Hubáčková: Slovo mé matky má u komunistů velkou váhu

Kolik vám přišlo gratulací po vašem zvolení poslankyní?
Strašně moc. Hodně esemesek, mailů, také přání přes facebook, ale i hodně lidí mi gratulovalo osobně.

A kolega z KSČM Zdeněk Maršíček vám také pogratuloval? Právě jeho jste díky preferenčním hlasům přeskočila a on, zkušený poslanec, se do sněmovny už nepodívá.
Kolega Maršíček? Přiznám se, že ne. Ale od něj to beru.

Za KSČM jdou z Ústeckého kraje do poslanecké sněmovny dva zástupci. Lídr strany, Josef Šenfeld a vy, jako trojka kandidátky. Čekala jste to, že se ze třetího místa probojujete do poslanecké lavice?
Byla jsem velmi nervózní. Volební kampaň jsem směrovala hlavně na mladší lidi. Jsem koordinátorkou levicových žen v kraji, proto jsem se zaměřila v kampani také na ženy.

Čím si myslíte, že jste získala od voličů tolik preferenčních hlasů? Bylo jich celkem 2 704, o 800 více, než dostala dvojka vaší kandidátky, Zdeněk Maršíček.
Možná rozhodly ženy, které pan Maršíček asi podcenil. Jejich aktivita byla totiž úžasná. Ženy, když se na něčem domluví, tak jejich slovo platí.

Měla jste nějakou speciální kampaň?
Chodila jsem hodně mezi lidi, rozdávala jsem kytičky k MDŽ, srdíčka k Valentýnu a i naše volební prospekty. V kraji jsem měla šest billboardů. Vždy jsem apelovala na to, abychom kampaň dělali všichni dohromady, ale to nějak nevyšlo.

Jak jste vůbec spokojená s výsledkem voleb? Komunisté v kraji dosáhli na 13,6 procenta hlasů.
Je to více jak o tři procenta méně než minulé volby. Počet mandátů máme stejný. Za sebe jsem ráda, že jsem dostala důvěru od voličů, ale jinak to mohlo být lepší.

Proti vaší nominaci na třetí místo kandidátky se zvedla vlna nevole od Jaroslava Doubravy a Jaroslava Kubína. Tedy bývalých čelných komunistů v Ústí. Co vy na to?
Vnímala jsem to, ale přišlo to v nevhodnou dobu. Bylo to úplně zbytečné. Nevím, jestli mě pan Doubrava zná jako člověka, nebo jako politika. Ale asi o mně toho moc neví. Já mu jeho názor neberu. Já jsem svou kandidaturu ovlivnit nemohla, na třetí místo mě zvolila čtrnáctičlenná krajská rada.

Podle nich za vším stojí vaše nevlastní matka Květoslava Čelišová. Je to tak?
Těžko posoudit. Ona také není členkou krajské rady, tak nevím, jak mohla ovlivnit těch čtrnáct volitelů. Pochybuji o tom.

Prý je šedou eminencí strany, kterou z dálky ovládá. Myslíte si to také?
Je šestnáct let ve vrcholné politice a to něco znamená. Určitě svůj vliv na stranu má. Její slovo má velkou váhu, ale určitě neovlivní všechny straníky.

Myslíte si, že vám výpady pánů Kubína a Doubravy před volbami uškodily?
To nedokážu posoudit, nechci se do toho ani pouštět.

Do politiky vás přivedla vaše matka Květoslava Čelišová?
Určitě. Vyrůstala jsem vedle ní a viděla jsem, co politika obnáší.

Radila vám ve volební kampani?
Ne, bohužel se ani kvůli vážným rodinným důvodům mé kampaně nezúčastnila.

Těmi vážnými důvody myslíte asi smrt vašeho otce. Je to tak?
Ano, zemřel přesně v den voleb, a velmi mě to zasáhlo.

