Užít si jeden z posledních slunečných dnů letošního léta. Tak právě s takovým cílem vyrazila v pátek do zoologické zahrady jubilejní osmdesátitisícová návštěvnice Jitka Becková z Jílového u Prahy. „Hlídáme teď s manželem na tři dny naší vnučku Bereniku, chtěli jsme si užít pátek, proto jsme se vypravili do zoo. I když nyní bydlíme v Jílovém u Prahy, k Děčínu máme vztah. Pocházíme odtud a rádi se sem vracíme. Takže návštěvu příbuzných jsme spojili i s výletem do zoo,“ říká Jitka Becková. O tom, že zoo čeká na svého osmdesátitisícového návštěvníka, neměla Jitka Becková ani tušení. „Moc mě to potěšilo. Pokladní nás trochu napínala, hned neřekla, že jsme očekávanými návštěvníky, jen nás požádala, abychom na recepci chviličku počkali. Mysleli jsme si, že je nějaký technický problém se vstupenkami nebo něco podobného,“ vysvětluje. Po chvilce se ale recepce zaplnila gratulanty. Došlo na předání dárků a seznámení s prvními zvířaty. „Hady mám ráda. Vzít si do ruky užovku červenou mi proto nedělalo žádný problém. Vnučka pak měla radost z malého štěněte, které, jak jsme se dozvěděli, tady v zoo slouží jako kontaktní pejsek,“ popisuje výherkyně. Děčínskou zoo měla Jitka Becková i její rodina prý vždycky ráda. Snaží se ji navštěvovat pravidelně. Letos na Pastýřskou stěnu zavítala už dvakrát. „Byli jsme tu už v únoru. Líbí se nám tu. Já jsem sem chodil už jako malé dítě a musím říct, že se tu udělal ohromný kus práce a věřím, že to mnohdy není vůbec jednoduché, sehnat potřebné peníze na úpravu všech expozic a všeho toho dalšího, co tu můžeme vidět,“ pochválil dnešní vzhled zahrady manžel Libor.
O vřelém vztahu ke zvířatům, a to nejen k těm v zoo, svědčí u Becků i fakt, že v jejich domácnosti jim vždy dělal společnost alespoň jeden zvířecí tvoreček. „Byli to křečci, rybičky nebo činčily. Teď chováme osmáky degu, fretku a také aljašského malamuta,“ jmenuje Libor Beck a manželka ho doplňuje: „Naše teta vede v Litoměřicích útulek pro psy. Vztah ke zvířatům máme prostě v celé rodině.“ Během prohlídky zoo si jubilejní návštěvníci několikrát posteskli: „Škoda, že tu s námi není naše dcera. Studuje biologii, taková návštěva by se jí určitě líbila. My jsme si jí rozhodně užili a moc za ní děkujeme,“ ukončili.