Škody, které způsobují v lesích požáry, by mohly být menší, pokud by lesníci v místech těžby neponechávali tak velké hromady sesychajících větví. I takové názory panují mezi návštěvníky lesů.
„Příkladem může být loňský prázdninový požár, který zachvátil asi dvacet hektarů lesa nad bývalou dětskou ozdravovnou v Jetřichovicích. Jeho pravděpodobnou příčinou byl možná odhozený nedopalek cigarety. Ale oheň se šířil tak rychle i proto, že se v tamní části národního parku povalovaly zbytečně velké haldy suchých větví. I v tom vidím jednu z příčin,“ poznamenal Zdeněk Kult, ředitel děčínského domu dětí a mládeže v Teplické ulici. Požár tehdy zachvátil porosty nedaleko od dětského tábora v sousedství ozdravovny.
Podobné vnímání problematiky hospodaření v lesích ovšem považují odborníci za příliš zjednodušené. „Možná si někdo myslí, že by naši lesníci měli veškeré větve nechat svážet třeba na jedno místo a tam je pálit nebo jinak likvidovat. Je to ale mylná představa. Zbavovali bychom les přirozeného zdroje živin. Tohle není prvotní, ale zástupný problém rizika vzniku požárů. Za drtivou většinou z nich stojí lidská nedbalost a neopatrnost,“ tvrdil ředitel národního parku Zdeněk Patzelt.
Poukázal tak na to, že lidé nerespektují zákazy vyplývající z lesního zákona. Ten nedovoluje rozdělávat oheň a kouření v lesích. Na území Českého Švýcarska jsou opatření ještě přísnější a přesto tam strážci parku objevují zbytky ohníčků i nedopalky cigaret.
Ponechání odřezaných větví v místech těžby dřeva je běžnou a letitou praxí, která nikterak neodporuje způsobu lesního hospodaření. „Dříve docházelo dokonce i k odkornění poražených kmenů, takže tam zůstávaly i hromady tlející kůry. Teď si především mnozí houbaři stěžují na to, že v lesích necháváme větve volně ležet. Proto alespoň na mýtinách, kde počítáme v brzké době s novou výsadbou, větve stahujeme do řad nebo hromad,“ vysvětlil šéf děčínské správy Lesů ČR Jiří Toms.
Připustil i jiné možnosti zužitkování zbytkové dřevní hmoty například jako biomasy, která by sloužila k výrobě tepla. Tenhle systém ale není zatím natolik propracovaný, aby přinášel alespoň ve stávajících podmínkách očekávané efekty.
„Větve v lesích vždycky zůstávaly. Sesychají tam a tlejí delší dobu. Těžba by měla být ale v takové míře, aby nedocházelo k rozsáhlejšímu soustředění klestu na jedno místo. Taková je běžná praxe, při níž mohou mít někteří návštěvníci pocit, že je les neuklizený,“ poznamenala Hana Hentschelová, která má na děčínské správě Labských pískovců na starosti právě lesní hospodaření v chráněné krajinné oblasti.