I když má většina místních samospráv veřejné vyhlášky, které hrozí možnými sankcemi majitelům za volné pobíhání jejich čtyřnohých mazlíčků, toulaví psi se mnohde stávají stále větším problémem. Zvláště v případech, kdy není vůbec jasné, komu takový psí opuštěnec patří. Stává-li se na svých toulkách agresivním zvířetem ohrožujícím okolí, mají radnice o starost více.

„Máme tady rodinu, které tři roky po obci pobíhají psi a nemůžeme s tím prakticky nic udělat. Lidé je často vídají i zabíhat do lesa. Byli i svědci, kteří je zahlédli, jak honí srnky. To samozřejmě zase ještě štve myslivce. Uložit takové rodině nějakou pokutu je zbytečné, stejně by ji nezaplatili,“ rozčiloval se místostarosta Jiřetína pod Jedlovou Pavel Zoser. O tom, že si mnozí chovatelé nedokáží své psy uhlídat, se téměř každodenně přesvědčuje personál děčínského útulku pro opuštěná zvířata.

„Od začátku roku jsme už tady měli sedm set zvířat. Podle údajů na známkách se podaří poměrně rychle zjistit majitele. Někteří si okamžitě pro takového zatoulance přijedou a jsou rádi, že se vůbec našel. Bohužel je i dost lidí, kteří své někdejší mazlíčky zpátky domů ani nechtějí,“ tvrdil ošetřovatel útulku Jaroslav Kácha. Psi m, kteří se bez dozoru prohánějí po okolí, vadí méně lidem na vesnicích, než ve městě. Ale ani v menších místech takové toulky nebývají bez rizika napadení. „Naštěstí v poslední době s takovými tuláky větší problémy u nás nemáme. Ale ještě tak před dvěma roky to bývalo horší. Jsme chalupářská obec a v době hlavní turistické sezóny sem přijíždí na návštěvy k chalupářům spousta cizích lidí. Měli z pobíhajících psů strach,“ připomněla starostka Merboltic Hana Kučerová. Mnozí majitelé psů místo řádného zajištění svých svěřenců hledají nejrůznější argumenty, kterými se snaží nedostatečnou péči ospravedlnit. „Pak je ještě jeden extrém, který mě nenechává v klidu. Zákon na ochranu zvířat obci ukládá, že pokud sem na radnici někdo přivede bezprizorního zatoulaného psa, musíme se se postarat o jeho umístění do útulku. Když je takových případů do roka více, jde o výdaje několika tisíc korun. Pokud se tady na radnici ale objeví člověk, který bude chtít najít pomoc v nouzi, tak mu můžeme jen spíš poradit, kde pomoc hledat. Tyhle paradoxy mi prostě vadí,“ zlobil se jiřetínský místostarosta.

V děčínském útulku končí toulaví psi ze všech možných koutů regionu. „Čas od času vyjíždíme za odchyty zvířat až na Šluknovsko, ale nejvíce opuštěnců pochází z území samotného Děčína a blízkého okolí. Někteří nalezenci tu bývají i delší dobu a majitelům pak účtujeme při vyzvedávání jejich psů stanovené poplatky za potravu a poskytovanou péči. Mnozí z nich ale nezaplatili ani korunu a vymáhat musíme asi půl milionu korun,“ poznamenala šéfka azylového zařízení pod děčínským Chlumem Eveline Jahelková.

Nejčastějšími tuláky bývají němečtí ovčáci, což je dáno i tím, že toto plemeno je mezi chovateli nejrozšířenější. Následují labradoři a jezevčíci. Kdyby existovalo cosi jako psí kriminál, někteří tuláci by tam určitě skončili. „Jsou i rekordmani, kteří se u nás během roku objeví patnáctkrát i vícekrát,“ dodala šéfka útulku. Volně pobíhající psi nemusí třeba ani nikomu ublížit, ale ohrožují například bezpečnost dopravy. „Takových případů bývá také dost. Někdo ve snaze neublížit zvířeti šlápne na brzdu a další řidič na rychlé zastavení auta jedoucího před ním už nestačí reagovat a dojde k nehodě,“ uvdl zástupce ředitele děčínské městské policie Jiří Schwarz.