Proč jste se chtěl stát rektorem ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně?
Protože mě o to požádala paní děkanka Filozofické fakulty, která tím i tlumočila stanovisko dalších děkanů a dokonce se později přidala i paní rektorka Iva Ritschelová. A také proto, že mi budoucí osudy mé alma mater nejsou lhostejné. Proto jsem dal souhlas s kandidaturou.

Měl jste tedy podporu i odcházející rektorky Ritschelové?
Ano.

Vy osobně jste ambici stát se rektorem neměl?
Já jsem přišel do Ústí především se zájmem učit studenty. Když jsem skončil v politice, tak se mi nabízely různé pozice v byznysu. Já jsem si ovšem řekl, že už mám věk na to, abych dělal jen to, co mám rád.

Co tedy nakonec rozhodlo, že jste na nabídku kandidovat kývnul?
Množství osobností, které se za mou kandidaturu postavily. Cítil jsem svou povinnost pokusit se naplnit jejich přání a pomoci univerzitě.

Proč byla vaše kandidatura podaná tak pozdě?
Nevím o tom, že by se podala pozdě. Návrh na mou kandidaturu podávalo několik lidí, například děkan Pedagogické fakulty, pak také pan děkan Fakulty umění a designu. Těchto několik podání, bylo podle mých informací dodáno v řádném termínu. Ovšem já nic nepodával, já jen podepisoval souhlas s kandidaturou.

Je stále ve hře i soudní spor?
Já sám se do takových akcí rozhodně nechci pouštět a je to opravdu jen věcí těch, co podávali mou kandidaturu, aby uvážili další postup. Podle právních rozborů se dá říci a zjevné to je, že se volební komise zachovala v rozporu s obecně platnými právními předpisy. Akademický senát se tím, že nevyhověl stížnosti paní děkanky, dopustil vážného zpochybnění legitimity volby nového rektora. Ať jím bude kdokoliv, bude na jeho volbě velká kaňka.

Zkusíte kandidovat na rektora za čtyři roky?
K tomu se nemůžu vyjádřit, to není vůbec na pořadu dne.

Co jste chtěl na univerzitě změnit? Co vám zde vadí?
Předchozí rektoři, jak pan Havel, tak paní Ritschelová, šli správným směrem. Havel podpořil vznik dalších fakult a paní rektorka zase udržela spravedlivý řád v přísunu financí pro jednotlivé fakulty a pomohla získat prostředky na dostavbu kampusu. To, co se ale doposud nepodařilo vybudovat, je určité místo ústecké univerzity na slunci. Pořád zůstává takovou popelkou v pozadí. Vzhledem k tomu, že se dostáváme do svízelné situace, kdy vláda šetří a připravuje se reforma školství, tak půjde o to, aby se naše univerzita neocitla na vedlejší koleji. Moji navrhovatelé se domnívali, že bych svými kontakty s politiky mohl přispět právě k vylepšení naší pozice.

Co říkáte na projekt kampusu?
Jak pro univerzitu, tak i pro město Ústí to je jeden z nejvýznamnějších počinů. Jedním z důležitých bodů je, aby vláda přidělené finanční prostředky na kampus v rámci úspor neseškrtala. To bude největší úkol nového rektora. Dostavba multifunkčního centra a filozofické fakulty je aktuální a já mám vážné obavy, že ty velké prostředky, které na univerzitu půjdou, budou přitahovat určité zájmy podnikatelského sektoru. Už dnes se hovoří, že tyto zájmy se na akademické půdě mohou projevit negativně.

Myslíte si, že právě tyto zájmy mohly být důvodem vašeho vyřazení z boje o rektora?
O tom si netroufám spekulovat.

