krásné Lípy na Rumburk a opačně NEJSOU (opakuji, NEJSOU) synchronizované. Zdá se to neuvěřitelné, ale je to tak a kdo to zažil, nepochopí stejně. A tak se vám může stát (mně a opakovaně), že se do úzké uličky vydáte na zelenou a v polovině potkáte protisměrně jedoucí auto (dodávku, kamión), který tam vjel taktéž na zelenou… Tomu říkám: „drsnej Sever“!!!