V tomhle duchu mi s kamennou tváří a naoko vážně odpověděli odborní učitelé lesnického učiliště v Hejnicích, když jsem je požádala o definici jejich studenta. Přesněji adepta jednoho z nejžádanějších oborů Střední školy hospodářské a lesnické Frýdlant, kam hejnické učiliště, škola s více než šedesátiletou tradicí už několik let spadá. Ten obor se jmenuje mechanizátor lesní výroby. Zkráceně „mechák“. Dříve mechanik opravář pro lesní stroje, ještě před tím lesní mechanizátor pro těžební činnost nebo taky jednoduše lesař. Zkrátka a dobře dřevorubec.

„Tenhle obor si vybírají kluci, kteří touží být v lese a většinou nechtějí dělat nic jiného,“ charakterizuje své svěřence Jaroslav Palarec, jeden ze zdejších učitelů. „Mnozí jsou z rodin, kde už děda i táta byli lesníkem, existuje tu velká stavovská čest,“ vysvětluje. „To je pravda, učím tu pomalu už třetí generaci a mnozí z našich absolventů k nám posílají své ratolesti,“ dodává odborný učitel Otakar Koštejn.

„Jsou to kluci zvyklí být v lese, v přírodě. Mají fyzičku a nebojí se špatného počasí. I před Vánocemi v největších kalamitách pracovali, dokud to šlo a padlý kmen byl vidět ve sněhu,“ pokračuje Jaroslav Palarec. I včera, přestože severní stráně Jizerských hor byly do šeda zbarvené lezavou mlhou a deštěm, jsme se po studentech ptali marně. „Kdepak, do půl druhé jsou v lese,“ zněla odpověď.

A tak jsme si jako figuranty k pile, s níž se tu studenti zmiňovaného oboru učí zacházet doslova mistrovsky – důkazem jsou četné tituly z celostátních soutěží – vypůjčili studenty z dalšího vyhledávaného oboru – zpracovatel dřeva. Vytáhli jsme je z dílny, kde to vonělo hoblinami a bylo vidět, že práce se dřevem kluky těší.

„Tenhle obor jsem si vybral, protože se mi truhlařina vždycky líbila, dělá to i můj táta,“ potvrdil Martin Matura ze třetího ročníku, když se soukal do speciálních montérek s protiřeznou úpravou a antivibračních dřevorubeckých rukavic. Také on tu během tříletého studia získá osvědčení pro práci s motorovou pilou. Kromě toho nalezne uplatnění jako plně kvalifikovaný pracovník pro pilařské provozy či truhlářské a tesařské dílny. Z rukou šikovných absolventů vycházejí také půvabné zahradní altány a stavby. „Věřím, že se touhle profesí uživím,“ říká Martin. „Já už práci slíbenou mám,“ přidává se jeho spolužák Tomáš Trojan. O šikovné truhláře a tesaře byl zájem vždycky a všude.

O práci se bát nemusejí ale ani zmiňovaní „dřevorubci“. Po škole umějí zacházet s pilou, křovinořezem, v rámci výuky získají zdarma řidičský průkaz na traktor, umí to se „železným koněm“, hydraulickým jeřábem a další mechanizací. Navíc tu pochytí i základy kovářských prací. Zájem o ně je i v zahraničí, v Rakousku, Německu, ale také ve Skandinávii, hlavně ve Švédsku. Mnozí se specializují na dřevařskou techniku, mají obchody či servis. O dobré místo nemají nouzi ani doma. „Úzce spolupracujeme s Lesy ČR i Vojenskými lesy. Tam všude najdou naši absolventi kvalitní uplatnění,“ říká ředitelka školy Alena Dvořáková.

O tom všem se budoucí „lesů páni“ (do učebních osnov patří i základ myslivosti), ale i zájemci o další obory, jakými je čtyřletý maturitní Ochrana přírody či učební obor zahradník – zahradnice dozvědí více na dnech otevřených dveří tento pátek a sobotu . V pátek od 10.00 do 16.00, v sobotu od 8.30 do 13.00 hodin.

Úsloví o malé tužce a velkém šroubováku už asi neplatí

Veterinář, manažer, farmář, lesník, ekolog, ošetřovatelka, opravář zemědělských strojů, ale i řezník, pekař, svářeč a zedník… Ptáte se, co všechno tyto různorodé profese spojuje? Odpověď zní: Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant. Pod jednou střechou, tedy přesněji řečeno pod třemi střechami, našlo po optimalizaci školství Libereckého kraje svůj domov hned pět maturitních oborů a rovných patnáct oborů učebních.

„Koncentrace oborů je tu veliká a podporuje vzdělanost ve Frýdlantském výběžku. Místě s největší nezaměstnaností, odkud je pro mnohé rodiny obtížné posílat své děti do sousedního Liberce,“ zdůvodňuje jejich existenci a množství zástupce ředitelky Milan Drechsler. Celkem má tato jediná integrovaná škola na Frýdlantsku téměř tisícovku žáků.

Řemeslo má stále zlaté dno

Jako první se nám představují kuchaři a číšnice. Kultivované prostředí školní jídelny je obrazem kvalitní výuky. Dole ve městě sklízejí vavříny zase obory pekař a řezník ve školní prodejně. Fronta u pultu to jen potvrzuje. „Školní sekaná obstojí i v obrovské konkurenci,“ říká s pýchou bývalá absolventka, dnes odborná učitelka Jana Vrkoslavová, zatímco nám statuje před objektivem.

Studenty maturitních ročníků jsme u tabule nerušili, zato pelášíme do svářečské dílny. „Rád se vrtám v motorech a tuhle školu jsem si vybral, protože mám rád taky Frýdlant a okolí,“ říká budoucí opravář zemědělských strojů Petr Heiland z Liberce. Že zemědělská výroba z Frýdlantska jaksi mizí? Kdepak, toho se nebojí! Vždyť po skončení školy vlastní absolventi jeden či dva výuční listy a ti co nejsou líní i maturitní vysvědčení. To všechno se počítá a o zdejší absolventy mají obrovský zájem v řadě libereckých firem. Třeba v pobočce nadnárodní firmy Benteler Maschinenbau, kde ti šikovní získávají i vysoké technické pozice.

Velký zájem je také o svářečské zkoušky. I to je na současném trhu práce vysoce žádané zboží. „Takový svářečský kurz přijde zhruba na dvacet tisíc, u nás ho mají učni zdarma,“ říká mistr odborného výcviku a vedoucí svářečské školy Václav Michl. Jak dodává, absolventi tu mohou získat dokonce i certifikáty podle evropských norem. To je opravňuje k práci v zahraničí. „Neříkám, že sváření je práce na celý život, je to raubířina, ale můžou si vydělat,“ potvrzuje učitel.

O odborné technické profese je ve světě stále zájem. Například v Rakousku či Norsku si podle jeho slov slušně vydělají a mohou se pak tady dobře odrazit. Osvědčení tu vydávají dokonce i v cizích jazycích. Angličtině, francouzštině či němčině. Další z žádaných profesí je tu učební obor s názvem operátor skladování. Jeho součástí je i příprava k získání průkazu obsluhy motorových manipulačních vozíků. Tedy kvalifikace, žádaná jak v průmyslových zónách, tak i obchodních řetězcích či jejich skladech.

Není to tak dávno, co prozíraví rodiče ctili úsloví: Lepší malá tužka nežli velký šroubovák. Každý úřad práce dnes potvrdí, že nejvíce nezaměstnaných absolventů tvoří ekonomické obory. A tak možná znovu přijde ke cti přísloví o zlatém dně řemesel.