Uživí vás muzika? Chtěl byste, aby to tak bylo?
Muzika mě zatím ještě neuživí. Jednou bych se k tomu ale rád dopracoval.

Přihlásil byste se někdy kvůli tomu do nějaké reality show typu SuperStar nebo Talentmánie?
Už ne. Už to mám za sebou, byl jsem ve finále Carusošou 2001, pak jsem vyhrál Doremi a v první sérii SuperStar jsem se dostal do první padesátky. Vím, jaké to je, vystát si ten šílený konkurz. Na základě těchto soutěží si mě všiml Libor Matejčík z Motorbandu.

Čím jste se vyučil?
Já jsem původně zámečník. Maturitu jsem si dodělával po večerech.

Kde jste všude pracoval?
Dělal jsem svářeče, pak na povrchových dolech v Bílině a tady v Ústí v Dole 5. května strojníka u největšího velkorypadla. Také jsem se v roce 2005 rok živil jako dřevorubec. Byla to neuvěřitelná dřina. Byla mezi námi neskutečná svoloč, jako například zkrachovalí básníci, spisovatelé, ale také drogoví dealeři. V tom lese jsme si byli rovni. Také jsem dělal číšníka a pak i uklízeče. Bylo to šílené.

Nyní pracujete v Setuze v čistírně odpadních vod. Jak tam můžete vydržet ten zápach?
Jde o zvyk. Na tom provozu, kde jsem já, tam takový smrad není. Ale je pravda, že někdo kvůli tomu i odešel.

Josef Šutara - karikatura.

Jak jste se dostal ke zpívání?
Zpěv mi nikdy nedělal problémy, v rodině bylo hodně amatérských muzikantů. V patnácti letech jsem vyhrál soutěž Severočeský talent a měl jsem jít na konzervatoř. Ale za komunistů jsem nešel, častušky se mi zpívat nechtělo. V sedmnácti už jsem zpíval v kapele.

Ovšem známý jste se stal až v kapele Motorband, kde začínal Kamil Střihavka. Prý jste s touto kapelou měl za čtyři a půl roku 826 zkoušek. Je to možné?
Ano, zkoušeli jsme třikrát až šestkrát denně.

Jaké to bylo předskakovat legendě Nazareth?
Já jsem tátovi asi v osmi letech vystřelil u komediantů fotku Nazareth. Táta mi hned pustil jejich desku a od té doby jsem začal tuto muziku vnímat. Byla to taková první kapela, co mě kopla do hlavy. A najednou po dvaceti šesti letech jsem se já, kluk z Kotěhůlek, postavil na stejné pódium jako tato slavná kapela. Dokonce při našem setu se na nás byli podívat dva hlavní členové Nazareth - basák a zpěvák, který nazpíval hit Love hurst. A líbilo se jim to. Dnes už je neberu jako modly, jsou to lidé stejní jako my, kteří chodí na záchod.

Proč jste nakonec odešel z Motorbandu?
Další demo chtěl kytarista, aby bylo v angličtině. Já měl výhrady, ale podřídil jsem se. Tady to začalo, ale já myslím, že za tím byla hlavně ponorková nemoc. Měli jsme i jeden kuriózní spor. Náš kapelník si přečetl rozhovor s Helenkou Vondráčkovou, kde byl návod na úspěch. A on mě začal nutit hubnout a chodit do fitka. Zrovna v té době jsem přibral, přítelkyně dobře vaří. Nemohl jsem mu vysvětlit, že v tom to není.

Skončil jste s metalem nadobro?
Dá se říci, že ano. Budu asi dělat spíš hudbu na pomezí blues a hardrocku, asi to jen okořením tvrdšími rify.

Prý si vás všimla Bára Basiková. Kdy a jak to bylo?
Já se s Bárou znám od roku 1998, kde byla v různých pěveckých porotách, a vždy jsem se jí líbil. Ona mě přesvědčovala, abych šel na konkurz Ježíše. Šel jsem na poslední kolo, ale nedopadlo to.

Jaký pěvecký vzor máte?
Otise Redinga, Dana McCffertyho z Nazareth,R.J.Dia, nebo Beatles, to je intonační univerzita. Také Bob Dylan, Bruce Dickinson z Iron Maiden. U nás mě nejvíce ovlivnil Jirka Schelinger a Kamil Střihavka.

Na jaké vystoupení nejraději vzpomínáte? A na jaké naopak nevzpomínáte?
Jedno z nejlepších vystoupení bylo na Štvanici s Motorbandem, kde jsme dělali předkapelu Nazareth. Naopak se mi nepovedlo vystoupení v Třinci na Noci plných hvězd. V Děčíně to jednou zase vypadalo, že lidé nepřijdou, tak jsem si dal pivo. Bohužel, bylo jich víc a já se opil. Pak najednou večer přijelo vlakem hodně fanoušků. Zpíval jsem jak punkáč, ale lidi byli nadšení.

