Kliknutím zvětšíteNáměstí Place de Grève před pařížskou radnicí bylo zaplněno do posledního místa. Bylo jarní odpoledne, 25. dubna 1792 a dav se v prostoru tísnil, aby viděl první popravu, která měla být vykonána novým popravčím strojem. Gilotinou.
Odsouzený, zlodějíček Nicolas Jacques Pelletier, přišel o hlavu přesně v půl čtvrté odpoledne. „Poprava byla přesně taková, jak si ji propagátoři nového popravčího stroje představovali. Vše šlo rychle a hladce. Dav byl ale přesně tímto velmi zklamán. Poprava totiž přihlížejícím přišla málo zábavná. Tak, jak se všichni těšili na premiérovou podívanou na stětí gilotinou, zaskočila je rychlost a přesnost stroje," uvádí video na youtube kanálu History Pod.
Nikdo z publika v tu chvíli netušil, že právě tyto vlastnosti gilotiny z ní udělají dokonalý vraždící nástroj, který v nejtemnějších fázích Velké francouzské revoluce umožní zabíjet nepohodlné osoby jako na běžícím páse. Gilotina přitom měla být původně důkazem demokratizace společnosti.
Popravy pro všechny
Byť je gilotina spojována typicky právě s Velkou francouzskou revolucí, kořeny tohoto popravčího stroje jsou mnohem hlubší. „Původ gilotiny se táhne až do středověku," zmiňuje server History Extra. První záznamy o používání strojů na odseknutí hlav odsouzených pocházejí ze třináctého století, a byť nesly zcela jiný název a i podoba byla ještě jiná, princip byl v zásadě stejný.
Název gilotina a masové využívání tohoto stroje se ale opravdu spojuje až s obdobím Velké francouzské revoluce. Jméno nástroj získal po svém propagátorovi, francouzském lékaři a politikovi Josephu Ignaci Guillotinovi. Ten sice na rozdíl od zaužívané fámy stroj samotný nevynalezl ani nenavrhl, prosadil ale, aby se začal používat.
A jakkoliv to může znít v souvislosti s popravami zvláštně, Guillotinovy motivy pro prosazování gilotiny byly ve skutečnosti poměrně šlechetné. „Guillotine byl původně odpůrcem trestu smrti. Ovšem když si uvědomil, že prosazení jeho zákazu je velmi nepravděpodobné, začal se soustředit na to, aby byl trest smrti alespoň vykonáván humánněji a demokratičtěji," konstatuje magazín The Atlantic.
Ještě počátkem 90. let 18. století totiž i způsob popravy záležel na tom, z jaké společenské vrstvy odsouzený pochází. A ty "lepší" tresty smrti byly samozřejmě vyhrazeny pouze pro šlechtu. „Aristokraté měli privilegium rychlých poprav, většinou šlo o stětí mečem nebo sekerou. A Guillotina trápilo, že "obyčejní" kriminálníci prožívají na rozdíl od nich velmi mučivý a pomalý odchod ze světa - nejčastěji byli věšeni, upalováni na hranici, případně umučeni lámáním kostí v kole," vysvětluje server History.
Guillotine se proto rozhodl u nového francouzského Národního sněmu prosadit, aby jediným způsobem popravy pro všechny byl nástroj, který zvládne odsouzeného připravit o život mimořádně rychle, a tím pádem prakticky bezbolestně. Shromáždění vysvětloval, že cílem popravy má být smrt odsouzeného, a ne jeho pomalé mučení. V jednu chvíli se dokonce rozvášnil natolik, že pronesl větu, ze které si pak některé pařížské noviny pořádně utahovaly - a po které stroj nadobro získal název gilotina. „S mým strojem vás připravím o hlavu dříve, než mrknete, a ani to nebudete cítit," pronesl prý Guillotine.
Lékaři se každopádně povedlo sněm přesvědčit, a tak bylo v roce 1791 schváleno, že nově budou všichni bez ohledu na původ popravováni pouze novým strojem. „Gilotinu navrhl francouzský lékař Antoine Louis a její prototyp postavil Němec Tobias Schmidt," shrnuje server History.
Čekání na popravu
Jen pár měsíců poté, co sněm souhlasil se zavedením používání gilotiny a začalo se s její výrobou, přepadl tehdy zhruba pětatřicetiletý (přesný datum narození není znám, proto je věk pouze přibližný) zlodějíček Nicolas Jacques Pelletier v pařížské ulici Bourbon-Villeneuve kolemjdoucího a okradl ho. Pelletier byl známá firma, živil se přepadáváním pocestných, většinou na ně číhal ve společnosti dalších kriminálníků.
Tentokrát se ale loupež pořádně zvrtla. Podle obvinění Pelletier napadeného muže při loupeži umlátil k smrti, byť některé jiné zdroje tvrdí, že ho sice napadl, ale oběť přežila. Tak jako tak, ještě ve stejnou noc byl Pelletier zatčen a při pozdějším soudním přelíčení odsouzen k smrti. Původně byl termín jeho popravy stanoven na 31. prosince 1791, jenže právě kvůli rozhodnutí Národního sněmu o tom, že poprava může být vykonána pouze gilotinou, si musel Pelletier na trest smrti ještě několik měsíců počkat.
