Jak slaví husité Vánoce?
Zcela normálně. Jsme klasickou církví.

Na jaké Vánoce vzpomínáte nejraději?
Asi na každé. Dokud je člověk dítětem, tak vnímá Vánoce s nadšením, vidíte všude světýlka, čekáte na dárky a blýskají se vám očička. Ten duchovní rozměr Vánoc, jako svátek narození Krista, jsem si začala uvědomovat asi ve dvaceti letech. Ale pro mě jsou větším svátkem Velikonoce, kde sledujeme pašijový příběh, který vrcholí zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. To je ta největší síla, která dává člověku chuť žít. Vánoce pro mě mají spíše komerční nádech. Velikonoce považuji za jeden z největších duchovních svátků.

Jaká je vaše štědrovečerní večeře?
Letos přijede maminka z Mariánských Lázní. Moc se těším. Budeme mít zeleninovou knedlíčkovou polévku, bramborový salát a pak bude na výběr z kapra a kuřecích řízků. Stromeček doma nemáme, moje dvě kočky by ho rozsápaly.

Jaký máte program na letošní Vánoce?
Už u nás v kostele proběhly nějaké koncerty. A chystáme se na půlnoční mši od jedenácti hodin.

Budete ji sloužit?
Ano, už se pomalu připravuji.

Kolikátá to bude vaše půlnoční mše v roli kazatele?
Druhá. Loni jsem měla premiéru. Před tím jsem jako „posluchač“ byla asi jen na jedné půlnoční, většinou jsme byli doma v kruhu rodiny.

Jaká byla vaše půlnoční premiéra v Ústí?
Trošku zvláštní. Setkala jsem se na ní s rasizmem. Měli jsme na mši romskou rodinu a během bohoslužby došlo k tomu, že skupinka lidí v zadní části kostela vstala, odplivla si a odešla, protože celá první řada byla obsazená Romy. Sloužíte a vidíte to od oltáře.

Reagovala jste na to nějak?
Nemohu na to reagovat, když sloužíte, tak nemůžete. Moc jsem chtěla, ale přešla jsem to. Nechtělo se mi kazit bohoslužbu. Kristus je pro všechny bez rozdílu rasy. Na to mnoho lidí zapomíná.

Dá se z toho vyvodit, že mezi věřícími jsou rasisté?
Nevím, zda to byli věřící, nikdy jsem je v kostele neviděla. Na půlnoční chodí různí lidé, někteří i posilněni alkoholem. Ústí je hodně specifické město. Byla to pro mě velká novinka, Ústí je v tomto směru exotické. Tady neplatí v ničem zákony.

Uveďte nějaké příklady.
Všechno je tady naopak, ale nechci se pouštět do politické debaty.

Ale jste přece členkou České pirátské strany v Ústí nad Labem, takže politické názory určitě máte.
Členkou již nejsem. Nekandidovala jsem, protože zde nemám trvalé bydliště. Jsem sympatizantkou této mladé strany, ale nemohu sedět na dvou židlích. Politika do náboženství nepatří a náboženství nepatří do politiky. To jsem si uvědomila a odešla jsem. Ačkoliv spousta farářů a duchovních je politicky činná, můj názor je dnes jiný.

Vy pocházíte z Mariánských Lázní, jak jste se vůbec dostala do Ústí?
To jsou Boží cesty. Přišla jsem sem pracovat jako vedoucí nízkoprahového centra Orion/YMCA v Krásném Březně. V té době jsem zde také nastoupila i jako kazatelka v obci Církve československé husitské a připravovala jsem se na přijetí svátosti kněžské.

Michaela Kajlíková - karikatura.


Proč jste se dala na dráhu farářky?
Boží vůle. Někdo tomu říká náhoda, já tomu říkám Boží vůle.

