Zájem o individuální výuku v rámci domácího vzdělávání je na Děčínsku velmi malý. Podle statistik odboru školství Ústeckého kraje vyučují své děti v domácím prostředí pouze dvě rodiny. Ty požádaly o individuální vzdělávání kvůli zdravotnímu stavu svých dětí.
„Dívenka, kterou vyučují doma, je vážně tělesně postižená, ale pokud jí zdravotní stav zrovna dovolí, do školy občas dochází,“ řekla ředitelka rumburské Základní školy Vojtěcha Kováře Jitka Hovorková. Dodala, že pokud není domácí výuka nutná právě ze zdravotních důvodů, není takovému způsobu výuky nakloněna. „Zkoušky na půdě školy, které ukládá zákon, jsou během školního roku jen dvě, a ty nikdy nemohou přesně odhalit, co dítě umí,“ dodala ředitelka.
Podobného názoru je také ředitel Základní školy v České Kamenici Daniel Preisler. „Proto konzultace u žáka, který vinou oslabeného imunitního systému nemůže chodit do školy, provádí jeho učitelka každý týden,“ vysvětlil Preisler. V obou případech funguje podle vedení škol spolupráce s rodiči výborně.

Názor psychologa

Psycholog Karel Humhal nevidí u dětí, které mohou chodit bez problémů do kolektivu, individuální výuku v domácím prostředí jako ideální. „Setkal jsem se zatím jen s případy, kdy tento způsob učení dětem spíše škodil,“ uvedl psycholog.
Připustil však, že ve své praxi se obecně setkává hlavně s problematickými případy. Přesto by individuální učení v domácím prostředí nedoporučoval. Domnívá se také, že většina rodin, které tento způsob učení preferují, svým dětem nedovolují ani ve chvílích volna kontakt s vrstevníky. Ten je ale podle Humhala pro děti pochopitelně velice důležitý.

Kontakt s jinými

„Získávají tak důležité sociální návyky, které jinde než mezi stejně starými dětmi nepochytí,“ vysvětlil psycholog. Dítě, které vyroste mimo kolektiv vrstevníků, může mít pak veliký problém zařadit se do společnosti. „Všechny děti, které se ke mně dostaly, vyučovaly doma matky vysokoškolačky a dvě z nich byly dokonce lékařky,“ řekl Humhal.
Podle něj nejméně v jednom případě přispěla právě odluka od kolektivu a pouhá domácí výuka k tomu, že se u dítěte rozvinuly právě ty negativní věci, kvůli kterým matka o výjimku učit dítě doma požádala.
„Zatím nejsem schopen zaujmout jasné stanovisko, protože s tím nemám žádné zkušenosti,“ řekl ředitel Vít Průša ze Základní školy Na Stráni. Podle něj je ale tento model výuky v zahraničí zcela běžný. „Pochopitelně má svá plus i mínus, může dopadnout skvěle, nebo naopak skončit katastrofálně,“ řekl. Dodal, že si netroufá domácí výuku hodnotit, přesto se domnívá, že škola je v některých momentech nezastupitelná. „Děti potřebují pro svůj vývoj kolektiv se vším všudy, s tím dobrým i špatným,“ vysvětlil ředitel.