A co fanynky?
Ty jsou někdy drsné. Po koncertě na jednom festivalu za mnou přišla krásná, atraktivní, ale také otrlá blondýnka. Chtěla, abych se jí podepsal na přirození. Normálně si stáhla kalhotky a já byl z toho vykulenej. Nedal jsem to ale na sobě znát a zahrál jsem si na drsňáka a normálně se jí tam podepsal. To bylo zajímavé překvapení.

Josef Šutara - karikatura.

Když si nasadíte brýle a rozpustíte vlasy, tak máte image přesně jako zpěvák Ozzy Osbourne. To je schválně?
Je to náhoda. Mám podobný tvar tváře. Jinak Ozzyho mám rád a tvrdím, že nikdy neudělal slabou desku. Má kolem sebe neuvěřitelný tým lidí.

Řekněte nám něco o muzikálu Oidipus Tyranus, kde vystupujete?
Hlavně, není to muzikál, ale rocková opera. U nás vystupují i operní zpěváci, kteří tím stylem i zpívají. Já osobně jsem ve dvanácti obrazech a mám dva sólové zpěvy. Na české poměry je to neuvěřitelné dílo, pokračování Antigony. Zpívá tam v roli Apolona Kamil Střihavka, v roli Oidipa Honza Toužimský, pak Lešek Semelka a další. Já tam mám v divadelní verzi roli padoucha, korintského posla. Ve festivalové verzi zpívám i hlavní roli.

Kolik lidí chodí na rockovou operu a kde a jak často ji vlastně hrajete?
Vždycky máme plno. Hrajeme ji v divadle Milenium, kam se vejde šest set lidí. Další představení bude 11. prosince.

Všiml jsem si, že tam zpíváte s mikrofonem v ruce a ne s mikroportem. Nepřekáží vám při hraní?
Ani ne. Režisér Roman Štolpa, který je známý ze seriálu Velmi křehké vztahy, to vyřešil dobře.

Jak se s ním spolupracuje?
Výborně.

A jak se s ním pije? Je přeci známý tím, že se kvůli závislosti na alkoholu léčil.
On už vůbec nepije. Znám ho rok a neviděl jsem ho, že by se napil.

Šutara: Vlasy, brýle, a je tu Ozzy

Poprvé jsem ho slyšel zpívat asi před pěti lety na festivalu na Vlčí hoře. Tehdy byl ještě v Motorbandu. Rozpustil si vlasy, nasadil malé brýle, a rázem byl na pódiu v zapadlé vesnici na severu Čech Ozzy Osbourne.

Na výsluní se ale zpěvák Josef Šutara dostal až v poslední době, kdy zpívá v rockových operách Oidipus Tyranus a Antigona.

Když přišel do redakce Deníku na rozhovor, měl v podpaží malé elektronické klávesy. „Zrovna jsem si je byl koupit v bazaru. Potřebuji je ke studiu,“ vysvětloval čtyřiačtyřicetiletý Ústečan.

Letos totiž začal dojíždět do Prahy na Mezinárodní konzervatoř, a to na nově otevřený pěvecký čtyřletý obor – rocková opera. ,,Jedná se o jediný rockový pěvecký obor v celém Česku,“ zdůraznil Šutara.

„Na vavřínech se usnout nechystám. Člověk musí dřít a dřít. Talent, to je jen jedno procento. Zbytek dřina a dřina,“ zvedá důrazně prst.

Josef Šutara pochází z Braňan u Mostu, ale časy dospívání už prožíval v Teplicích, kam se rodina přestěhovala.

Studoval na teplické průmyslovce a většinu volného času sportoval. Vlastní dokonce obrovskou videosbírku s tisícovkou nejdůležitějších hokejových zápasů české reprezentace od roku 1996.

A jaké je jeho motto? „I kdybych měl na koncertě jednoho diváka, budu zpívat stejně, jako když jich tam bude milion.“

Platí u vás rockové heslo: Sex, drogy rock and roll?
Sexu jsem měl dost, to se musím přiznat. Nestěžuji si. Drogy mě ale nikdy nebraly, ovšem jeden čas jsem byl docela závislý na alkoholu, přesně na rumu. Nyní už jsem posledních osm let v pohodě.

Otec vaší maminky byl makedonský Řek. Prý se učíte řecky, je to tak?
Po válce se to tady všechno míchalo, biologický děda si tady udělal dobře s mojí babičkou a byla z toho má maminka. Řecky jsem se učil, došel jsem do šesté lekce, ale nyní už nestíhám.

Řecko vám je asi souzené. Prý jste měl problémy s průduškami a ty zmizely prý až po dovolené v Řecku. Je to tak?
S kapelou Bestila už jsem hrál něco přes dva roky a najednou jsem chytil suchý, drsný kašel. Už jsem z toho málem zešílel. Nikdo a nic mi nepomohlo. Až na dovolené v Řecku u moře se vše zlepšilo a nyní jsem fit.

Jíte masáky? Nebo lépe řečeno muchomůrku růžovou. Ptám se na to, protože váš otec je soudní znalec v oboru mykologie.
Jím, je to jedna z nejchutnějších hub, ale málo lidí ji zná. Řízky nebo falešná dršťková polévka jsou z masáků vynikající.