Krajské volby matematicky vyhrálo hnutí ANO, je ale vítězem i z politického pohledu?
Vítěz z hlediska počtu mandátů je vždycky jeden, a tentokrát to je samozřejmě hnutí ANO. Kromě toho ale ve výsledcích víkendového hlasování vidím několik tendencí, které bych označil jako směřující k příštím vítězstvím. Tam bych zařadil i naše hnutí, které nad očekávání vyhrálo ve třech regionech. V Libereckém kraji jsme s tím počítali, avšak finální číslo je až neuvěřitelné (38,6 procenta). Ve Středočeském jsme v to doufali a jsme rádi, že se to naplnilo. V Královéhradeckém kraji jsme spolu s ODS koaličně zvítězili. Pro STAN je zajímavé, že ve třech krajích, kde se podařilo porazit ANO, u toho bylo naše hnutí. Vítězi těchto voleb jsou určitě také Piráti, kteří doposud měli slabé krajské zastoupení. Pro mě je potěšující, že nejlepší pirátský výsledek je v Olomouci, kde jsme kandidovali ve společné koalici a získali bezmála 20 procent. Výrazného úspěchu dosáhla i ODS, která se vrátila na krajskou politickou mapu.

Nemělo hnutí ANO, které vyhrálo v deseti krajích, dostat šanci na sestavení koalic jako první? Zatím vidíme, že ho poražené strany obcházejí.
Termín poražené strany není úplně jednoznačný. Hnutí ANO v mnoha krajích vládlo v koalici nebo s podporou ČSSD a KSČM. Tyto strany drtivě propadly, takže hnutí ANO přišlo o své dosavadní partnery. Naopak bývalé opoziční strany se spolu snadno dohodnou, neboť se čtyři roky proti vládě ANO vymezovaly.

Proč nejednají o koalicích až poté, co by zkrachoval pokus politiků z ANO?
Nemám pocit, že by s hnutím ANO nikdo nemluvil. Jeho lídři se do vyjednávání pustili, ale v naprosté většině krajů se ukázalo, že s nimi nikdo nechce vládnout. Zastupitelská demokracie reprezentuje většinu a většina občanů v daném regionu si vládu hnutí ANO a jeho dosavadních partnerů nepřála.

Martin Půta, který potřetí obhájil hejtmanský post, se ovšem kloní k názoru, že vítěz má vždy dostat první šanci. Pokud se STAN staví do role vlajkonoše dobrých mravů v politice, nemělo se postoje své regionální hvězdy držet?
Dali jsme pokyn, aby se naši vyjednavači sešli i se zástupci hnutí ANO, nicméně nenabádali jsme je, aby za každou cenu s ANO vstupovali do koalic. Skutečně si myslíme, že v místech, kde je možná spolupráce demokratické opozice, je to žádoucí. Není ovšem vyloučeno, že v některých krajích ANO vládnout bude, ať už proto, že s ním zástupci jiných stran měli lokálně dobrou zkušenost, nebo na základě faktu, že jinak by se k moci dostali extremisté. V našich třech vítězných krajích jsme hnutí ANO ke spolupráci nepřizvali i proto, že čtyři roky vystupovalo jen samo za sebe a s nikým se nebavilo. Tím vychýlilo nálady opozice k názoru, že ANO není věrohodným partnerem. V mnoha krajích se v souvislosti s ním hovoří o špatné komunikaci, odmítání spolupráce s opozicí včetně nesdílení informací. Takový přístup se nevyplácí. Když se podíváme na Martina Půtu, měl vždy opačný styl vládnutí, kraj pod jeho vedením je otevřený, informace se předávají, opozice se neválcuje. Stejně chce postupovat Petra Pecková jako hejtmanka Středočeského kraje.

