V místech, kde před pěti roky v Dobkovicích z vody vykukovaly jen horní poloviny rodinných domků a některých dalších objektů, už zase nějakou dobu pulsuje docela všední život. Na domcích většinou svítí nové fasády. Zahrádky, které po opadnutí povodně připomínaly spíše tankodrom, znovu kvetou do krásy a nebo úroda z nich zpestřuje jídelníček těch, kteří o ně pečují. „Byl to velký smutek na duši, a pak náš všechny stálo hodně mozolů snažení o to, abychom proměnili zanechanou spoušť v obyvatelné prostory a plochy,“ zavzpomínal na katastrofické záplavy v srpnu roku 2002 Josef Bielawski. Jen hromádka dokumentárních fotografií a aktuální pohled na už krásně upravenou zahrádku nabízely srovnání o proměnách skoro až neuvěřitelných. „Museli jsem se prostě s tou nepřízní osudu poprat. Kdyby se to ale mělo ještě někdy opakovat, nevím, jestli bychom měli dost sil začínat znovu,“ tvrdil zahrádkář. Labe vyhnalo před pěti roky z padesáti dobkovických domů více než sto dvacet lidí.
Většinou mířili ke svým příbuzným a známým. „V první chvíli jsem vůbec netušila, kam se vrtneme. Obec sice nabízela náhradní ubytování, ale tam se mi moc nechtělo. Nakonec jsme se zdravotně postiženým synem tu největší hrůzu přečkali na chalupě jedné známé v Prosetíně,“ nezbavila se smutku ani po šedesáti měsících Alena Kašparová. Její rodinný a prakticky i rodný domek už zase září novotou. „Člověku se nechce opouštět místo, kde si hrál a vyrůstal už jako dítě. Ale o odstěhování jinam jsem už přemýšlela mockrát,“ dodala.
Někteří lidé dali Dobkovicím skutečně sbohem. O jejich vynuceném vystěhování rozhodl verdikt statiků, kteří nechali se zemí srovnat dva domky. „Těch starostí se zabezpečením narušené statiky tady bylo více. Jeden majitel svůj domek raději prodal, už nechtěl riskovat další povodeň,“ připomněl dobkovický místostarosta Jan Bělohorský. V čase katastrofických záplav byl prvním mužem obce, ve které velká voda způsobila zhruba čtyřicetimilionové škody.
Následky se v převážné míře už podařilo odstranit. Ale ne všude. „V přízemí domu, kde nejen bydlíme, ale také provozujeme prodejnu potravin, sahala voda skoro až ke stropu. Když se Labe rozlévalo stále více, začali jsme zboží odvážet. Prostory se nám ale úplně vyklidit nepodařilo a povodeň pak zničila mrazáky a další vybavenost. Byla to hrůza a na nějaké radostné vyskakování to ještě není ani teď,“ tvrdila Jaroslava Vejvodová. V obnově domu rodina stále pokračuje .“Pět let prakticky nevíme, co to je dovolená. A ještě nějaké dva roky se z povodně budeme vzpamatovávat,“ připomněla.
Zatímco například města Ústí nad Labem nebo nedaleký Děčín už představila plány na budování protipovodňových bariér za stovky milionů korun, v Dobkovicích na podobná opatření nedojde. „Budování takových zábran by nemělo vůbec žádný smysl. Spíš si myslím, že právě kvůli bariérám na Labi v místech před naší obcí se Dobkovice při případné povodni ocitnou pod větším náporem vody,“ dodal místostarosta Jan Bělohorský.