Vy jste ale po vystudování teologické fakulty nešla hned dělat farářku. Co jste mezi tím dělala?
Potřebovala jsem si vyzkoušet normální život a utvrdit se v tom, že do služby Bohu chci nastoupit. Dělala jsem vše možné, například pro Západočeský orchestr, nebo ve firmě vyrábějící média CD a DVD, naposledy to bylo v sociálních službách. Na těchto místech jsem se naučila hodně a potkala mnoho zajímavých lidí. Dobré je ujistit se o tom, že sloužit opravdu chcete.

Můžete mít jako farářka rodinu?
Ano, můžeme se vdávat i ženit a mít rodinu. Jestli někdo žije sám, tak je to jeho osobní rozhodnutí. Předpokládá se, že náš život je těžký a je dobré mít oporu v rodině. U nás bývají i manželé oba faráři. Z mého úhlu pohledu, není nad to, když máte rodinu, která funguje.

Jak je to u vás?
Já jsem svobodná.

Dá se najít partner v kostele?
V kostele se partner najít nedá (smích) a ani bych ho tam nehledala.

Kam se tedy chodí farářka seznamovat?
To je zajímavá otázka. Já nejsem typ hledače a nechávám to na Boží vůli.

Jak jste se vlastně k víře, a potažmo k husitské církvi, dostala?
Nechala jsem se pokřtít až v sedmnácti letech a v té době jsem si přečetla knihu o životě doktora Karla Farského, který byl zakladatel Církve československé husitské. Moc to na mě zapůsobilo.

V čem se husité liší od ostatních křesťanů?
Ničím. Především jsme křesťané. Jsme liturgickou církví. Nejsme církví protestantskou, ani katolickou, jsme církví reformačního typu. Naše církev vznikla s koncem první světové války a vznikali jsme jako národní církev. Část kněží vystoupila z katolické církve a založila Církev československou. Přídomek husitská byl přidán až v sedmdesátých letech, ale ta tradice tam byla od počátku. Jsme mladou církví ale vlastně jsme jednou z nejstarších církví, která světí ženy.

Jak se vám líbí zdejší červený kostel Apoštola Pavla?
Je to nádherná, úžasná budova z roku 1905 se železobetonovými pilíři. Je to vrchol moderní architektury 20. století.

Vy se o něj ale dělíte, že?
Ano. Kostel vlastní Církev československá husitská spolu s Českobratrskou církví evangelickou. Nedělní bohoslužby probíhají tak, že od 9.00 slouží bohoslužbu husité a od 10.30 slouží bratři evangelíci. Původně byl kostel postaven z prostředků německých evangelíků a přispěly na něj místní osobnosti. Po roce 1945 přešel kostel pod bratry evangelíky, ale protože jich bylo málo, tak v padesátých letech rozhodnutím ministerstva vnitra jsme se stali spoluvlastníky. Farní úřad husitů je hned vedle Kostela apoštola Pavla. Fara spadá pod pražskou diecézi.

Jak to vypadá se zničením vzácných varhan po nájezdu zlodějů?
Policie případ odložila. My jsme vše postoupili pojišťovně a čekáme na její řešení. Určitě chceme případné peníze z pojistky dát na opravu varhan a také do zabezpečení kostela. Nyní děláme na obnově historických zámků a zároveň na jaře chceme jít do zabezpečovacího systému. Budeme mít v kostele alarm. Varhany velmi utrpěly a je to nevyčíslitelná škoda. Škoda, že kamerový systém města nehlídá kulturní památky.

To se tady tak krade?
Dvakrát nám vykradli kancelář, restauraci Mediterrano, která je ve sklepních prostorách fary, vykradli asi šestkrát. Celý tento rok, to byla krádež za krádeží. Naposledy jsme tady málem chytili zloděje, jak vykrádal garáž staršího bratra faráře. Podařil se nám husarský kousek, když jsme mu sebrali kolo, které tady nechal, když utíkal. Pak jsme kolo předali policii. Jinak samotný kostel byl vykraden letos poprvé v jeho více jak stoleté historii. Lidé si přestávají vážit kulturního dědictví předků a vše se devastuje a ničí.
Michaela Kajlíková - karikatura.
Kolik máte příznivců v Ústí?
Dříve to byla hezká čísla. Například pět tisíc, pak se to snižovalo až na 500, dnes to bude asi osmdesát.