Fenomén Martina Půty je tak výrazný, že se nemohu nezeptat, zda z hlediska STAN není škoda ho nevyužít i na celostátní úrovni?
To, co předvedl Martin Půta v Libereckém kraji, podle mě vstoupí do historie a politologických příruček. S regionálním sdružením Starostové pro Liberecký kraj dokázal třikrát zvítězit, a to se stále větším počtem hlasů. To se svého času v Německu dařilo Angele Merkelové a je to zcela unikátní. Martin je obrovský praktik a má zcela upřímně rád lidi, kontakt s nimi. Není to žádný umělý marketing. Baví ho jezdit po kraji, to je část hejtmanské práce, kterou má nejraději. Zažil jsem s ním dva dny v kampani a jeho nasazení je obrovské, zná každého starostu jménem, pamatuje si vztahy v jednotlivých obcích, má úžasnou regionální znalost. A umí řešit krizové situace, není hejtmanem jen do pohodových časů, bravurně zvládl koronakrizi. Když jsem se bavil s podnikateli z Liberecka, všichni říkali, že to, co předvedl Půta, byl skvělý krizový management, který lidi uklidňoval a jim dával jistotu.

Proto se znovu ptám, zda není chyba ho politicky zabetonovat v regionu?
Martin Půta sám řekl, že je hejtmanem naposledy, třikrát a dost, poté by už nepřinášel dostatek invence a nových podnětů. Jakmile by řekl, že v krajské politice končí, tak za STAN by byl nejenom kandidátem na poslance, ale jednoznačně do vlády, například na ministra pro místní rozvoj. Pro řadu lidí z našeho hnutí je to doslova snová představa.

Volby prokázaly, že pokud se strany dokážou spojit do funkčních koalic, jejich síla se násobí. Jak už řečeno, v Olomouci se vám to osvědčilo s Piráty. Ve čtvrtek (rozhovor se uskutečnil před tímto jednáním - pozn. red.) budete rozhodovat, zda je to vhodný scénář i pro celostátní volby. S jakými argumenty vystoupíte vy?
Hlavně si rozebereme výsledky voleb, vyhodnotíme výsledky v Olomouckém kraji, zda to tam fungovalo lidsky a jak to vychází matematicky pro obě strany. Primární podmínkou pro uzavření koalice je, aby se nikdo necítil znevýhodněn. Na celostátní výbor STAN jdu s návrhem usnesení o zahájení vyjednávání s Pirátskou stranou o uzavření koaliční spolupráce pro parlamentní volby 2021. Moje argumenty budou taková, že tříštění hlasů ničemu nepomůže a že silná programová alternativa je řešením, neboť čistý Antibabiš nefunguje. Tam, kde máme silný program i osobnosti, vítězíme.

Kdo je
Vít Rakušan

• Narodil se 16. června 1978 v Kolíně.
• Vystudoval historii a germanistiku na Jihočeské univerzitě a školský management na Univerzitě Karlově.
• Po studiu podnikal v oboru výuky cizích jazyků a učil němčinu na Gymnáziu Jiřího Ortena v Kutné Hoře.
• V roce 2010 byl zvolen starostou Kolína a tuto funkci suverénně obhájil o čtyři roky později, kdy jím vedená kandidátka Změny pro Kolín vyhrála se ziskem 64 procent hlasů. V roce 2018 toto uskupení opět zvítězilo s 63 procenty. Od roku 2012 je zastupitelem ve Středočeském kraji, v roce 2016 se stal náměstkem hejtmanky. Letos hnutí STAN v
tomto kraji vyhrálo a Vít Rakušan získal nejvíc preferenčních hlasů.
• Ve sněmovních volbách 2017 byl zvolen poslancem za hnutí STAN.
• Dne 13. dubna 2019 byl na X. republikovém sněmu STAN zvolen jeho předsedou. Hovoříte o programovém spojenectví, ale šéf ANO Andrej Babiš to vidí úplně jinak, když mluví o opozičním spiknutí nenávisti a jediném programovém bodě, tj. porazit Babiše.

