Vláda zdůrazňuje, že podnikatelům i zaměstnancům v době koronakrize pomohla rychle a účinně. Souhlasíte s tím?
Nedomnívám se, že zrovna rychlost byla to, za co bych ji pochválila. V porovnání s okolními státy při vyplácení slíbené podpory český stát zaostává. Zatímco jinde už odešla k lidem čtvrtina proklamované sumy, my jsme na pětině. Navíc některé programy, především COVID I, nebyly po administrativní stránce zvládnuté. Většina žadatelů nesplňovala nároky, bylo kolem toho hodně papírování a mnoho lidí nebylo schopno ani vyplnit složitou přihlášku.

Na tiskové konferenci Rekonstrukce státu zaznělo, že kabinet vypsal celkovou podporu ve výši 857 miliard, ale reálně dosud vyplatila pouhých 87 miliard. O čem to svědčí?
O tom, že státní správa je málo efektivní a vytváří nadměrné administrativní překážky. Je to dáno tím, že k tomu přistoupila jinak než naše okolí. Tam prvotně poskytli pomoc a následně nastavili podmínky pro její čerpání. Pokud se ukázalo, že žadatel jim vyhověl a nárok na ni měl, stal se z toho grant. V opačném případě se pomoc překlopila na půjčku. Český stát nejprve podrobně zkoumá, zda se člověk vejde do nastavených kritérií, protože má strach, aby neposkytl peníze někomu, kdo na ně nemá nárok. To celý proces velmi zpomaluje a může se snadno stát, že než se věci vyřídí, podnikatelský subjekt zanikne.

Řada malých podnikatelů, kteří mají maximálně pět zaměstnanců, na státní pomoc nedosáhlo právě kvůli časovému limitu nebo špatně zpracované žádosti. Budou to právě oni, kteří na podzim zkrachují jako první?
Celkové dopady se skutečně budou sčítat ve třetím a čtvrtém kvartálu, kdy budeme reálně vědět, kolik podnikatelů krizi nepřežilo. Část z nich už vůbec neotevřela, ostatní nyní bojují o přežití a právě rychlá finanční pomoc je může zachránit.

V čem stát udělal největší chyby a měl se zachovat inteligentněji?
Vláda se ocitla v bezprecedentní situaci, v níž žádný kabinet nebyl od 2. světové války. Evropské státy se od sebe učily, vše se dělalo za pochodu. Pravda je, že český stát podnikatelům dlouhodobě nevěří a vždy důkladně prověřuje, zda daný subjekt podmínky splňuje. Některé typy pomoci se měly poskytnout plošněji. Likvidita by se tak nalila do ekonomiky mnohem rychleji.

Předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek tvrdí, že vláda je k malým firmám a živnostníkům nepřátelská a jejím záměrem bylo poskytnout jim z rozpočtu co nejméně peněz. Není to přehnaná kritika?
Pokud bych mluvila o chybách, tak bych zmínila fakt, že COVID I nebyl určený pro malé a střední podniky. V rámci ekonomického poradního týmu a KoroNERVU jsme od začátku upozorňovali, že největší potřebu likvidity mají právě tyto firmy, jež nemají finanční rezervy. Bohužel k nim se pomoc dostala relativně pozdě, takže měly problémy s hotovostí, ačkoli jsou tahouny české ekonomiky, vytvářejí víc než 80 procent pracovních míst a pomoc měla být primárně cílena na ně.

Poslanci v úterý projednávali ve 2. čtení schodek letošního rozpočtu ve výši 500 miliard korun a navrhli různé přesuny prostředků v objemu 165 miliard. Kam by z vašeho pohledu měly prostředky jít, aby to bylo efektivní?
V KoroNERVU říkáme, že z krize je nutné se proinvestovat, nikoli prodotovat. Nesmí také jít o bezuzdné rozhazování. Investice by měly směřovat do podpory výroby s vyšší přidanou hodnotou, do centralizace produkce elektrické energie, nanotechnologií, biotechnologií, rychlovlaků, chytrých měst a vesnic. Krizi je třeba léčit nástroji typickými pro 21. století.

Exministr financí Miroslav Kalousek říká, že letošní půlbilionový schodek lze za jistých podmínek akceptovat, ale bylo by hazardem schvalovat obdobné deficity i v příštích letech. Co by takové zadlužení znamenalo?
Tak vysoký schodek je akceptovatelný v případě garance provedení daňové a důchodové reformy a předložení střednědobého výhledu, jak se vrátit k nižším deficitům. Upozornila jsem i na to, že neproběhla diskuse k navýšení jednotlivých rozpočtových kapitol. Není tudíž jasné, zda jde o položky, na něž se nedostalo při jeho loňském schvalování, nebo jestli skutečně souvisejí s koronakrizí. Platí ale, že už v příštím roce a v letech následujících se musíme vracet k udržitelným veřejným financím, k nimž tak velký deficit rozhodně nevede, jak potvrzuje nedávná zpráva Národní rozpočtové rady.