Dvakrát se nepodařilo dvacetileté Nataše Senášiové z Děčína přivolat záchrannou službu. Poprvé ke svému začínajícímu porodu, podruhé k malému synovi, jenž je postižený a trpí epileptickými záchvaty. Na vině je to, že Senášiová má tenký dětský hlásek. Dispečerka záchranné služby se domnívala, že telefonuje dítě, které linku jen zneužívá. A tak zavěsila.
„Poprvé to bylo, když si snacha volala sanitu k porodu, dispečerka jí řekla, ať si nedělá legraci,“ popsala případ Jiřina Zůbková, tchyně mladé ženy. Sanitu přivolal manžel Senášiové.
Stejnou zkušenost měla mladá žena o čtrnáct dnů později. To volala záchranku ke svému malému postiženému synkovi, jenž měl epileptický záchvat. „To bys to dítě musela mít v pěti letech,“ zazněl ze sluchátka hlas dispečerky. Opět zavěsila. Ještě v té samé minutě ale volala Senášiová znovu a to už jí dispečerka uvěřila. Ze záznamu je to zřejmé, i když se Senášiové ještě jednou zeptala, zda si nedělá legraci.
Lékaři v obou případech nic nezanedbali. Vyjeli k rodině ihned po druhém telefonátu, tedy během minuty. Přesto vedoucí lékař Záchranné zdravotnické služby v Děčíně Petr Matyášek pochybení přiznal. Dispečerky znovu proškolí, jak v případě telefonátů postupovat.
„Paní sice má právo si stěžovat, ale tak jednoznačné to není, vyjeli jsme včas, nikoho jsme na životě neohrozili,“ bránil personál lékař. Doplnil, že dispečeři pracují podle svého nejlepšího svědomí, ale že ideální dispečer, který by nikdy neudělal jedinou chybu, neexistuje.
Telefony záchranných služeb jsou častým cílem především dětí. Velmi často je zneužívají. Doktor Matyášek uvedl, že jen v Děčíně je to denně deset až patnáct případů.
