Po první explozi vzala syna a odjela. Známá herečka popsala smutný útěk z Kyjeva

Bez make-upu, po probděné noci u nemocného syna, který prochladl při nekonečném čekání na ukrajinské hranici. V teplácích a mikině by ji její ukrajinští fanoušci, kteří ji znají z televizních seriálů, filmů a módních časopisů, sotva poznali. 

Elena Nikolajevská, uměleckým jménem Kostiková, patří mezi ty milióny Ukrajinců, kterým se ve čtvrtek nad ránem, kdy ruský prezdent Vladimir Putin zaútočil na Ukrajinu, rozpadl jejich dosavadní život. Ten Eleny patřil na Ukrajině k těm skutečně dobrým. Byt v centru Kyjeva, dobré auto, dovolené u moře po celém světě, značkové oblečení.

Už několik týdnů před začátkem války cítila sedmým ženským smyslem, že se blíží katastrofa. „Jezdila jsem do práce autem, ve které jsem měla všechno. Vodu, potraviny, oblečení pro sebe a pro malého, pořád jsem měla plnou nádrž. Kolegové a přátelé se mi smáli, že jsem hysterka. Nedovedli si představit, že by na nás Putin skutečně zaútočil,“ vypráví.

Nečekat ani minutu

Ve čtvrtek po čtvrté ráno byla v kuchyni a z okna viděla vybuchnout první ruskou raketu, která zasáhla Kyjev. „Na nic jsem nečekala, vzala syna, doklady, peníze, sedla do auta a jela,“ říká a hlas se jí přitom třese. Muže, otce svého malého syna, nechala doma. „Jeho by přes hranici nepustili. Čekal ho odvod do armády,“ říká a už zase skoro brečí.

EXKLUZIVNĚ: Uprchlíky Slovensko zvládá. Hlavní proud ale teprve přijde

Měla štěstí, že vyrazila mezi prvními, ještě, než se ucpaly všechny cesty z Kyjeva nekonečnými, téměř se nehýbajícími kolonami aut. Její rodiče vyrazili z města nedaleko Kyjeva jen o něco později a na Slovensku, kde se společně mají setkat, stále ještě nejsou.

Elenu děsí to, co se nyní v Kyjevě děje. „Pořád funguje telefonní spojení a internet, takže jsem ve spojení jak s rodiči, tak s kamarády z Kyjeva, kterým se odjet nepodařilo. Bomby dopadají na domy, na školy, na nemocnice. Rusům je všechno jedno,“ vypráví. „Mnoho lidí se uchýlilo do krytů, nebo žije v metru. Ženy tam rodí děti, spí tam staří lidé, celé rodiny. Na povrchu není bezpečno pro nikoho. A uniknout z města se už nedá,“ dodává.

Přechod ukrajinské hranice na Slovensko byl i pro ni očistec. Ukrajinští pohraničníci jsou nesmlouvaví a lidi ze země pouští neochotně a co nejpomaleji mohou.

„Ženy a malé děti jsem viděla stát celou noc na mraze,“ říká Elena. K pohraničníkům přišel muž s desetiletou dcerou. "Máma nám umřela, tady mám úmrtní list. Já jsem jediný, koho má. Pusťte mě prosím s ní,“ snažil se uprosit pohraničníky. "Nepustili ho a dali mu na výběr, jestli se vrátí sám, nebo i s dcerou. Dal ji do náruče první ženě, kterou před sebou viděl a vrátil se zpět na Ukrajinu," vypráví Elena.

EXKLUZIVNĚ: Vzpomínáme na Masaryka, říkají v Užhorodě. Proč nás ale nebráníte?

V zemi, kde se říkalo, že jde všechno uplatit, to u útěku z Ukrajiny neplatí. „Mám známého, který vydělal obrovské peníze těžbou bitcoinů. Zkoušel podplatit pohraničníky, aby ho pustili ze země, a i když nabízel velké peníze, nepodařilo se mu to. Musel zůstat na Ukrajině a zřejmě ho odvedou do armády,“ vysvětluje.

A co když Putin shodí atomovou bombu

Zdroj: DeníkSlovensko jí připadá, jako by bylo oproti Ukrajině na jiné planetě. „Všichni k nám byli hrozně milí. Pohraničníci, slovenští hasiči, dobrovolníci.“ 

Noční můry války neopustily Elenu ani v penzionu pod Vihorlatem, kde našla útočiště, než sejde s rodiči a společně vyrazí za tetou do Berlína. „Včera v noci tu přestaly svítit lampy na ulici a ozývaly se divné zvuky. Myslela jsem, že Rusové začali bombardovat i tady.“ Uklidnila se, až když jí majitel penzionu vysvětlil, že to jen vesnice šetří kvůli vysokým cenám elektřiny na veřejném osvětlení. 

Vedle děsu z výbuchů má ještě jednu noční můru. „Bojím se, aby Putin nehodil na Kyjev atomovou bombu. Já vím, všichni říkají, že to přece neudělá, že je to nepředstavitelné. Ale i o bombardování říkali, že je to nepředstavitelné. A děje se to.“