To je asi budete i všechny znát osobně.
To ne. Máme hodně členů, kteří jsou v naší církvi pouze z rodinné tradice. Ráda bych je všechny osobně znala. Jsme v čase, kdy se láme chléb a my musíme oslovit většinovou společnost jinak než v předchozích letech. Ale přitom zachovat poselství a dobrou zprávu o Synu Božím.

Kde hledáte další příznivce?
Nesmíme zůstávat na farách a v kostelech, ale chodit mezi lidi. Pokud církve nezmění svůj postoj vůči vnějšímu světu, do kterého samozřejmě patří a je jeho součástí, tak to dopadne špatně. Budeme se muset vrátit ke kořenům. Naše biskupka, sestra Šilerová říká: Vezměte si sandálky, mošničku a vyjděte. Chápu to až nyní. Na faře nečekám. Snažím se svou prací ukázat na oblasti, kde je třeba pomoci těm, kteří to potřebují. Podporujeme činnost Terénního krizového týmu pod o.s. Spirála. Vyjíždíme s ostatními dobrovolníky do terénu a pomáháme například při povodních nebo jiných neštěstích. A v nejbližší době, doufám, konečně zahájím kaplanskou službu v Masarykově nemocnici.
Kajlíková: V Ústí bych se o dítě bála

Minulý rok jsem měl v Otázkách šéfredaktora poslední rozhovor před Vánocemi s arciděkanem Šimáčkem. Letos jsem opět hledal v duchovních vodách a našel Michaelu Kajlíkovou, farářku Církve československé husitské.

Sraz jsem si dali v jejím bytě na faře, hned vedle červeného kostela. Po bytě se proháněly dvě kočky a jejich panička se omlouvala za nepořádek. Ale abych řekl, takhle nějak jsem si byt mladé farářky představoval.

Když jsem vytáhl fotoaparát, hned se zalekla. „Já na fotografiích nevypadám dobře,“ smála se dodala, že kdyby věděla předem o karikatuře, do rozhovoru by se mnou „nešla.“

V Ústí nejdříve začala pracovat jako vedoucí nízkoprahového klubu Orion v Krásném Březně, takže o problémech ústecké mládeže ví hodně. „Zdejší mládež visí ve vzduchu, nikdo s ní nepracuje a oni nemají kam jít, tak se poflakují po ulici. Chybí zde například sportovní multifunkční park. Ten bych v Ústí postavila spíš, než zbytečnou lanovku,“ pustila se do nově zprovozněné ústecké atrakce a dodala pesimistický pohled. „Já bych se osobně bála, kdyby zde mé dítě vyrůstalo.“

Kajlíková vystudovala husitskou teologickou fakultu Karlovy univerzity, obory religionistika, filosofie, později etika a teologie. Pochází z Mariánských Lázní a dnes působí již čtvrtým rokem v Ústí, kde loni dovršila svou dlouholetou přípravu i cestu k přijetí svátosti kněžského svěcení.

Sandály jsou určitě dobrá věc, ale co takhle facebook a další dnešní vymoženosti internetové komunikace?
Také využíváme toto médium. Facebook mě oslovil a máme na něm profil naší obce. Používáme ho k propagaci našich kulturních akcí, informací z obce, nebo nových knih, což je ideální a rychlý způsob šíření informací o nás. Hodně farářů je na facebooku. Když využijete moderní technologii k dobré věci, jistě to není na škodu. Musíte si však stanovit etickou mez.

Jaký je dnes plat faráře? V rozhovoru s arciděkanem Šimáčkem jsem se dozvěděl, že katoličtí kněží mají průměrně okolo 14 - 15 tisíc korun.
Rozhodně plat duchovního neodpovídá vysokoškolskému vzdělání, které máme.

To máte asi méně než důchodci. Nepůjdete také stávkovat?
To je zajímavá myšlenka, ale my nemáme odbory (smích). Peníze ale nejsou tou hlavní složkou naší služby.