Jestli někde platí přísloví dvakrát měř a jednou řež, tak je to bezpochyby u lezců pracujících ve výškách a hloubkách.

Své o tom ví i pracovníci ústecké společnosti Special – Service.cz, kteří před každým „výstupem“ dbají na bezpečnost i když jde například jen o cvičení na lezeckém trenažéru. Vše z bezpečnostních hledisek jistí dvakrát.

Bezpečnost na laně je nadevše – SAFETY FIRST

K dispozici mám dvě lana. Zatímco jedno je takzvaně pracovní určené pro pohyb nahoru a dolu, druhé je zajišťovací. To v případě problému zachytí pád lezce.

Stojím na hraně schodu. Na sobě mám lezeckou kombinézu, na hlavě ochrannou přilbu a především lezeckou výstroj plnou karabin.

Zkušený lezec Jan Klofec si mě bere do parády. „Neboj začneme tím, že se pokusíš vystoupat do výšky tak dvou tří metrů. Jsi jištěný lany. Nic se ti nestane. Tady je jümar [džimar], jde o speciální pomůcku, která ti spolu s dalším blokantem umožní stoupat po laně,“ vysvětluje mi Honza.

Chápu každé třetí slovo. Přesto jdu do toho. Je to výzva. Jde o mé první slaňování. Mám strach, obavu ale i touhu vyzkoušet si jaké to je viset ve výšce v pracovním postroji. Viset na laně je velký adrenalin. Po krátkém proškolení o bezpečnostních postupech lezecké techniky jdu na věc.

V lanech jsem jako oběšenec

„Dej si nohu sem do toho oka a zkus se vyhoupnout tak abys hrudním blokantem popojel po laně o něco výš. Tak je to správné,“ radí lezecký kolega Honza.

Noha je správně v oku, ale fyzička mě odmítá jaksi poslouchat. Ne a ne se odpoutat z podřepu. Nedokážu se postavit. Nejde to. Pomáhá mi další kolega Eda Beneš. Až s jeho pomocí se mi přeci jen daří postavit se na nohy. Konečně. Připadám si jak veverka, spíš jako oběšenec.

Ještě že jsem na trenažéru. Viset někde ve volné přírodě asi bych zazmatkoval. Naštěstí na trenažéru je poblíž Honza Klofec. Radí co a jak mám dělat. Bez jeho pomoci bych byl ztracen.

Zradila mě má chabá fyzička

Příliš nesportuji a jde to znát. Další stoupání po laně mi dává opět pořádně zabrat. Začínám se potit. Ruce se třesou. Začínají mě bolet i nohy. Visím ve výše asi 2,5 metru. Přesto je to nepříjemný pocit.

Udržet balanc na laně je téměř nadlidský úkol. Začínám se točit dokola. Lezecký postroj se mi zařezává do třísel. Přesto bojuji dál. Musím zdolat ještě alespoň jeden metr.

„Možná jsem někdy až přehnaně opatrný ale na bezpečnost v tomto případě opravdu nedám dopustit. Chybu si totiž můžeš dovolit jen jednou. A může být osudová! Práce ve výškách je vysoce riziková a proškolování musí být pečlivé. Zvláště u začátečníků. Každý lezec má svůj styl lezení ale bezpečnostní prvky jsou jasně dané,“ vysvětluje Honza.

Jeho šéf Petr Gondek mu dává za pravdu. Naše služby využívají firmy a společnosti v případě, že nelze využít dostupnou výškovou techniku jako jsou například plošiny nebo lešení. Pak nastupují naši lezci. Provádíme výškové práce za pomoci lanové techniky tam, kde už není možno postavit lešení, nebo jeho stavba by byla zbytečně nákladná,“ vysvětluje Petr.

Poslední takovou zakázkou byla instalace reklamní plachty na výškovém objektu sila v areálu zemědělského družstva Sedlec na Mostecku.

„Právě tam nebylo možné dostupnou výškovou technikou reklamu instalovat. Proto jsme museli použít lezeckou techniku. Reklamní plachta byla dlouhá 19 a široká 15 metrů a vážila 250 kilogramů. Na její instalaci se podílelo pět lezců a práci nám komplikovalo nepříznivé počasí, ale už jsme dělali v horších podmínkách“ vzpomíná na nedávnou práci Petr Gondek.

Mezitím se snažím dostat do svého cíle. Zbývají mi poslední centimetry k vrcholu. Pravou rukou pomocí jümaru stoupám po laně. Každým krokem zlepšuji techniku. Už vím jak na to.

„To je podstatné. Našel jsi si svůj vlastní styl. A vidíš, že ti to už jde,“ říká Honza. Je to za mnou. Jsem u vrcholu. Ted ještě bezpečně slanit zpět na pevnou zem. Nevím čeho se držet dřív. V uších mi zní rady odborníka na lezeckou techniku. Jenže co teď? Volám dolů na Honzu. Z výšky pěti metrů poslouchám jeho rady.

Hlavně zachovat chladnou hlavu

„Pevně drž lano v ruce. Tou druhou zmáčkni slaňovací brzdu, díky ní budeš klesat a určovat si rychlost sjezdu po laně. Neboj, půjde to jak po másle. Hlavně nezmatkuj. Chce to chladnou hlavu a hlavně si vše rozmyslet před tím než uděláš jakýkoliv pohyb nebo krok,“ říká Honza.

Zatímco v pravé ruce držím lano, levou rukou mačkám slaňovací brzdu. Pomalu sjíždím dolů. Jde to samo. Ještě pár okamžiků a opět stojím na zemi. Svaly na rukou i nohou začínají bolet. Připadám si jako bych zdolal nejvyšší horu. Konečně se můžu odepnout z bezpečnostních karabin. Je to za mnou a zvládl jsem to. Mám radost. Z lezeckého postroje mi opět pomáhá Honza.

Lezení je hlavně koníčkem

Lezení je pro většinu pracovníků Special–Service.cz koníčkem. „Je to práce, zábava i adrenalin. K výškám musí mít lezec vztah. Se strachem bych neudělal ani metr. Pracujeme i v extrémních podmínkách, ovšem vždy s ohledem na bezpečnost. Ve výškách zavěšeni v lanech, musíme spoléhat jen sami na sebe a nic neponecháváme náhodě,“ říká Petr Gondek.

Vedle trenažéru lezci využívají k tréninku také skály na Ústecku nebo různé věže a konstrukce. „Tam lezecká cvičení zaměřujeme hlavně na zdokonalování již naučených technik, tentokrát ztížená například o přelez zábradlí,“ vysvětluje Gondek.

Výškové práce jsou specifické práce, týkající se zejména stavebních, řemeslných či údržbářských aktivit, které jsou prováděny v těžko přístupných místech, obvykle ve velkých výškách.

Výškové práce jsou rizikovým oborem, ve kterém hraje důležitou roli profesionalita, odbornost a technická způsobilost pracovníků, vykonávajících výškové práce.

Trénink je v lezení moc důležitý

Asi neexistuje univerzální recept na to, jak se stát dobrým lezcem. Většina zkušených lezců radí ostřílenou větu: “Je potřeba lézt, lézt a nalézt kilometry metrů nahoru i dolů. Jedině tak se lezec zdokonalí.

Odkládám ochrannou přilbu, svlékám lezeckou kombinézu a balím lano. Konečně mám lezecký trénink za sebou. Necítím tělo ale i tak odcházím s krásným pocitem vítězství.