Slyšel jsem, že na pohřeb pana Čeliše se dostavil i pan Jaroslav Doubrava. Jak jste to vnímala, když vlastně pár dní před tím se do vaší nevlastní matky v tisku pěkně opřel.
Velmi mě to překvapilo, měla jsem z toho zvláštní pocity. Ten článek, co napsal, se mě velice dotkl, zvláště v tomto období. Nevím, kde vzal takovou drzost, že přišel na pohřeb takovému čestnému člověku, jako byl otec.

Proč jste vlastně nevstoupila do komunistické strany, když za ni kandidujete, a i vaše matka v ní je?
Zatím jsem k tomu neměla ten pravý důvod, i když jsem o tom uvažovala. A stále o tom uvažuji a nebráním se tomu. Uvidíme do budoucna. Vždy jsem měla levicové myšlení, za což se nestydím. Moje motivace byla, vždy pracovat pro stranu.

Myslíte si, že vám vaše „nestranickost“ pomohla při volbách?
Může být. Snažila jsem se oslovit jinou skupinu lidí, hlavně mladé a ženy.

Proč mladí lidé vlastně netíhnou ke KSČM a nevolí ji?
Vezměte si, že členská základna KSČM je strašně malá a ubývá. V Ústí máme 500 členů. Přesto jsme dostali hodně hlasů, takže to nevidím tak špatně.

Strana Věci veřejné měla v Ústí jen deset členů, a přesto získala stejný počet hlasů jako vy.
Ale oni jsou mladá strana. Nemají takovou historii.

Tomu nerozumím. Takže si myslíte, že jste u mladých lidí úspěšní? Ve studentských volbách jste v kraji dostali jen 2,9 procenta.
To bych neřekla. Je pravda, že levicové myšlení nemá každý. A proč máme tak málo mladých voličů? Možná k tomu přispívá ta šílená mediální masáž, která tu je. Stále se vytahují padesátá léta a proces s Miladou Horákovou. Patnáctileté děti, když slyší KSČM, tak se nechtějí o tom bavit.

Co si představíte vy pod pojmem zločiny komunismu?
Padesátá léta. Ale to už je šedesát let zpátky. Tu dobu jsem studovala a nesouhlasím s tím, co se tenkrát dělo. Ale bylo to o lidech.

Nebyla chyba, že se komunistická strana nepřejmenovala?
Možná, před dvaceti lety by to dobré bylo. Dnes už to nemá cenu. Nevím, jestli by nám to něco přineslo.

Jak jste se zabydlela v poslanecké sněmovně?
Zatím to jde strašně pomaličku. Měli jsme ustavující schůzi našeho klubu, kde jsme volili předsedu a místopředsedy. Rozdělili jsme si zatím jen kanceláře, poslanecké byty a různé papíry. Jde hlavně o organizační věci. V úterý jsme měli první schůzi kompletní nové poslanecké sněmovny a složila jsem poslanecký slib.

Jak se vám tedy nová kancelář a byt líbí?
Vím, že budu sedět v kanceláři s dalším poslaneckým nováčkem, Květou Končickou. Viděla jsem se s ní poprvé, ona je z Pardubického kraje. Je to velice optimistická mladá dáma, která je o deset let mladší než já. A byt? Dostala jsem ho přidělený, je to taková ubytovna. Je to jen na přespání. Budu ho využívat hlavně v době, kdy bude jednání sněmovny. Zatím jsem se tam byla jen podívat.

Už se vyznáte v poslanecké sněmovně?
Já ty prostory znám, protože jsem byla asistentkou poslance Josefa Šenfelda. Je to bludiště.

Už máte vybrané asistenty?
Jednu asistentku mám. Je to mladá dáma, má bývalá kolegyně ze školství. Ta mi bude pomáhat s organizačními a technickými věcmi. U druhého asistenta ještě váhám, protože čekám, do jakého poslaneckého výboru budu zařazena. Podle toho si vyberu svého druhého asistenta, aby mi pomohl s odbornými otázkami. Každý poslanec má určitý balík peněz, za který si může pořídit asistentů, kolik chce. Já jsem se rozhodla pro dva.

