Vnedávné době zanikl vDěčíně jeden znejzajímavějších historických areálů města tzv. „Podmokelský dvůr“. Jeho osudy patří k nejstarším dějinám Děčína-Podmokel, což právě vtuto dobu je vhodné připomenout.

První zmínka oPodmoklech a podmokelském dvoře je zroku 1407, kdy byl jejich vlastníkem Jan zVartenberka. Středověký název vsi „Podmokly“ vystihuje slovanskou tradici jména a zjevně souvisí se zaplavováním okolních polí za povodní. Jistě není náhodnou, že vnedaleké blízkosti u dvora máme doloženy slovanské sídlištní nálezy z8.-11. století. Podle četných archeologických nálezů zde bylo jedno z center nejstaršího slovanského osídlení Děčínska.
Vlastní jádro vsi Podmokly leželo dál od řeky, dvůr stál na vyvýšenině nad řekou. Dvůr byl hospodářským centrem levobřežní Děčínské kotliny, u něj ležel hlavní přechod přes řeku spřívozem. Ještě v19. století zde fungovalo i menší přístaviště pro nákladní lodě.
V15. století Podmokly sdílely osud Děčínského panství. Vprvní polovině 15. století několikráte místní pány Zikmundaa Jindřicha zVartenberka na Děčínsku napadla cizí vojska. Doložené je to vroce 1436 při útoku Sasů a vroce 1444, kdy se spojilo vojsko zLužice sPražany a Litoměřickým obranným svazem. Úpadek panství způsobený válkou byl prohlouben i rozdělením panství po smrti Jindřicha zVartenberka vroce 1444. Děčínské panství se podařilo sjednotit Janem zVartenberka jako dědictví po otci Zikmundovi až vroce 1454, kde jsou znovu zmiňovány Podmokly vdeskách zemských.Kupodivu tehdy je zmiňována pouze ves bez dvoru.
Dvůr byl vtéto době už nejspíše samostatným lenním statkem, což dokládá zmínka zroku 1475, kdy zde u „přívozu“ sídlil rytíř Assman zWorgowitz.O něm víme zprotokolů vyšetřujících přepad tři norimberských kupců vSasku. Jeho rodina držela lenní statek až do roku 1545, tzn. i za nových správců Děčínska pánů ze Salhausenu a zBünau. Zbytky jejich tvrze se našly při stavbě několik desítek metrů jižněji od pozdějšího renesančního dvora hned u přívozu, který bezpochyby chránila.
Výraznější rozvoj Podmokel je spojen saž sdobou rytířů zBünau, kterým děčínské panství patřilo od roku 1534. Vjejich době stouplvýznam komunikačního směru na Jílové a Libouchec, který Děčín spojoval i sjejich majetky vSasku na Lauensteinu a Weesensteinu. Svobodné zemská stezka vtomto směru jevpramenech zmíněna kroku 1567. Vedla od Děčína přes Staroměstský most přestavěný vroce 1540 a dostavěný vroce 1574, přes přívoz u Podmokeldále na Želenice, Krásný Studenec, Jílové a Libouchec. Komunikační význam Podmokel zdůrazňuje i další stavba kamenného mostu přes Jílovský potok, odkud vedlo spojení na Bělou,Jalůvčí a do Weiheru. Tento most umožňoval jako jediný dopravu pro selské vozy, neboť tzv. ovčí můstek na Jílovském potoce zroku 1561, byl zaklenutý tak, aby umožňoval průchod velkých vod a plavení dříví. Plavení dřeva po Jílovském potoce mělo smysl i proto, že u Podmokelského dvora existovala pila (1576) a mlýn o třech kolech (1580).
Dnes už zbořený areál Podmokelského dvora vznikal na starších základech někdy po roce 1554, kdy se dostal do majetku Günthera zBünau. Za něj se stal dvůr sídlem nového Podmokelského statku, který měl být vyčleněn jako zaopatření pro jeho nejmladšího syna Jindřicha mladšího zBünau. Obytnou část dvora dokončily nejspíše před rokem 1579, kdy došlo kuzavření bratrské smlouvy při dělení otcova majetku. Mimochodem vtéto smlouvě je také zmiňován ovčín, a potok u Podmokel. Samostatný podmokelský statek zanikl vroce 1591, kdy ho Jindřichem st. zBünau opět připojil kděčínskému panství.
Po roce 1628 získal Děčínské panství Kryštof svobodný pán zThunu, jehož rodina. Držela panství až do počátku 20. století. Podmokly tehdy získali nové vrchnostenské budovy, které význam starého dvora poněkud snížily. Vznikl zde známý Pivovar (1707), dodnes stojící budovy zbrojnice (dnes archiv, budova zroku 1783) a loveckého dvora (dnes muzeum z roku 1735). Vroce 1823 tam byla ze zámku přenesena správa panství. Podmokelský dvůr se v18. a 19. století dále upravoval. Stály zde stáje pro dobytek a pod ním byla v18. století loděnice. Ksoučástem dvora patřily polnosti mezi Podmokly a farní vsí Rozběleny, známé jako Velký a Malý písek, proslulé četnými pravěkými a středověkými archeologickými nálezy. Vsouvislosti svýstavbou dráhy Praha-Drážďanyprodal Františkem Antonínem Thunem tyto parcely roku 1846 průmyslníkům krozšíření hospodářské základny nově vznikajícího města Bodenbach-Podmokly.
Vlastní areál dvoru se následně využíval spíše kprůmyslovým účelům. Po přestavbě 1857-8 sloužil jako lihovar, později byl pronajat jako výrobna barev, papírna a výrobna papírenského zboží. Areál nechali ještě Thunové novogoticky přestavět v70. letech 19. století staviteli Antonem Hockem a Josefem Čejkou. Kolem roku 1920 Thunové dvůr zrušili a jeho budovy prodali kprůmyslovým účelům.
Vnedávné době vlastnilo skladovací a výrobní provozy Kablo Děčín, n.p., následně Kabelovna Děčín a.s. Zhruba před rokem byl areál prodán místnímu obchodníku Romanu Abrahámovi, který ho před měsícem nechalzbořit. Zůstal zachováno torzo renesančního dvora. Záměrem investora je na místě postavit obchodní centrum.