Kliknutím zvětšíteŠimon Dvořák, absolvent Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, místo i nedaleké město duchů Pripjať navštívil spolu se svými přáteli a tamním průvodcem už v roce 2010. „V té době jsme neměli tolik informací a celkové povědomí o celé katastrofě, vše na nás dolehlo až na místě. Ta rozlehlost a klid byly neuvěřitelné,“ vzpomíná Dvořák.
První překvapení při vstupu do areálu elektrárny na sebe nenechalo dlouho čekat. „Voják ukrajinské armády, který nás zároveň školil pro pohyb v prostoru, nám přikázal vzít si dlouhé kalhoty, pro ochranu kolen. Byla vedra, nic takového jsme u sebe neměli. Vhod nám tedy přišly erární, avšak o velikosti XXL,“ popisuje Dvořák.
Seriál Černobyl z dílny HBO patří mezi nejlepší ztvárnění černobylské tragédie:
Dalším šokem byly obrovské ryby v řece přímo u samotné elektrárny. „Průvodce nejspíš viděl naše zděšení, vše tedy vysvětlil tím, že ryby krmí návštěvníci a zaměstnanci elektrárny a zároveň není nikdo, kdo by je lovil,“ popisuje Dvořák s tím, že areál i samotná elektrárna působily obrovským dojmem, úplně jinak než měli možnost doposud vidět na fotografiích.
Viděli starý sarkofág
„V roce 2010 jsme měli možnost vidět celý sarkofág ještě před novým krytem, který byl v té době teprve ve výstavbě,“ vypráví. Pár kilometrů od Černobylu stojí také opuštěné město Pripjať, kde žili zaměstnanci elektrárny a jejich rodiny. „Zarážející je ohromné až depresivní ticho. Oproti tomu u elektrárny byl poměrně hluk, kvůli práci na zabezpečení se všude pohybovalo velké množství lidí,“ míní Dvořák.
Díky průvodci v Pripjať vylezli na střechu do patnáctipatrové budovy a podívali se na město. „Průvodce nám řekl o mnoha tunách ukradeného železa, které odnesli sběrači kovů. Otázkou je, co s kontaminovaným železem udělali a kde se teď všude může nacházet,“ doplňuje Dvořák.
Jediný prostor, který zůstal pro nadšence z Čech zapovězený, bylo zdejší vrakoviště s použitými stroji při zásahu. Prostor je obehnaný ostnatým drátem a důkladně chráněný.
Opálily se prý lépe než u Jadranu
Byl konec dubna roku 1986 a tři budoucí češtinářky se přely, jestli je při studiu starší české literatury lépe zabednit se v pokoji a nenechat se ničím rozptylovat, anebo rozprostřít deku na louce u Moravy a dopřát si sluneční lázeň. Nakonec zvítězil názor, že na slunci studium půjde, pravda, trochu ztuha, ale tuto nepohodu vyváží hezké opálení.
A tak jsme každé ráno sebraly knihy, skripta, lejstra z přednášek, bikiny a hurá na sluníčko. Televizi a rádio jsme nevlastnily, a i kdyby – tehdejší zpravodajství bylo na informace o Černobylu velmi skoupé, proto jsme se slunily bez bázně a hany a radovaly se, že vypálené pásky bikin jsou na kůži každý den výraznější.
Nikdo z nás tehdy netušil, jaké že páry nad námi ve skutečnosti plynou a co a kam z Černobylu nesou. Myslím, že radioaktivní mrak se nad Československem v dalších dnech přehnal ještě dvakrát… To už se vědělo, co se stalo, ale nebylo jasné, jak s tím naložit. Každopádně si tehdy zahrádkáři pochvalovali, že jim roste pěkný velký salát a my byly opálené líp než od Jadranu. Zkoušku z české literatury jsem dala za dvě. Ale mohla jsem to svést na páry z Černobylu.
Ivana Vitovská, redaktorka Hradeckého deníku
Pozor na to, co jíte
Ve zvěřině, lesních plodech a houbách je stále nezanedbatelné množství radioaktivity z počernobylského spadu. Potvrzuje to Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který uvádí, že v roce 2018 bylo v ČR kontrolováno 157 vzorků masa divočáků, z toho u 49 vzorků byla hodnota vyšší než 600 Bq/kg, což je limitní hranice, a u 35 vzorků byla dokonce vyšší než 1250 Bq/kg. Maximální hodnota byla 11 987 Bq/kg ve vzorku z okolí Horní Stropnice, která leží v jižních Čechách.