Hovoříte o programovém spojenectví, ale šéf ANO Andrej Babiš to vidí úplně jinak, když mluví o opozičním spiknutí nenávisti a jediném programovém bodě, tj. porazit Babiše.
Jinak mluvit nemůže. Jeho marketérům se povedla úžasná věc, když vymysleli termín Antibabiš, který je součástí PR premiéra Babiše. Fňukání a mučednictví v českém prostředí často zabírá. Popíšu vám, jak to vypadá s Piráty. S Ivanem Bartošem dva měsíce probíráme programové body, abychom vůbec mohli jít do našich stran a o něčem hlasovat. Scházejí se naše programové skupiny, které hledají překryvy, neshody a kompromisní východiska. Začali jsme tedy úplně jinak, než bylo v tuzemsku zvykem, tedy rozdělováním postů. Zatím vůbec nemáme vymyšlený systém obsazování míst na kandidátkách, ale už máme jistotu, že náš program je z 80 procent kompatibilní a na těch dvaceti musíme zapracovat. Společně jsme oslovili odborníky, aby nám pomáhali s ekonomickým programem. Jestli je toto prázdný Antibabiš, tak jenom z pohledu pana premiéra, který se našeho spojenectví bojí a musí mu dát nějakou nálepku.

Pokud se ze čtyř pětin programově prolínáte, pak mi vysvětlete, jak je to možné, když Andrej Babiš charakterizoval Piráty jako „extrémní, promigrantskou a zeleně zfanatizovanou levici“?
Nechci komentovat nálepky pana premiéra, vždyť Antibabiš i tento výkřik jsou dány pouze jeho strachem. On přece sám nejlíp vidí, kdo v krajských volbách uspěl, a dobře ví, kdo mu může reálně konkurovat. Z mého pohledu je to právě koalice STAN a Pirátů, dokonce víc než spojení stran, které tu už vládly a pan premiér je označí jako symbol starých časů. My nejsme staré časy, my budeme chtít jednoznačně změnu. Ale vyjádřím se i k premiérovu výroku. Pokud mluví o extrémně zelené Pirátské straně, tak podívám-li se na programovou kapitolu životní prostředí u STAN a Pirátů, je STAN také extrémně zelený, překryv je tam téměř stoprocentní. Když chce někdo pečovat o krajinu a nechce dotovat velké agroholdingy, které ruinují naši půdu, chce se chovat odpovědně k environmentálním výzvám a dodržovat závazky ČR do roku 2050, tak to není žádný extremista. U STAN je možná větší usazenost a spjatost s regionem, což se ale s aktivitou a mladou dravostí Pirátů velmi dobře doplňuje. Rozebírali jsme třeba oblast justice a transparentnosti ve veřejné správě, informovanosti občanů. A tam je shoda opravdu veliká, vždyť předtím, než přišli Piráti do sněmovny, byl nositelem transparentní legislativy registru smluv náš poslanec Jan Farský.

STAN je promigrantské hnutí?
My jsme rozhodně stranou proevropskou, ale kategoricky jsme odmítli primitivní kvóty na přerozdělování běženců. To, že STAN je pro pomoc dětem, které někde v uprchlickém táboře trpí a mrznou, přece neznamená, že jsme promigrantské hnutí. Nepřijímáme s ovacemi ani všechny unijní procedury, dobře víme, že některé dotační tituly jsou administrativně nabobtnalé a snažíme se je zjednodušit. Jsme však přesvědčeni, že evropský projekt má smysl a nikdy bychom nezpochybňovali naše členství v EU. Zaplať pánbůh to Piráti mají stejně.

V českém volebním systému koalice získávají víc mandátů než jednotlivé strany, takže spojování má velký význam. Co s touto znalostí říkáte ohlášenému vstupu Mikuláše Mináře z Milionu chvilek pro demokracii do parlamentního klání?
Každý má právo vstoupit do politiky, to je na demokracii hezké. Mikuláš Minář jako reprezentant spolku Milion chvilek určitě odvedl pro českou společnost velký kus práce. Úplně ale nerozumím tomu, proč jeho rozhodnutí přichází právě teď, chci o tom s ním mluvit. Koneckonců z jeho úst zazněla výzva demokratickým stranám, aby se do roka a do dne spojily. A ono to vypadá, možná k překvapení samotného Mikuláše, že dva bloky demokratických stran na politické scéně opravdu vzniknou.

