Předchozí
1 z 5
Další

Václav DanitaZdroj: archiv Václava Danity

Václav Danita se stal hasičem, respektive členem sdružení už v roce 1982. Členem jednotky je od svých 18 let, od roku 1993. Tehdy se stal strojníkem. Když později došlo k personálním změnám na městském úřadě a následně i u hasičů, vybral si Danitu tehdejší velitel jako svého zástupce. Tím byl zhruba jedenáct let a v roce 2016 se stal velitelem.

Václav DanitaZdroj: archiv Václava Danity

K práci hasiče Václava Danitu vedl jeho otec. Podle slov nynějšího velitele nešlo přímo o dětský sen. "Prostě to nějak vyplynulo. I ten dětský hasičský kroužek jsem měl ne z donucení, ale očekávalo se, že tam budu chodit. Sice jsem měl ještě jako dítě krátké období, kdy mne to nebavilo, ale znovu mne to chytlo, vrátil jsem se a bez přestávky jsem vydržel až dodnes," říká Danita.

Václav DanitaZdroj: archiv Václava Danity

U hasičiny jej drží chuť pomáhat svému okolí. Ačkoli je všeobecně známo, že hasiči často riskují při zásazích vlastní životy, bývají reakce lidí někdy nepříjemné. "Sice se člověk setká i u zásahů s někým, kdo pro to nemá pochopení, ale ani to mne neodradilo. Třeba když jedete k zásahu, máte auto vážící 22 tun a chcete po někom, aby s osobákem couvnul, tak jsou někteří lidé schopni říct: Jděte dělat něco rozumného," popisuje velitel dobráků.

Václav DanitaZdroj: archiv Václava Danity

Podle jeho slov je ale naštěstí tento případ spíše výjimečný. Většinou lidé pociťují vděčnost. A to nejen u samotných zásahů u požárů, ale také u pomoci, jako je třeba odčerpání vody ze zatopeného sklepa. Někdy lidé jako projev vděčnosti přinesou krásnolipským hasičům na stanici něco dobrého, třeba koláče.

Václav DanitaZdroj: archiv Václava Danity

Jako veliteli dobrovolných hasičů v Krásné Lípě se Václavu Danitovi podařilo splnit několik snů. Dlouhé roky měl sen, aby byla opravená hasičárna a mohl se tak s dobráky vrátit z nájmu do svého. To se mu splnilo, stejně jako sen mít tatru. I ta dnes stojí v garáži. Snů má ale mnoho, na splnění některé stále ještě čekají.