Jak jste se vůbec dostal na ústeckou univerzitu?
Před pěti lety jsem posílal své materiály na několik univerzit, ale Ústí dalo mou přihlášku do soutěže o vedoucího katedry a já uspěl. Tehdy to byla katedra ve vnitřním rozporu a mě lákalo tvořit něco nového. Jsem rád, že jsme s ostatními katedrami založili filozofickou fakultu a nemusíme se bát žádných akreditačních kontrol.

Daniel Kroupa - karikatura.

Kde nyní bydlíte?
Bydlím v Praze, ale částečně i v Ústí. Každý den se nedá dojíždět.

Sledujete politickou situaci v Ústí?
Velmi pozorně.

Jak se vám zamlouvá vládní koalice ČSSD, ODS a SZSP?
Je to koalice, kterou zvolili občané a nezbývá, než ji respektovat. Já bych byl býval dal přednost větším změnám.

Koho byste upřednostnil?
O svých politických preferencích na akademické půdě zásadně nemluvím.

Proč ODA, které jste jednu dobu dělal předsedu, krachla?
Protože byla malou reformní stranou, která velmi rychle a efektivně dokázala prosadit své ideje, ale nedokázala prosadit samu sebe, jako stranu se širokou členskou i voličskou základnou. Pak se začala zmítat ve vnitřních konfliktech, a to byla její smrt. Já jsem z ODA vystoupil, když strana opustila Čtyřkoalici, kterou jsem pomáhal zakládat.

Od té doby už se politicky neangažujete?
Ne, jen jednou jsem kandidoval na posledním místě kandidátky KDU-ČSL do Evropského parlamentu.

Co se vám v Ústí líbí a naopak nelíbí?
Mně se líbí, že to je město s velkým potenciálem rozvoje. A to, co se mi nelíbí, jsou určité malé poměry, které vedou k tomu, že určité podnikatelské skupiny zde mají tendenci ovládnout politiku. Sleduji to však spíš prostřednictvím studentů.

Jak?
Mnozí z nich se chtěli angažovat v politice, ale když zjistili, že o sestavení kandidátek v jejich obvodu rozhoduje stejná skupina lidí, která sestavuje kandidátky i u jiných politických stran, tak znechuceně odešli.

Můžete být konkrétní? Tedy alespoň o jaké strany se jednalo?
O takových věcech by měli mluvit ti, kteří to přímo zažili. Jinak se situace nezmění. Já jsem dnes pozorovatelem politiky než jejím aktérem.

Byl jste poslancem a v roce 1998 jste se stal i senátorem. Překvapily vás výsledky senátních voleb na Ústecku? Bývalý komunista Jaroslav Doubrava porazil občanského demokrata Pavla Sušického.
Já jsem pana kolegu Doubravu zažil ještě jako senátora. Přiznám se, že na mě neučinil velký dojem. Ale zřejmě má ve svém regionu dostatek podporovatelů a tak si svou funkci zaslouží.

Chtěl byste se do senátu, nebo do jiné politické funkce, někdy vrátit?
Měl jsem opakované nabídky, abych kandidoval, ale nereflektoval jsem je. Univerzitní život a odborné zájmy jsou dnes pro mě důležitější.

Jak se dá za dva měsíce poznat, že ta žena, se kterou chodíte, je ta pravá a na celý život?
To se dá poznat velmi těžko, ale mně se to podařilo. Uvěřil jsem, že mě má moje žena tak ráda, jako já ji. Vydrželo nám to již bez mála čtyřicet let. Návod neexistuje. Ani v lásce žádné pravidlo neplatí, snad kromě jediného, které formuloval svatý Augustin: „Miluj a čiň, co chceš.“

Daniel Kroupa - karikatura.

Jaké to je uživit šest dětí? Počítal jsem to a měl jste je v rozmezí 11 let, souhlasí to?
Vidíte, to jsem nikdy nepočítal. Uživit je bylo velice obtížné, v každém režimu se s velkým počtem dětí stáváte sociálním případem a my jsme žili pod oficiální úrovní životního minima i za socializmu. Když byla krize pomohli nám příbuzní, přátelé a někdy i neznámí lidé. V naší rodině se ale kladl důraz na jiné hodnoty, než ty materiální.

