Své kuřácké vášně se pětašedesátiletý muž z děčínského sídliště Březiny nedokázal vzdát ani na záchodě. Posazený na míse odložil hořící cigaretu na roli s toaletním papírem. Protože se věnoval právě jiným úkonem, až příliš pozdě zaregistroval, že se od hořící role papíru oheň rychle šíří na další vybavení koupelny.

„Vlastními silami ten oheň nedokázal zkrotit a může děkovat včasnému příjezdu hasičů. Plameny se naštěstí nerozšířily do dalších částí bytu. Ale v ohrožení byl celý panelový dům,“ připomněla loňskou událost vedoucí státního požárního dozoru a zástupkyně ředitele děčínského územního odboru Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje Ladislava Moravcová.

Podobné případy nejsou na Děčínsku ničím výjimečným. Právě nedbalost a nepozornost se stává nejčastější příčinou požárů v bytech nebo dalších uzavřených objektech. Dosvědčuje to třeba požár domu v Benešově nad Ploučnicí.

„Jeden z tamních nájemníků neopatrně manipuloval s popelem, který byl ještě horký. Nevěnoval tomu ale pozornost a od hořících uhlíků začalo hořet vybavení bytu a posléze se oheň rozšířil do dalších částí domu,“ poznamenal k dalšímu případu Miroslav Svoboda, který se na děčínském pracovišti hasičů zabývá zjišťováním příčin požárů. Má na starosti také evidenci výjezdů a případů, u kterých hasiči na Děčínsku zasahují.

Z meziročního srovnání vyplývá, že záchranáři v děčínském regionu likvidovali v loňském roce tři sta sedmdesát požárů. V předchozím roce jich bylo o šestatřicet více. Takzvaných technických zásahů měli loni 539, předloni jich bylo o skoro dvě stě padesát více. Některá statistická srovnání ale hovoří o méně příznivém vývoji událostí. Týká se to například výraznějšího zvýšení počtu dopravních nehod s vynucenými zásahy našich jednotek. Předloni takových havárií bylo 264, loni o osmdesát více. Podobně tomu bylo v případě výjezdů na likvidaci uniklých nebezpečných látek.

„V roce 2006 to bylo 165 zásahů, v minulém roce už 223. I u těchto případů sehrávala svoji nepříznivou roli nedbalost. Tedy selhání lidí, kteří nedokázali zajistit, aby k takovým únikům nedošlo,“ zdůraznil Miroslav Svoboda.

Každoročně se opakujícím nešvarem je vypalování staré trávy. Mnozí chalupáři a majitelé rodinných domků si myslí, že likvidaci suchých porostů, které shrabou na jednu větší hromadu, bez problémů zvládnou. Že se mýlili, to si uvědomí až ve chvílí, kdy potřebují pomoc hasičů.

Blížící se příchod jara by proto měl být pro všechny „zahradníky“ varujícím signálem. Vypalování suchých travních porostů je zároveň činností, kterou neradi vidí ochránci přírody. V ohni totiž končí život hmyzu a dalších drobných živočichů.

„V nejednom případě se v ohrožení života ocitají samotní původci požárů, které začaly zdánlivě bezpečným zapálením kupy větví nebo trávy. Stačí silnější vítr nebo chvilka nepozornosti a oheň se rychle rozhoří do takové míry, že ho musí likvidovat hasiči,“ varovala Ladislava Moravcová.