V hromadě štěrku a kamení vybagrovaného ze dna řeky se totiž nedávno objevila i pancéřová pěst. Přivolaní pyrotechnici zjistili, že byla funkční a museli ji zneškodnit.
„Těžko říct, ve kterém místě řeky dědictví druhé světové války přesně leželo. Při odstraňování naplavenin pancéřovku zřejmě vyhrábl speciální říční dozér Komatsu a naložil ji na vanu, na které přepravujeme vybagrovaný materiál do Loubí. Posádka měla určitě velké štěstí, že nedošlo nárazem k výbuchu,“ připomněl událost technik Povodí Labe Jiří Mach.
Ve stovkách kubíků naplavenin, které vodohospodáři musí v těchto dnech z řeky odstraňovat, aby nepřekážely v plavební dráze, převažuje většinou štěrkopísek a menší kameny. Občas se objeví i objemnější balvany, které se pro plavidla stávají hrozbou zvláště při kritických vodních stavech. Těch si rejdaři užívali v letošním dlouhodobém suchu více než dost.
„Má to své logické zákonitosti. Když je málo vody, zpomaluje se tok řeky a v určitých místech se usazuje více naplavenin. Kdyby nedošlo k jejich odbagrování, riziko poškození lodí by se zvyšovalo,“ dodal technik děčínského střediska Povodí Labe.
Hromadící se vrstvy štěrkopísku a dalších nánosů letos komplikovaly i kotvení osobní lodě Děčín u přístavního můstku v děčínském podzámčí. „V době nejnižších vodních stavů jsme měli hodně těžkou situaci. Loď začala dosedat prakticky až na dno a musel jsem královéhradecký dispečink Povodí Labe požádat o spuštění umělé vodní vlny ze střekovských zdymadel, abych mohl odplout do bezpečnějšího přístaviště v Loubí,“ připomněl trable majitel osobní lodě Ivo Julák.