Jak si přál Miroslav Kalousek…
A snad i Mikuláš Minář. Doufám, že správně vyhodnotí situaci a nebude síly opozice rozmělňovat. Považoval bych za velkou škodu, kdyby v okamžiku, kdy je dohoda na dohled, došlo k tříštění, které by zkomplikovalo dosažení cíle. Chci si to ale s Mikulášem vyříkat z očí do očí, vyslechnout jeho argumenty a nevzkazovat mu nic přes média.

Volební atmosféru ovlivnila pandemie koronaviru, jejíž druhá vlna udeřila v plné síle. Jak se díváte na výměnu ministra zdravotnictví, vyhlášení nouzového stavu i rozporuplných názorů lékařů na covid-19?
Nejsem lékař, a proto se mi líbí německý přístup k pandemii. Tam vláda hned na začátku krize řekla, že v ní nesedí epidemiologové, kteří by mohli nákaze medicínsky čelit. Zvolila si tedy odbornou autoritu, Kochův institut, z jejíhož názoru vychází při svých rozhodnutích. Ten celou dobu poskytuje odborná stanoviska kancléřce Merkelové, která je přetavuje do konkrétních opatření a transparentně je vysvětluje veřejnosti. Věřila jedné autoritě a nenechala do toho mluvit další odborníky. U nás si v tomto smyslu od počátku vláda vedla špatně. Řada expertů seděla v oficiálních strukturách, odkud ale bohužel nezazníval jeden hlas. Vládní představitelé je přesto nechali mluvit v televizi s větami typu Na dva roky zavřeme hranice. Komunikace v jarních měsících byla armádní, přísná, represivní, což v lidech vzbudilo nedůvěru a podnítilo velmi náhlé a ukvapené rozvolnění v létě. Pan premiér chybně vycházel z PR názorů, že lidé nechtějí roušky místo toho, aby dal na radu epidemiologů. To, že se v létě ani jednou nesešla centrální epidemiologická komise, je až neuvěřitelné podcenění situace.

Zlepší se to za Romana Prymuly?
Nový ministr zdravotnictví Roman Prymula slíbil, že zlepší komunikaci, ale to se opravdu nestalo. Do médií například vyhlásil, že půjde na vládu žádat o zavedení nouzového stavu, aniž by to konzultoval s premiérem a ministrem vnitra. Při interpelacích vypustil informaci, že se plánuje vyplňování registračních formulářů v restauracích, aby to za chvíli premiér dementoval. Tak zlepšená komunikace vážně nevypadá, a mne to rozhodně netěší.

Má vládní rozhodování dopad na fungování krajů?
Samozřejmě. Kraje na krizi finančně doplatily, neboť jim vláda narozdíl od měst a obcí odmítla přiznat kompenzaci ve výši 500 korun na obyvatele, což mimochodem Martin Půta velmi kritizuje a já věřím, že se k tomu nově navolená Asociace krajů ještě vyjádří.

Copak kraje nedostanou přes deset miliard navíc, jak slíbil premiér?
Ale to je mimokoronavirové opatření, jde o peníze, které byly vyjednány na dopravní infrastrukturu dávno před krizí. Pan premiér to uměle spojuje s náklady krajů na opatření proti pandemii. To on umí, spojovat věci, jež spolu nesouvisejí. Kraje volaly kvůli lepší komunikaci po obnovení činnosti Ústředního krizového štábu, což se nakonec povedlo. Bohužel pan premiér ho poněkud degradoval tím, že v něm kromě vicepremiéra Hamáčka ostatní ministři nezasedají. V neposlední řadě je z hlediska hejtmanů nutné definovat potřeby krajů v oblasti zdravotnictví a sociální péče. Tady chybí predikce vývoje na lokální úrovni. To panu ministru Prymulovi vyčítáme. Ono se vždy ukáže, že samosprávy v tom nakonec zůstanou samy. Schopní starostové a hejtmani to zvládnou. Tam, kde jsou méně šikovní hejtmani, se podávají trestní oznámení na záchranářky.

