Obžaloba je viní z toho, že rumburskému muzeu způsobili škodu za více než jeden a půl milionu korun. Hildebrandt totiž vynášel z muzea historické předměty, které pak předával v rumburské restauraci tamnímu majiteli Štefanu Korpovi. Korpa je dál prodával. Muži jsou obžalování za trestný čin krádeže a hrozí jim až osm let vězení. „Líčení jsme odročili. Výslechy svědků jsou velmi náročné, případ se protahuje,“ řekl předseda senátu Jiří Uřídil. Další jednání plánuje na konec října a začátek prosince a rozsudek senát vynese pravděpodobně až příští rok v lednu. Na to, že v muzeu někdo krade, se přišlo poté, kdy se na burze objevil obraz Augusta Frinda. Pocházel právě z muzejních sbírek. Do muzea nastoupila hloubková kontrola a zjistila, že jí nechybí jen pár obrazů, ale desítky obrazů, historických zbraní a hodiny. Zpět se vrátily jen dva obrazy Augusta Frinda, smaltovaný znak města Rumburku a italská puška tak zvaná větrovka. Když Hildebrandt zjistil, že se na krádeže přišlo, jeden z ukradených obrazů vykoupil zpět od sběratele, jemuž ho prodal a vrátil ho. Městský znak nabídl starožitník z Loun a druhý Frindův obraz objevili policisté u starožitníka v Teplicích.
„Na pušku jsem narazil náhodně při služební cestě v Praze v jednom starožitnictví na Vinohradech,“ doplnil ředitel děčínského muzea Milan Rosenkranc. Kuriózní na celém případu je to, že zloděj vykradl sbírku, kterou založil jeho děda a navíc připravil o práci svoji matku, která jako vedoucí muzea za sbírky odpovídala. Matka zloděje vypověděla, že klíče od muzea nikomu nepůjčovala, ale že syn, který ji navštěvoval, mohl klíče ukrást a nechat si zhotovit duplikáty.
Varováním, že s ním není něco v pořádku, mohlo být to, že jí samotné ukradl starožitný nábytek. Poté, kdy se krádeže v muzeu provalily, Hildebrandt zmizel. Po více než ročním pátrání ho policisté dopadli ve Stráži nad Nisou, kde žil jako bezdomovec a živil se příležitostnou prací. Rumburské muzeum vzniklo v 19. století, od třicátých let minulého století byl jeho šéfem rumburský rodák Rudolf Demel, poté jeho manželka a pak dcera. Demel vedl muzeum i po válce. Původní sbírky rozšířil, podařilo se mu zachránit starožitnosti odsunutých sudetských Němců. „Tak zachránil hodně cenných knih, sbírku obohatil o nábytek, různé drobné stroje a další věci, které mají dnes velkou hodnotu,“ poznamenal Rosenkranc. Vnuk sbírky rozprodal a postaral se tak o jednu z největších krádeží starožitností v Česku.
Skoro rok bylo muzeum zavřené, dneska mu vládne nový vedoucí.