Na jakého syna jste nejvíce hrdý?
Já mám i jednu dceru, která je nejmladší ze všech. Mám radost, že se naše děti snaží dělat užitečné věci. Janek dělá investigativního novináře, Mikuláš se věnuje reportážní novinařině zaměřené na příběhy hrdinů, Matěj skládá hudbu pro různá divadla a večerníčky, František vystudoval také konzervatoř, ale věnuje se obchodu, Martin je rovněž konzervatorista a dále studuje filozofii a Madlenka konzervatoř ještě dokončuje.

Kroupa: Snad studenti počkají

Když jsem za Danielem Kroupou přišel do jeho kanceláře vedoucího katedry politologie a filozofie, bylo přesně jedenáct hodin dopoledne. Tak, jak jsme se dva dny předem domluvili. Proto mě hodně překvapilo, když mi řekl: „To jste vy pane kolego? Tak pojďte dál na chviličku.“

Přitom jsme byli domluveni na asi hodinový rozhovor. „Já to totiž poplet, neuvědomil jsem si, že mám od jedenácti hodin seminář,“ omlouval se.

Neváhal jsem, vytasil diktafon a šlo se na věc. Čekací akademická čtvrthodinka je přeci běžnou praxí. „Snad na mě studenti počkají,“ modlil se. Nakonec jsme spolu mluvili přesně osmnáct minut. Jenže každé jeho slovo šlo použít a všechny věty dávaly smysl. Nebyla to žádná vata a nakonec vznikl jeden z nejdelších rozhovorů.

Daniel Kroupa se narodil 6. 1. 1949 v Praze. Od roku 1972 pracoval převážně v dělnických profesích. Studoval filosofii u profesora Patočky. Od roku 1977 byl činný v Chartě 77. „V roce 1989 jsem spoluzaložil ODA a působil ve vedení Občanského fora,“ vzpomínal Kroupa.

V letech 1990 se stal poslancem. V roce 1992 se stal členem vládní komise pro přípravu Ústavy ČR.

V roce 1998 byl zvolen senátorem za Čtyřkoalici ve volebním obvodě Praha 12. Od téhož roku do června 2001 byl předsedou ODA.

Se svou ženou se poznal v roce 1971 na bytové přednášce prof. Růženy Vackové (vězněné patnáct let komunisty a před tím nacisty). „Chodili jsme spolu celé dlouhé dva měsíce a pak jsme se vzali.“

Váš syn Janek je známý z pořadu Na vlastní oči a nyní ze Soukromých dramat. Dáváte mu nějaké tipy?
To rozhodně ne, i když ho občas upozorňuji na společenské jevy, které se mi nelíbí. On zase se mnou občas konzultuje etickou stránku reportáží, která je někdy velmi komplikovaná.

Prý rád létáte a dokonce sám pilotujete. Je to pravda?
Je to pravda. V tuto chvíli mám ale propadlý průkaz na ultralehká letadla a nedokončil jsem výcvik pro větroně. Nejkrásnější je totiž létat bez motoru. Já jsem nalétal několik set hodin.

Takže jste létání už pověsil na hřebík?
To ne, rád bych v tom někdy pokračoval, ale od té doby, co dojíždím do Ústí, tak na to nemám tolik času.

Pokud byste létal z Prahy do Ústí, spojil byste příjemné s užitečným.
Ústí jsem několikrát přeletěl, ale na místním letišti jsem ještě nepřistál.

Máte rád čokoládu? Ptám se na to kvůli tomu, že váš dědeček založil továrnu na čokoládu, kterou dokonce dovážel do Švýcarska.
Čokoládu mám velmi rád, ale poslední dobou už si sladkostí tolik neužívám, protože se obávám cukrovky. Život je i tak dost sladký.