Země je kulatá. K ostrovům Maluku, představujícím světové centrum obchodu s kořením, musí být možné doplout i západním směrem, opakoval si janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus. A tiše doufal, že to nebude o moc delší ani náročnější cesta než ty dosavadní kolem Afriky.

Cesta na španělský královský dvůr

Se svou ideou se Kolumbus nejdříve obrátil na portugalského krále Jana II. Portugalského, v jehož zemi žil od roku 1476. Ten ji ale zavrhl.

Kolumbus proto v roce 1484 nebo v roce 1485 odcestoval do Španělska a usiloval o přístup ke dvoru, aby mohl svou myšlenku předložit tamějšímu panovnickému manželskému páru Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele Kastilské. V roce 1486 se mu to konečně podařilo a byl přijat do španělských královských služeb, o dva roky později ale královská rada pro geografické záležitosti jeho záměr zamítla.

Magalhaesova smrt ztvárněná umělcem z 19. století. Mořeplavce zabili mactanští bojovníci, protože se přidal na stranu jejich nepřítele
Masakr na Mactanu: Magalhãesův konec byl drsný, domorodci vojákům provrtali nohy

Kolumbus se nevzdal a dál hledal cestičky, jak by se mu podařilo verdikt rady zvrátit. V roce 1491 našel přímluvce v převorovi kláštera La Rábida Juanu Pérezovi. Ten se obrátil přímo na královnu Isabelu, a ta se rozhodla mořeplavce znovu přijmout.

„Kolumbus přijíždí jako prosebník ke dvoru španělské královny Isabely v naději na hotovost a tři vysoké lodě. Když se ho královna zeptá, co si přeje, skloní se nad její rukou a zamumlá: ‚Naplnění.‘ Královna se urazí,“ popisuje setkání obou svéhlavých osobností americký list The New Yorker.

Kolumbus byl v té době už u dvora známý pro své odívání se do výstředních barevných šatů a také pro nadměrné pití. Královna si s ním pohrávala jako kočka s myší, a poté, co mu dovolila osobní setkání, ho na 40 dnů vykázala do stájí a vepřínů. „Hledání peněz a sponzorů se moc neliší od hledání lásky,“ poznamenal si Kolumbus.

Magalhãese inspirovalo k jeho cestě objevení Brazílie portugalským cestovatelem Pedrem Álvaresem Cabralem v roce 1500
První cesta kolem světa slaví půl tisíciletí. Magalhães ji zaplatil životem

Isabela v té době usilovala spolu se svým manželem o znovudobytí španělské části Iberského poloostrova. V cestě stála Španělům arabská pevnost Granada, o níž se tvrdilo, že je nedobytná. Isabela se rozhodla, že vezme případný pád Granady jako znamení a přislíbila, že po jejím dobytí bude výpravu financovat. Granada se vzdala Španělům 2. ledna 1492, islámský znak půlměsíce nad jejími zdmi vystřídal opět křesťanský kříž.

V návaznosti na tuto událost k sobě královna nechala Kolumba uvést znovu. Horkokrevný Janovan vycítil svou šanci a naléhal na ni, že i kdyby jí patřil celý známý svět, vlastnictví známého ji neuspokojí. A královna nebyla úplně proti. 

Admirál, místokrál a guvernér

Vyhráno ale ještě pořád nebylo, protože ctižádostivý muž si nepřál jen prostředky na výpravu, ale měl vysoké nároky, také pokud šlo o jeho vlastní osobu. Zvlášť Ferdinanda téměř šokovalo, když někdo, kdo mu měl být podle jeho názoru vděčen za to, že mu umožní splnit si svůj sen, požaduje navíc být titulován jako admirál, místokrát a guvernér všech zemí, které objeví.

A co bylo ještě horší, chce deset procent zisku „každého druhu zboží, ať už perel, drahých kamenů, zlata, stříbra, koření a dalších předmětů a zboží jakéhokoli druhu a názvu, které lze koupit, vyměnit, objevit a získat v mezích uvedené admirality“.

Obraz Adolfa Liebschera "Bitva na hoře Vítkově dne 14. července roku 1420"" ukazuje boj o opevněné husitské sruby
Krev se rozlila pod vraty. Popravu Jana Želivského chtěli utajit, ale nevyšlo to

Kolumbus byl znovu odmítnut. Ale myšlenka zámořské výpravy a možnost získat pro španělskou korunu nové ostrovy a třeba i pevninu v oceánu byla pro Isabelu příliš lákavá. Dalším argumentem ve prospěch výpravy byl Kolumbův příslib, že na svých cestách bude šířit slovo Boží, jinými slovy, že do nových krajů přinese křesťanství. 

Zbytek dokonaly přímluvy Kolumbových přátel a spojenců. Ve dnech 17. dubna a 30. dubna 1492 uzavřeli král Ferdinand a královna Isabela s odvážným dobrodruhem dvě dohody zvané Capitulaciones, v nichž přistupovali na jeho podmínky a pověřovali ho objevitelskou výpravou.

Kolumbus neztrácel čas. Již 3. srpna téhož roku vypluly z přístavu Palos de la Frontera v provincii Huelva tři lodě, dvě menší karavely Pinta a Niña a jedna větší vlajková loď Santa María, na jejichž palubách bylo celkem 90 mužů. A třebaže nikdy nedosáhly Kolumbova cíle objevit novou cestu na ostrovy koření, přece navždy změnily vnímání světa - aniž by to jejich lodivod tušil, s překonáním oceánu překonaly také jednu dějinnou epochu; opustily středověk a vpluly do novověku.