Obnova samotného svatostánku po dubnovém zřícení římsy a krovů si ale vyžádá ještě hodně úsilí a peněz.
„Už tady nastoupila parta tesařů z firmy, která se dokázala postarat o opravy dalších kostelů v blízkém i vzdálenějším okolí. S nejednou těžkostí si společně s dalšími stavbaři určitě poradí i v případě zdejšího svatostánku. Dřevo mají připravené, mohou se pustit do nových krovů a pak by mělo následovat zastřešení. Byla by ovšem škoda, kdyby slibně se rozebíhající práce zastavil nedostatek finančních prostředků,“ tvrdil děčínský projektant Ladislav Oliva, který navrhl postup rekonstrukce kostela.
Verneřický svatostánek trpěl dlouhé roky vlhkostí. Ta je patrná i ve vnitřních prostorách chrámu a zatékání střechou bylo zřejmě jednou z hlavních příčin narušení statiky zdí. Vizitku kvalitní práce za sebou nezanechali ani pracovníci bývalého Okresního stavebního podniku, kteří tam dělali dílčí opravy před zhruba třiceti roky.
„Je to dominanta našeho města a věřím, že jí zůstane i nadále. Obnova ale nebude snadná,“ připomněl verneřický místostarosta Daniel Zygula. Stejně jako další lidé se mohl radovat i ze vstřícnosti dárců, kteří během poutní přispěli do uspořádané finanční sbírky.
„Je to vstřícnost, která vždy potěší. Poškození kostela je ale takového rozsahu, že rozhodující pro jeho záchranu bude poskytnutí dotačních peněz z Ministerstva kultury a dalších zdrojů. Snad se nám potřebné prostředky podaří získat,“ věří administrátor srbskokamenické farnosti Marcel Hrubý, který zajišťuje dozor nad stavebními a dalšími záchrannými pracemi.
Jak dlouho potrvají, o to se zajímají i samotní obyvatelé Verneřic. Byť to někteří dávají najevo poněkud svérázně. „Nechal jsem si narůst vousy. A oholím je až v den, kdy se tady bude konat sváteční mše ke znovuotevření kostela. Doufám, že vousy nebudu mít až někam ke kolenům,“ hlásil jeden ze starousedlíků.