A vy jste byla u pana poslance Josefa Šenfelda jako asistentka „technická“, nebo „politická“?
Pan Šenfeld mě využíval v litoměřické kanceláři na technickou činnost. Ale tím, že se pohybuji v politice delší dobu, tak jsem mu pomáhala i s politickými otázkami.

Čemu se chcete ve sněmovně hlavně věnovat?
Pokud mi to bude umožněno, tak sociálním otázkám a školství.

Co byste chtěla změnit?
Budu podporovat dostavění kampusu v Ústí, protože v kraji je málo vzdělaných lidí. Pak bych chtěla zvednout prestiž učitele. Sama jsem to zažila. Učitel má hodně povinností, ale málo práv. Také mě trápí nedostatečné ohodnocení učňovských škol.

Jak se vám líbí návrhy budoucí vládnoucí trojkoalice v oblasti školství? Mám na mysli zavedení školného a zvýšení platů učitelů.
Nelíbí se mi zavedení školného. Sama mám dvě děti a nedovedu si představit, že bych za ně měla platit studium na vysoké škole. Na druhou stranu uznávám, že ty strany to před volbami deklarovaly, lidé, hlavně mladí lidé, si je zvolili. Takže proč ne. Já s tím ale nesouhlasím. U zvýšení mezd učitelům jsem pro.

Hubáčková: Fotografy nemiluji

Čerstvá poslankyně Gabriela Hubáčková je nyní v jednom kole. Musela dát poslanecký slib, vybrat si kancelář a zabydlet se v pražské ubytovně pro poslance. Proto bylo velmi obtížné si s ní domluvit termín rozhovoru.

Nakonec vše klaplo a mezi seznamováním se s labyrintem chodeb v budově parlamentu našla si čas pro rozhovor v redakci Deníku. Při rozhovoru byla milá, usměvavá, ale také skoupá na slovo. Hlídala se.

Když jsem vytáhl fotoaparát, zhrozila se: „Zubaře a fotografy nemiluji.“

Pětatřicetiletá Hubáčková učila na základní škole v Brné a pak dělala dva roky asistentku poslanci Josefu Šenfeldovi. „Nyní si mě v parlamentu pletou s poslankyněmi za stranu Věci veřejné,“ usmívala se drobná žena.

V pěti letech jí umřela její maminka, a tak si ji do pěstounské péče vzala Květoslava Čelišová. „Dítě si ty špatné vzpomínky dokáže vytěsnit, takže moc si toho z té doby nepamatuji. Každopádně paní Čelišovou jsem hned brala jako svou vlastní maminku.“

Hubáčková má dvě děti a nyní ještě studuje Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, obor sociální pedagogika.

Po volbách se objevily různé ankety a jednou z nich byla i o nejsympatičtější poslankyni. Vy jste dostala 1 procento hlasů. Co si o tom myslíte?
Nevím, jestli je to to pravé ořechové, které by mělo hrát v politice velkou roli. Ale tu anketu jsem také viděla, moje kolegyně Květa Končická se v ní umístila hodně vysoko. Podle fotografie toho ale moc nepoznáte.

Vy jste i zastupitelka Střekova, ale vůbec o vás nebylo slyšet. Jaký problém jste například na Střekově pomohla vyřešit?
Pokud vím, že nějaké problémy jsou, poukážu na ně. Myslím si, že jsem udělala dost práce jako opoziční zastupitelka, co se týká hlavně prodeje bytů.

Jaký je nyní největší problém Střekova?
Je toho více a jako patriot je všechny vnímám. Bydlím v Brné, ale bohužel pozornost se zaměřuje jen na centrální Střekov. V Brné by bylo potřeba například dětské hřiště, dále kanalizace, plynofikace a oprava silnic. Je tam toho prostě hodně k nápravě.

Půjdete opět do podzimních komunálních voleb?
Pravděpodobně ne. Nejsem v pozici, že bych zvládala několik funkcí najednou.