„Honza je nejstarší stromolezec široko daleko,“ říká Štverákův parťák Pavel Vorel. Zatím naposledy mohli lidé vidět Jana Štveráka v korunách stromů ve středu, kdy kácel nemocný vzrostlý topol mezi domy nedaleko Masarykova náměstí. „Při podobných akcích musíme dávat především pozor, abychom padajícími částmi stromů netrefili v lepším případě lavičky, v tom horším nedaleko stojící dům,“ vysvětluje Štverák krátce před tím, než se vydal na přibližně deset metrů vysoký kmen stromu.

Před samotným kácením je třeba část rozřezávaného stromu uvázat na lano, které směruje padající část tak, aby nenapáchala škody. Teprve poté se může stromolezec spustit o několik metrů níž a v závěsu nastartovat motorovou pilu.

Při své práci se oba setkali ale i s lidmi, kteří kácení stromů nelibě snášeli. „Před několika lety jsem kácel stromořadí topolů v Bynově u hřiště. Když jsem položil první strom, přijeli za mnou policajti a prosili mne, jestli bych nemohl přestat, protože jim neustále někdo volá,“ směje se Pavel Vorel. Na bynovské hřiště je totiž vidět téměř z poloviny sídliště a během pouhé půlhodiny zavolalo na tísňovou linku více než sedmdesát lidí, kteří si stěžovali na kácení.

Jindy ho zase vyrušili policisté při kácení stromů na Škrabkách. „Tam jsem kácel nad silnicí, kde je docela slušný provoz. Tak jsem začal již ve čtyři ráno. Jenže mi nedošlo, že tím budu rušit noční klid. Ale když už za mnou policajti přijeli, tak jsem je požádal, aby mi ohlídali silnici, abych nikoho netrefil. On se se stromy totiž nikdo nezabývá, dokud se nestane podobné neštěstí jako před časem ve Zlíně,“ dodal Vorel.