Pro lidi z Děčínska není Jan Mach neznámým architektem, jeho studio Mjölk dělalo například vyhlídku Růženka u Růžové.

Proč jste se ucházel o místo městského architekta v České Kamenici, co vás na tom oslovilo?

Jsem členem poroty na architektonickou soutěž na obnovu českokamenického kina. Při té příležitosti jsem se seznámil s Českou Kamenicí. Jednak s panem starostou, který je inspirující osobností, a jednak s městem jako takovým. Podobně velká města tuto funkci většinou nemají a je to škoda. Je to pro mne zajímavé i tím, že činnost městského architekta na takto malém městě může být velmi rychle čitelná. Stejnou pozici zřizovali i v Jablonci nad Nisou, kde se mi do toho nechtělo. Je to město desetkrát větší než Kamenice, je tam více peněz na projekty, ale zároveň jsou tam tlaky různých zájmových skupin, které ve větších městech přirozeně vznikají. Práce je tak poměrně zdlouhavá. Já jsem spíše tvůrčí architekt a přijde mi, že na menším městě je možné té tvůrčí práce v relativně krátkém čase odvést více.

Čím vás zaujala Česká Kamenice, která zahrnuje vesnické oblasti, památkovou rezervaci i sídliště?

Podle mne je to úžasné město. Jsem z Liberce a mám silný vztah k Děčínu a Ústí nad Labem a přes Českou Kamenici jsem jezdil. Pro mne to bylo město napůl cesty mezi Libercem a Ústím. Dlouhé roky jsem ale nevěděl, jak je to město uvnitř pěkné, protože má udělaný objezd okolo centra, což je samozřejmě pro něj dobré. Později jsem si ho prošel, zjistil jsem, že má unikátní skladbu krajiny.

Co vás zaujalo?

Uprostřed města se potkávají tři chráněné krajinné oblasti, což nikde jinde není. Některá města do sebe napumpovala po revoluci spoustu peněz, což jim mnohdy spíše uškodilo. V Kamenici se podařilo rezervovat stav, který může působit zanedbaně, ale historické jádro je zachovalé a moc pěkné. Nevznikly zde v 90. letech žádné developerské projekty, které já vnímám jako víc poškozující než třeba socialistické zásahy do měst. Zaujala mne třeba nádherná barokní kaple, o které moc lidí mimo Kamenici neví. Je tam zavřený zámek. I to může být prací městského architekta, aby se podobná místa více otevřela veřejnosti. Je to město příjemné i svou velikostí. Pět tisíc lidí je takový formát, ve kterém je možné v krátké době poznat všechny aktéry, kteří promlouvají do dění v něm.

Poslední kolo výběrového řízení mělo probíhat zcela neformálně u piva, je to tak?

Bylo to standardní výběrové řízení s porotou složenou z renomovaných architektů. Ta dala doporučení na dva finalisty, ze kterého si konečného vítěze pak vybíralo už vedení města. Ti se za námi vydali. Pozval jsem je u nás v Liberci do kavárny. Sice máme svou hospodu, ale bylo ještě docela brzy na to, aby měla otevřeno. Bylo to neformální, příjemné, což mi vyhovovalo.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Děčínsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde mimořádně v úterý.