Nic ten den nenaznačovalo, že dojde k tragédii obrovského rozsahu. Letoun společnosti Air India letěl na své pravidelné trase z kanadského Toronta do Londýna. Odtud měl pokračovat do indické Bombaje. Cestující tvořily převážně mladé rodiny či děti. V Kanadě totiž právě začaly školní prázdniny a pasažéři, hlavně Kanaďané indického původu, se už těšili na setkání s příbuznými na druhém kontinentu.

Vše šlapalo přesně podle plánu. „Po rutinní zastávce v kanadském Montrealu, kde místní složky z letadla odstranily tři podezřelé balíčky, let bez problémů pokračoval do Londýna. Posádka navázala spojení s letovým řízením na letišti Heathrow. Pouhých 45 minut před přistáním ale letoun najednou zmizel. Nebylo zaznamenané žádné nouzové volání ani varování,“ připomíná událost online encyklopedie Britannica.

Personál na letišti okamžitě zalarmoval záchranné složky a ty vyrazily na místo, kde letadlo zmizelo z radaru. To, co našly v moři zhruba 190 kilometrů od irského pobřeží, byl pro mnohé nejhorší pohled v životě. Trosky letadla byly rozházené na hladině v okruhu patnácti kilometrů.

Na místo vyrazil i James Robinson z Irské námořní služby. „Kusy letadla byly všude. Pamatuji si, že mě překvapilo, když jsem na hladině viděl i poměrně velké kusy trupu, křídel a podvozku. Nejvíc šokující ale byly části těl, které nás ve vodě doslova obklopily," popsal děsivou scénu Robinson.

Podle jeho slov záchranáři ihned věděli, že nemá smysl hledat přeživší. Přesto se na místě zdrželi až do noci. „Členové britských i irských záchranných jednotek byli odvážní a snažili se vytáhnout těla předtím, než se potopí," uvedl Robinson.

Na palubě se mělo nacházet 329 lidí. „Z moře jednotky nakonec dokázaly vylovit pouze 132 těl,“ uvádí BBC.

Vyšetřovatelům bylo při pohledu na zbytky letadla v moři a mrtvé okamžitě jasné, že nemají dočinění s "obyčejnou" nehodou. V letadle explodovala bomba a označení let India Air 182 se stalo synonymem pro jeden z nejničivějších teroristických útoků ve vzduchu v dějinách.

Explodovat mělo i druhé letadlo

Vzhledem k ničivé síle exploze a pádu do moře pozůstalí ve většině případů nemohli své blízké pohřbít. Každoročně proto navštěvují pomník na pobřeží Irska. Lékařka Padmini Turlapati přišla při útoku o dva syny.

„Spali jsme, když nám zavolal kamarád. Hovor vzal můj manžel a zhroutil se. Řekl jen, že je všechno ztracené. Zaslechla jsem, že během hovoru bylo zmíněno zpravodajství BBC, a tak jsem zapnula televizi a zjistila, co se stalo. Jako vědkyně jsem okamžitě věděla, že nikdo takovou věc nemohl přežít. Ale jako matka jsem to cítila jinak. Až donedávna, vždy, když jsem přijížděla do Irska, přemýšlela jsem nad tím, že se možná stane zázrak a chlapci se vrátí,“ vyznala se žena v době dvacátého výročí útoku.

Vyšetřovatelé události za pachatele označili poměrně záhy sikhské militanty z organizace Babbar Khalsa, kteří bojovali za vytvoření samostatného sikhského státu v provincii Pandžáb. Útok na let Air India 182 navíc propojili s explozí na letišti v Tokiu. Tam totiž ve stejný den, 23. června, jen zhruba o hodinu dříve, exploze bomby ukryté v kufru zabila dva zaměstnance. Že pachatelé obou činů budou zřejmě stejní, naznačilo, že bomba v Tokiu vybouchla v zavazadle, které přiletělo z Kanady. A mělo dále pokračovat na jiný z letů společnosti Air India. Jen špatné načasování výbuchu zachránilo život dalším desítkám lidí.

Jediný odsouzený

Zatímco směr pátrání měli vyšetřovalé od začátku, dostat před soud pachatele útoku se ukázalo mnohem složitější. I když kanadská policie a tajné složky vytipovaly množství podezřelých, konkrétní strůjci útoku nejsou známí dodnes. „Trvalo skoro dvacet let, než se dva předpokládaní útočníci objevili před soudem. Po dva roky dlouhém procesu ale byli oba zbaveni obvinění pro nedostatek důkazů,“ píše BBC. Verdikt Zproštěni všech obvinění zazněl v roce 2005.

Nakonec trest stihl pouze jednoho z lidí, označených bezpečnostními složkami. Konkrétně se za mříže dostal kanadský automechanik se sikhskými kořeny Inderjit Singh Reyat. Ten sestavil bomby, které vybouchly v Tokiu a také na palubě. Jeho znalost o záměru zničit letadlo se ale neprokázala a Reyat rovněž neoznačil žádné spolupachatele.

Reyat si odseděl desetiletý trest za přípravu nálože v Tokiu, ke kterému byl odsouzen ještě v devadesátých letech minulého století. V roce 2003 dostal pětiletý trest za účast na přípravě útoku na let Air India 182. V roce 2010 byl pak odsouzen potřetí. Devítiletý pobyt za mřížemi mu soud vyměřil za křivá svědectví, která opakovaně podával v procesu s dvěma podezřelými ze spáchání útoku na let Air India mezi lety 2003 a 2005. Od roku 2017 je Reyat na svobodě.

Útok na let Air India 182 byl jedním z těch, který poukázal na nedostatečné bezpečnostní kontroly na letištích. Nálože v letadle i v Tokiu vybouchly v zavazadlech. Ty patřily k letenkám, které si koupil člověk pod falešným jménem. Na let ale ani nenastoupil. Až útok z 11. září 2001 na cíle ve Spojených státech amerických znamenal definitivní a nejrozsáhlejší zpřísnění bezpečnostních opatření na letištích a při letu.