Kliknutím zvětšíteSériový vrah Dmitrij Vladimirovič Golubjev se narodil před 49 lety, dne 8. prosince 1972 v uzbeckém hlavním městě Taškentu. O jeho raném životě se toho mnoho neví, jen to, že byl synem Řeka a Rusky. Do historie ruského zločinu se poprvé výrazněji zapsal ve svých devatenácti, kdy byl odsouzen za to, že ve svém rodném městě spáchal loupežnou vraždu. Měl si odsedět 15 let, ale po 12 letech ho podmínečně propustili.
Poté se přestěhoval do ruské obce Mokšan v Penzenské oblasti, kde v té době žila jeho matka. Za dobu, kterou strávil za mřížemi, se však mnohé změnilo. Do vězení nastupoval ještě jako občan Sovětského svazu, ale když byl propuštěn, tato země už dávno neexistovala a její nástupnické státy nejevily o Golubjeva zájem (a on o ně nejspíše také ne). Nezískal tedy ani ruské, ani uzbecké občanství a žil bez práce ze dne na den.
Takový život vede často k hluboké vnitřní frustraci, a pokud má dotyčný člověk sklon řešit své spory a pocity bezvýchodnosti násilím, může se situace snadno zvrátit v katastrofu.
Pití u rybníka se zvrtlo
Dne 11. října 2008 se Golubjev vydal s partou známých zarybařit si k malému rybníku poblíž vesnice Krutec. Doprovázeli ho kumpáni, s nimiž se seznámil prostřednictvím své tehdejší spolubydlící Juksinové - patřil k nim její bratr a dva Rusové, S. V. Kuzněcov a V. N. Čevtajev.
Na cestu k rybníku si partička zapůjčila od Juksinové její žiguli, na břehu ale zjistila, že u vody není sama. Na druhé straně rybníka rybařila další čtyřčlenná skupinka. Tvořili ji šestašedesátiletý Ázerbádžánec Alexandr L. Gluchov, dva místní mladší muži, šestatřicetiletý Alexandr Kočerov a čtyřiadvacetiletý Nazir Abdullajev, a konečně další muž jménem Pivkin.
Sezení u vody bývá zdlouhavé a v Rusku není nijak mimořádné, že si ho přátelé zpestřují vodkou. U kruteckého rybníka tomu nebylo jinak. Když se setmělo, byly už obě party namol a alkohol v nich probudil agresivitu.
Obě skupiny se začaly hádat a urážet. Jeden z místních rybářů pak štěkl na Golubjeva, že je to jenom "mizerný teplouš". Říkat něco takového opilému agresivnímu muži již jednou odsouzenému za vraždu bohužel není ten nejšťastnější nápad. Golubjev vystartoval, že se bude prát, ale odstrašil ho Pivkin, který vytáhl nůž a mával jím před sebou. Rozzuřený Golubjev se poté vrátil ke své skupině a situace se dočasně uklidnila.
Byl to bohužel jen zdánlivý klid. Když se rybáři uložili na noc do stanů (jenom Pivkin se rozloučil a odešel), rozhodl se Golubjev, posilněný ještě jednou vodkou, pomstít své domnělé pokoření. Nasedl do vozu, kterým přijeli k rybníku, a rozjel ho směrem k tábořišti druhé party.
Vraždící šílenec
Aniž by brzdil, projel Golubjev autem prudce jedním ze stanů, a zastavil teprve poté, co přední kola vozu zajela do vody. Ani to ho ale neuklidnilo. Vlastně naopak - nehoda ho rozběsnila až k nepříčetnosti. Sebral nůž, který byl ve voze, a vzápětí se rozběhl zpátky.
Jako prvního napadl Abdullajeva, jehož stanem předtím projel. Mladého muže ubodal neuvěřitelnými 19 tranami. Pak se vrhl na Kočerova, jenž až do té chvíle spal na zemi a o ničem, co se kolem něj děje, ani nevěděl. Dostal 15 smrtelných ran nožem.
Golubjev se dostal do vražedného amoku a neustále hledal další cíle. Pivkin, který ho při předchozí hádce zřejmě nejvíce ponížil, byl pryč, ale nedaleko stála volha, kterou rybáři k rybníku přijeli. Golubjev u ní prudce otevřel dveře a uvnitř narazil na dalšího spícího muže. Byl to Gluchov, jenž dokonce ani neměl s předchozí hádkou nic společného. Řádící pachatel to ale odmítl brát na vědomí. Také jeho ubodal, přičemž mu zasadil dokonce 23 ran: devět do břicha, devět do hlavy a zbytek do ostatních částí těla.
Teprve poté se vrátil zpátky k vozu, který zanechal napůl ve vodě. Kola prokluzovala, motor kvílel, ale nakonec se mu podařilo z rybníka vycouvat. Prudce se rozjel pryč. Jeho kumpáni se vytratili také.
Rychlé pátrání
Druhý den ráno se vesničanům, kteří přišli k rybníku, naskytl děsivý pohled na tři lidská těla ležící v tratolišti krve (pitva později prokázala, že všichni tři muži zemřeli na vykrvácení, žádná z ran, které Golubjev zasadil, nebyla bezprostředně smrtelná - kdyby tedy on nebo jeho kamarádi neutekli a pokusili se některému z raněných poskytnout pomoc, mohli možná alespoň některý život zachránit).
Vyšetřovatelé na základě stop a výslechů prvních svědků sestavili časový snímek celé události a současně vyhlásili pátrání po vozu VAZ 2101, známém jako žiguli, jehož stopy našly na místě činu.
A právě ten je rychle dovedl až k pachateli. Vozu si totiž v Penze všimla policejní hlídka a rozhodla se jej zkontrolovat. Golubjev ho sice v tu chvíli neřídil, ale když se policisté zeptali majitelky auta Juksinové, kde měla svůj vůz v noci z 11. na 12. října, bez okolků jim odpověděla, že na tu noc si ho půjčil její bratr, který jel s přáteli rybařit. Vyšetřovatelé pochopili, že jdou po správné stopě.
Následovalo zadržení Juksina, jenž se dlouho nerozpakoval a Golubjeva udal. Hned další den, záhy poté, co se podařilo Golubjeva identifikovat, vrazila do jeho bytu v Mokšanu policie a podezřelého zatkla.
Následoval kolotoč výslechů, v němž se Golubjev nakonec přiznal, ale odmítal uvést bližší podrobnosti s tím, že si na přesný průběh událostí nepamatuje a že jednal v myšlenkovém zkratu. "Byl jsem úplně mimo, vůbec jsem o sobě nevěděl. Nebyl jsem to já, stalo se to v nějakém zvláštním hnutí mysli," tvrdil do omrzení policistům i později u soudu.
Policie ho proto podrobila psychologickým a psychiatrickým vyšetřením v Moskvě. Všichni oslovení znalci, kteří ho zkoumali, došli k témuž závěru: Golubjev dobře věděl, co dělá, a svou výpovědí se snažil jen snížit svou odpovědnost. Soud v Penze ho za trojnásobnou vraždu odsoudil k doživotnímu trestu odnětí svobody, který si odpykává v ruské trestanecké kolonii pro zvlášť těžké zločince. Přihlédl přitom i k tomu, že muž už byl jednou za vraždu trestán.
Kromě doživotního vězení byl Golubjev odsouzen ještě k úhradě 300 tisíc rublů příbuzným každé z obětí coby odškodnění za způsobenou morální újmu a k zaplacení materiálních nákladů spojených s pohřbem obětí.
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
