O kurzy první pomoci není na Děčínsku zatím velký zájem, přestože podle nového zákoníku práce, který vstoupil v platnost 1. ledna tohoto roku, mají firmy povinnost své zaměstnance proškolit. „Postupně obesíláme podniky a firmy v okrese, ale zájem je minimální,“ sdělil vedoucí instruktor Českého červeného kříže Oblastního spolku Děčín Miroslav Havlík. Většině podniků školení zabezpečuje buď závodní lékař, nebo firma, která zajišťuje vše kolem bezpečnosti práce.
Svou roli zde pravděpodobně hrají finance. Kurzy, které trvají šest až dvanáct hodin, jsou totiž placené. Pro Červený kříž jsou právě školení první pomoci jedním z mála zdrojů financí. „Malé firmy s menším počtem zaměstnanců o kurzy nestojí vůbec,“ řekl Havlík. Přitom je to právě Červený kříž, který má jako jediný subjekt u nás mezinárodní akreditaci. V praxi to znamená, že absolvent kurzu obdrží mezinárodně uznávaný průkaz.
Všechny pedagogy nechal v minulých dnech proškolit ředitel Základní školy Na Stráni Vít Průša. „Přestože naši učitelé mají pedagogické vzdělání a tudíž i znalosti z anatomie, člověk časem spoustu věcí zapomene,“ řekl ředitel.
Dodal, že vzhledem k tomu, že nastává doba výletů, zvyšuje se také riziko úrazů. Proto musejí být pedagogové co nejlépe připraveni. Služeb Červeného kříže ale nevyužil poprvé. Podle něj je školení na výborné úrovni a nejedná se jen o suchou teorii, ale zejména o praktická cvičení, která se opírají o případy z praxe.
„Bohužel je často schopnost i ochota poskytnout první pomoc mezi lidmi obecně velmi malá,“ řekl Havlík. Ze zkušeností z praxe ví, že jsou na tom lidé nejlépe okolo padesáti let, o čemž se přesvědčuje právě na školeních ve firmách. Naopak nejhorší povědomí o první pomoci mají mladší ročníky, které jsou ovlivněné „béčkovými“ seriály z lékařského prostředí. Často je to také neochota a nezájem zabývat se cizím člověkem. „Málokdo si ale uvědomuje, že ten, kdo leží na ulici, může být jednou také on sám,“ řekl Havlík. Dodal, že někdy stačí jen jednoduchá manipulace s postiženým, která mu může zachránit život.
Jeho slova částečně potvrzuje také lékař z děčínské záchranné služby Florent Natabou. „Lidé často nezvládají zcela banální úkony, jako je například položit pacienta do stabilizované polohy,“ sdělil lékař. Z praxe zná případy, kdy lidé nechají postiženého přesně v té poloze, v jaké zkolaboval a třeba i na židli. Přičítá to neznalosti a strachu, což ale může skončit velmi tragicky. Podle něj je třeba daleko širšího školení veřejnosti, nejlépe lékaři odborníky, kteří provádějí práci přímo v terénu.