Nově vytvořený prototyp gilotiny totiž ještě bylo potřeba pořádně otestovat. Ujal se toho Charles-Henri Sanson de Longval, francouzský kat pocházející z rodiny, kde se toto povolání dědilo po několik generací. Sanson byl vůči gilotině poměrně skeptický, a než ji uvedl do praxe, chtěl si být jistý, že bude opravdu rychlým a přesným nástrojem. „Gilotinu nejdříve otestoval na zvířatech. Poté, co se mu povedlo jediným spuštěním gilotiny úspěšně a čistě oddělit hlavy živých ovcí a prasat od těla, vyzkoušel ještě nový stroj na mrtvolách několika žen a dětí. I v tomto případě gilotina fungovala, jak měla," uvádí server History.
Pak ale Sanson vyzkoušel gilotinu na mužských mrtvolách a zde už tak spokojený s výsledky oddělení hlavy od těla nebyl. „Přistoupilo se proto k redesignu gilotiny. Byla zvětšena výška, ze které se ostří spouštělo, a mírně pozměněn byl také tvar čepele," uvádí server History.
Zatímco Sanson zkoušel a zkoušel a stále nebyl spokojený, zloděj Pelletier odsouzený k smrti nevěděl dne ani hodiny, kdy jeho život skončí. Když se týdny protahovaly v měsíce, došla trpělivost soudci Jacob-Augustinu Moreauovi, který Pelletiera odsoudil. „Ve jménu lidskosti, urychlete vývoj gilotiny. Udělejte to v zájmu nešťastníka, který byl odsouzen ke smrti, uvědomuje si, jaký osud ho čeká, a pro kterého v této situaci musí být každý moment, který ještě stále prodlužuje jeho život, horší než smrt," napsal Moreau francouzskému ministru spravedlnosti.
Všichni se nakonec dočkali (i když Pelletier asi nerad) 25. dubna 1792. Tehdy si Pelletier lehl pod červeně natřenou gilotinu, kat Sanson uvolnil ostří, a ve zlomku sekundy ležela lupičova hlava v připraveném proutěném koši. „Rychlost a jakási sterilnost celé popravy vůbec neuspokojila krvežíznivý dav," připomíná server History. Někteří lidé z publika dokonce křičeli, že chtějí, aby se vrátilo staré dobré věšení.
Nová hračka gilotina
Navzdory zklamání davu ale byli představitelé státu spokojeni. Gilotina splnila přesně to, co se od ní očekávalo. „Brzy začala být vyráběna ve velkém a dodána byla do měst napříč celou Francií," konstatuje server History.
Byť byla první premiérová poprava gilotinou přihlížejícími hodnocena jako nudná, krvavé divadlo (popravy byly veřejné) si davy brzy oblíbily, a to dokonce natolik, že gilotina se stala doslova hitem. „V devadesátých letech 18. století byly dokonce vyráběny miniaturní gilotiny jako hračky pro děti. Byly opravdu populární. Vyráběly se s opravdovou čepelí, a děti je používaly k popravování panenek či dokonce malých hlodavců. Zašlo to tak daleko, že některé radnice prodej těchto hraček zakázaly, neboť se obávaly zhoubného vlivu na dětskou psychiku," poznamenává server History.
Hračkářské gilotiny přesto z domácností nevymizely. Mezi lidmi z vyšších tříd se začaly objevovat jako stylové kráječe chleba a zeleniny, které obzvláště oceňovali hosté na večírcích.
Tak mnoho poprav, tak málo času
Jenže smích Francouze brzy přešel. Jen pár měsíců po Pelletierově popravě se Velká francouzská revoluce nehezky zvrhla. Do čela revoluce se dostali jakobíni, a období jejich vlády vešlo do dějin pod názvem Teror. Mimo jiné také proto, že jakobíny zřizované tribunály odsuzovaly skutečné i domnělé nepřátele k smrti neuvěřitelnou rychlostí (většinou odsouzeni ani neměli možnost se jakkoliv bránit) a stačilo opravdu málo, aby život člověka ukončila poprava.
Gilotiny na náměstích se tehdy prakticky nezastavily. „Na vrcholu této krvavé fáze revoluce kat Sanson za pouhé tři dny popravil více než 300 mužů a žen," nastiňuje server History. Mimochodem, samotného iniciátora používání gilotiny, lékaře Guillotina, masové využívání stroje a popravování bez pořádného procesu pořádně zklamalo. Tím, že se jeho popravčí nástroj, který měl být humánnější a demokratičtější, stal prostředkem k masovému vyvražďování politických odpůrců, byl tak znechucen, že dokonce veřejně žádal, aby byl pro gilotinu zvolen jiný název. Neuspěl však.
Mezi obětmi Teroru byl rovněž bývalý král Ludvík XVI. - toho popravil sám Sanson - a jeho manželka, bývalá královna Marie Antoinetta. Na konci období Teroru pak pod gilotinou skončil i život významného jakobína Maximiliena Robespierra.
Zatímco přibližně v období Robespierrovy popravy a konce Teroru skončilo i nejslavnější období používání gilotiny, pro popravčí nástroj samotný to rozhodně konec neznamenalo. Ve Francii se gilotinou popravovalo dokonce až do 70. let 20. století, tedy ještě před necelým půl stoletím. Gilotinu si v minulém století "oblíbili" také nacisté, kteří jí za druhé světové války zabíjeli nejčastěji politické odpůrce.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
