Mexiko může skoro za svoji druhou vlast považovat ředitel děčínské střední zahradnické školy Libor Kunte. Srdíčko botanika se zatetelí vždycky, když se tam znovu a znovu vydává. Právě dnes vyrazil do zámoří už po sedmnácté.

„Kvůli koupání a opalování bych se takhle na jedno místo skutečně vracet nemusel, ale tyhle pobyty za poznáváním tamní vegetace své kouzlo určitě nikdy neztratí,“ tvrdí cestovatel.

Jakési courání po světě ho provází většinu života. Připomene první delší zahraniční poznávací cestu na Saharu, už je to skoro dvacet let. Pak přišla na řadu desetiměsíční studijní stáž ve Španělsku a před šestnácti lety následoval první pobyt v Mexiku.

„Krásná mexická příroda mě uchvátila natolik, že jsem se tam začal s některými kolegy vracet,“ připomíná. Mezi cesty do Mexika se vešla i jedna výprava na Madagaskar a Libor Kunte si do svého běhu žití mohl zapsat splnění další touhy.

Teď zamířil na poloostrov, který se táhne podél západního mexického pobřeží. A bude tam mít hodně napilno.

„Spoustu poznatků a zážitků ze všech těch minulých cest jsem publikoval v nejrůznějších odborných časopisech. Teď přibudou další dojmy a hlavně počítám s pilným fotografováním. Právě tahle cesta by se měla proměnit ve vydání rozsáhlejší obrazové publikace o mexické přírodě. Už jsem se na tom domluvil s jedním vydavatelstvím,“ říká děčínský botanik.

V jeho pracovně na škole se čas od času objevuje nějaký exotický plaz nebo tajemné kaktusy, které by mohly budit dojem suvenýrů z dalekých cest.
„To ani v nejmenším. Když se prodíráte nekonečnými porosty, tak vás možná na chvilku podobné svody přepadnou. Že by se třeba jako jedna malá rostlinka do Děčína klidně mohla svézt. Ale vzápětí vám takovéhle chutě z hlavy vymaže pomyšlení, že by to byl vzhledem k přísným mexickým zákonům na vývoz přírodnin jeden velký malér. A toho jsem se chtěl vždy vyvarovat,“ dušuje se.

Vše, co kdy v ředitelně v teráriích syčelo, v akvárií plavalo a v květináčích rostlo, pořídil nebo dostal v tuzemsku.

Právě díky častým cestám do Mexika nemívá moc problémů oživit znalosti španělštiny. Domluví se docela snadno.

„I když mívám často dojem, že tenhle jazyk spíš zapomínám. Ale právě během pobytu si mnohá slovíčka vybavuji znovu,“ tvrdí.

Až se za zhruba tři týdny zase bude vracet domů, určitě budou v jeho zavazadlech pálivé mexické papričky. Používá je do kukuřičných placek, na kterých si pochutnává čas od času i manželka Pavla a nebo dcery Pavlínka a Katka.