Souhlasím. Například hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák z ANO dostal od voličů jasné vysvědčení za dobré zvládnutí krize, vytvoření funkčního IT systému pro odběrová místa, lůžka v nemocnicích, testovacích kapacit.
Platí to napříč politickým spektrem. Myslím, že Ivo Vondrák se jako hejtman jednoznačně osvědčil. Navíc ukázal docela zajímavou vlastnost, kterou jsem u něj ve sněmovně před krizí nezaznamenal ani jednou, totiž že byl schopen se nahlas vymezit proti panu premiérovi.

Poslance čeká dramatická debata o rozpočtu. Letos bude schodek 500 miliard, příští rok ministryně financí Alena Schillerová navrhuje 320 miliard korun. Měli by z toho mít lidé obavy, protože zadlužení státu mohou za pár let výrazně pocítit na vlastní kůži?
Nechci lidi děsit, ale všichni cítíme, že ekonomické dopady divné doby, která začala v březnu, teprve mohou přijít. Už dnes to citelně vnímají některé skupiny obyvatel, například samoživitelky. O to zodpovědněji by se vláda měla chovat. V jejím plánu nám hlavně chybí snižování míry nejistoty. Měla si vytipovat nejohroženější skupiny, které budou pomoc potřebovat nejvíc, nikoliv rozdávat plošně, nikoliv vytvářet rozpočtové rezervy a schovávat v nich 137 miliard pro neznámé účely. Pomáhat je nutné co nejadresněji. To je výzva, která před námi stojí. Nejde ani tak o objem deficitu, aniž bych si myslel, že by každý rok měl být vysoký. Jde hlavně o strukturu rozpočtu. Pan premiér tvrdí, že z krize se lze proinvestovat.

Evidentně to i plní, když vláda schválila výstavbu první etapy kanálu Dunaj-Odra-Labe za patnáct miliard…
Pokud je toto investiční strategie vlády v době, kdy jsme v krizi, tak je to k pláči. Místo aby se stavěla moderní dopravní infrastruktura, která dennodenně pomůže lidem, tak se podporuje ekologicky pochybný projekt, který je velkým přáním pana prezidenta. Vláda mu asi na konci jeho mandátu chce dát nějaký dárek. Chceme-li se proinvestovat do lepších časů, neberme peníze městům, obcím a krajům, kde leží tisíce projektů, jež už mají stavební povolení. Jejich realizace znamená příležitost pro místní podnikatele, lokální ekonomiku a drobné živnostníky. Velké firmy to nakonec zvládnou i díky úvěrové komerční pomoci, ale ti menší, obce a kraje, se bez pomocné ruky státu neobejdou.

Výdajová stránka rozpočtu bobtná, zatímco na příjmové je velká díra. V této situaci vláda přichází s návrhem na zrušení superhrubé mzdy a plošné dani 15 procent pro lidi s příjmem do 140 tisíc korun. Po dohodě s prezidentem Zemanem by toto daňové opatření mělo trvat dva roky. Jaké je stanovisko STAN?
V normálních dobách jsme byli vždy pro zrušení nesmyslného institutu superhrubé mzdy, V této chvíli by její ale konec znamenal výpadek v příjmech měst a obcí ve výši 70 až 90 miliard. Po vládě chceme slyšet, jak chce kompenzovat snížení příjmů na lokální úrovni. Paní ministryně Schillerová hokynářským způsobem prochází účty jednotlivých měst a konstatuje, kdo kolik tam má peněz. Už vůbec ovšem nebere v potaz, že tam jsou kvůli investičním akcím nebo dlouhodobým závazkům. Falešná je i argumentace, že zrušení superhrubé mzdy pomůže nízkopříjmovým občanům, což není pravda. Příjem se výrazně zvedne lidem, kteří mají vyšší plat. A už vůbec nerozumím prohlášení o zavedení patnáctiprocentní daně na dva roky.

Takže poslanci za STAN budou hlasovat proti?
V případě, že vláda nepřijde s jasnou představou o kompenzaci výpadku příjmů vázaných na rozpočty měst a obcí, tak pro to hlasovat nemůžeme.