Divočáci jsou radioaktivní kvůli tomu, že žerou podzemní houbu jelenku obecnou, která má schopnost fixovat radioaktivitu. Protože jsou nálezy nadlimitních hodnot radioaktivity u vyšetřovaných divočáků stále časté, platí na území NP a CHKO Šumava mimořádná veterinární opatření.
Černobyl a Pripjať. Místa, kde se zastavil čas:
„Každé ulovené prase divoké musí být vyšetřeno a v případě, že je zjištěna nadlimitní kontaminace, je Správa NP a CHKO Šumava povinna předat ho k likvidaci schválenému asanačnímu podniku,“ vysvětlil Petr Majer z veterinární správy.
Radioaktivní potrava může znamenat nebezpečí vzniku rakoviny. O riziku lze však mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok. Radioaktivitu masa lze snížit i jeho úpravou: například vařením v tlakovém hrnci se zmenší na polovinu.
Anketa: Jak se vám katastrofa vepsala do života?
Vladimír Ctibor, Příbram:
„O výbuchu jsem se dozvěděl z vysílání Svobodné Evropy, které jsem poslouchal pravidelně, druhý nebo třetí den po tom, co k němu došlo. Dětem jsme pak s manželkou napsali omluvenku do prvomájového průvodu a zůstali jsme všichni doma. Pamatuji, jak československá a sovětská média tehdy situaci bagatelizovala a podobně ji zlehčovali i někteří moji kolegové v práci nebo známí. Také si vzpomínám, jak jsem varoval své rodiče, aby po havárii nechodili na houby, protože na Svobodné Evropě upozorňovali, že se v nich hromadí radioaktivita.“
Iva Dvořáková, Mladá Boleslav:
„Můj manžel byl v té době v Lipníku nad Bečvou, kde skládal vojenskou přísahu a o několik dní později se účastnil vojenského cvičení v plné polní. Informace o výbuchu se k nám sice přes televizi dostala, ale ve značně filtrované podobě. Bouchlo to, ale není se čeho bát. Po několika letech přišlo oznámení, že možnost nebezpečí tu byla. Až později, když můj manžel zemřel na rakovinu, několik dalších mužů z jeho jednotky už také nežilo a mé známé, která v době výbuchu byla těhotná, se narodila postižená holčička, jsem si začala tyto události spojovat s černobylskou katastrofou.“
Ondřej Havlovic, Zbraslavice:
„Já tohle soudruhům nikdy nezapomenu, události po havárii mám navždy vryté do paměti. Neodpustitelný byl především jejich přístup a snaha vše ututlat. Jaké strašné dopady může mít jaderná katastrofa i u nás věděli doktoři a lékárníci, ale nesměli o tom mluvit. Největší spad v celých středních Čechách byl tehdy na Zbraslavicku a Uhlířskojanovicku. Zapršelo a spadl popel. Předtím ale bylo na 1. máje hrozné vedro. Můj otec nosíval klobouk, protože měl holou hlavu, ale kvůli horku si ho tehdy nevzal. Říkám, že soudruzi mi zabili tátu. Dva roky na to zemřel na rakovinu mozku. Doktoři mi potvrdili, že příčinou mohl být právě popílek, který nad Zbraslavicemi spadl.“
Lenka Rodová, Rakovník:
„Dozvěděli jsme se to asi o týden později z televize. Hlavní mluvčí říkala, že žádné nebezpečí nehrozí, přesto si o tom lidé povídali. V tu dobu jsem byla měsíc těhotná, a když jsem se to dozvěděla, trochu jsem se bála, že to bude mít nějaké následky. Lidé mi radili, abych si to nechala vzít, což mě samozřejmě nenapadlo. Riziko jsem si tehdy tolik neuvědomovala.
Milan Kaše, České Budějovice:
Byl jsem ještě kluk. Nyní jsem však sledoval nový seriál Černobyl. Každý týden jsem se nemohl dočkat další epizody. Děj místy až připomínal horor. Tato havárie je důsledkem provádění experimentu neproškolenou obsluhou v prostředí zatajování, mlžení a lhaní. Je mementem toho, kdy lidstvo nerespektovalo jadernou sílu. Myslím si, že je jaderná energie při dodržení všech bezpečnostních pravidel a při nezávislém dohledu bezpečná.
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
