Troubení jelenů v některých honitbách na Děčínsku nečekaně skončilo. Paroháči se přestali ozývat a myslivci se obávají, že to není kvůli ukončení námluv. Do úvah nimrodů se vkrádají nejčernější myšlenky. Že se totiž některé statné chovné kusy staly obětí pytláckého řádění.
„Máme takových hlášek od kolegů z různých revírů hned několik. V místech, odkud se každoročně na podzim ozývá pravidelné táhlé troubení, je najednou ticho. Pro pytláky, kteří se na své pokoutné lovy dokáží vybavit nejmodernějšími střelnými zbraněmi s nočním viděním a zaměřovači, není problém vyrazit na místa námluv, v noci jelena skolit a rychle s autem zmizet,“ posteskl si předseda okresního spolku Českomoravské myslivecké jednoty Lubomír Tůma. Jeden ze statných paroháčů zmizel i z říjiště poblíž českokamenických papíren. V dalších místech nimrodi zase objevili několik postřelených kusů srnčí zvěře. „Jsou to pro naše sdružení obrovské ztráty,“ dodal Tůma. Vedle zatím marného boje s pytláky není pro myslivce dobrou zprávou ani sílící tlak správců republikových lesů na to, aby došlo v jednotlivých honitbách ke snížení početních stavů zvěře. Lesníci se tak chtějí bránit škodám, které každoročně zaznamenávají především na nové výsadbě.
„Největší problémy máme v Krušných horách a v oblastech na ně navazujících. Jde například o lokality v okolí Sněžníku a nebo na opačném konci obhospodařovaného území to jsou zase o lesy navazující na Národní park České Švýcarsko a v některých místech i Lužické hory,“ vymezil škody hospodář děčínské správy Lesů České republiky Jiří Toms.
Lesníci se snaží orientovat pozornost myslivců na to, aby se při plánovaných odstřelech vysoké zvěře zaměřili na místa, kde dochází k poškozování nově vysazovaných lesů nebo dalších mladých porostů. „Není to nějaký dogmatický příkaz, který by se vztahoval na všechny honitby. Naši revírníci mají prostě poznatky o tom, kam se jelení a srnčí nebo i další zvěř nejvíce soustřeďuje a páchá tam škody. Tyhle poznatky pak tlumočíme jednotlivým uživatelům honiteb,“ doplnil Toms.
V případě škod, které prokazatelně způsobila zvěř, musí vzniklou újmu správcům lesů uhradit právě jednotlivá myslivecká sdružení. Vymáhání takových náhrad vyplývá z vnitropodnikových předpisů Lesů ČR i požadavků zákona o lesním hospodaření. Myslivci tak každoročně za způsobené škody platí řádově desítky tisíc korun.
„Po myslivcích nechceme nic víc a nic míň. Jenom to, aby se početní stavy v jednotlivých honitbách v našich lesích pohybovaly na únosné hranici. Rozhodně nepožadujeme, aby vysokou zvěř vystříleli,“ reagoval na nutnost určité regulace zástupce hospodáře rumburské správy Lesů ČR Tomáš Frinta.
Lesníci mají zájem na tom, aby například v jednotlivých lokalitách bylo patrné i přirozené zmlazení porostů ze spadlých semen. Nebo aby na druhou stranu nedocházelo prakticky k okamžitému poškozování stromků vysazovaných v uvolněných místech po skončené těžbě. „Není v našich finančních ani technických možnostech veškeré tyto nově zakládané lesy oplocovat, abychom tak zabránili vzniku škod. Komunikujeme s myslivci o daných problémech a věříme, že naše argumenty pochopí. Myslím, že ve většině případů tomu tak je. Zvěř do lesů patří. Musí to být ale v únosných počtech,“ dodal Tomáš Frinta.