Kliknutím zvětšíteUrnu s popelem někdejšího velitele československé rozvědky přepravil vojenský speciál letecky z Washingtonu do Moravcovy rodné Čáslavi, kde bude uložena v kolumbáriu na místním hřbitově. Nejvýznamnější československý "špion" se vrátil domů 56 let po své smrti v americkém exilu. Zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu ve věku 71 let.
Kdo byl tento muž, který stál za jedním ze světově nejvýznamnějších odbojových činů na Němci okupovaném území, a přesto jej dodnes provází trochu rozporuplná pověst? A jaké okamžiky jeho života byly nejvýznamnější?
Noc na silnici
Jedna taková dějinná chvíle, která zásadním způsobem ovlivnila pozdější Moravcovu kariéru, nastala 6. dubna 1936 večer na nenápadné okresní silnici z Vejprt na Jáchymov, nedaleko Karlových Varů a také nedaleko hranice mezi tehdejším Československem a nacistickým Německem. V místě, kde se mezi silnicí a hraniční čárou nacházel malý mlýn, se ten den kolem půl deváté večer sešli tři muži. Dva přišli z československé strany, jeden z německé.
Ti dva byli českoslovenští zpravodajci z pátrací skupiny 2. oddělení hlavního štábu Československé armády, které coby přednosta řídil tehdejší podplukovník a bývalý československý legionář František Moravec. Jejich německý protějšek se do té chvíle podepisoval jen zkratkou R. V. a do dějin československé špionáže vstoupil pod krycím označením agent A-54.
Zverbování špiona A-54, ve skutečnosti agenta německé tajné služby Abwehr Paula Thümmela patřilo k největším úspěchům pátrací sekce pod Moravcovým velením, současně však k momentům, které jsou dodnes diskutabilní. Thümmel spolupracoval s československými zpravodajci až do svého zatčení gestapem na jaře 1942 a je mu přičítáno nemálo úspěchů v informování nejdříve Čechů a po vypuknutí druhé světové války jejich prostřednictvím i spojenců o válečných plánech německé říše.
Na druhé straně ne všechny jeho informace byly spolehlivé a často předával československé rozvědce i dezinformace, které byly způsobilé spojenecké úsilí mást. Přesto se však zprávy od něj zásadním způsobem podílely na uznání československé exilové vlády i československého odboje jako platných a cenných příslušníků protifašistické fronty.
Při oné první schůzce na jaře 1936 předal Thümmel Moravcovu oddělení materiály s vysvětlením nové struktury německé výzvědné služby, která již souvisela s válečnými přípravami nacistického Německa. Současně projevil zájem o další spolupráci.
Za informace si nechával platit, protože ho jeho náročný život přiváděl do dluhů, a navíc se právě v roce 1936 chystal oženit (celkem byl ženatý dvakrát). na druhé straně v pozdějších letech spolupracoval s československými zpravodajci i poté, co to pro něj samotného bylo spojeno s nemalým rizikem, a je pravděpodobné, že se mu nacistický režim zhnusil, což sám svým československým kontaktům přiznal.
Letadlo v poslední chvíli
Další klíčový okamžik v životě Františka Moravce přišel 11. března 1939. Československo v té době představovalo již okleštěný stát, jenž podstatnou část svého pohraničního území (tzv. Sudety) odevzdat na základě Mnichovské dohody ze září 1938 Německu. Nyní se hrálo o to, co bude dál.
Ten den se československý zpravodajec a Moravcův podřízený, štábní kapitán František Fryč, setkal v nádražní restauraci v Turnově opět s agentem A-54. V předchozím roce se tento kontakt ukázal jako ne zcela spolehlivý - například už v květnu 1938 informoval Moravcovy lidi o německém plánu zaútočit na Československo, což vedlo k částečné mobilizaci. K útoku ale nedošlo a mobilizace rozkryla Němcům československé mobilizační nástupní plány.
Na druhé straně nebylo možné jednoznačně říci, že to byla Thümmelova vina, protože i on se mohl stát obětí zpravodajských her rozehrávaných Německem. Moravcovo oddělení k němu mělo nadále důvěru - a právě v březnu 1939 se mu tato důvěra vyplatila.
Thümmel Fryčovi oznámil, že 15. března dojde k okupaci českých zemí a současně k vyhlášení Slovenska za zdánlivě samostatný stát, jenž bude ve skutečnosti německým satelitem.
Zprávu od Thümmela předal Fryč šéfovi ofenzivní sekce 2. oddělení Emilu Strankmüllerovi, který s ní záhy poté seznámil Františka Moravce, v té době už plukovníka. Od Moravce putovala informace k zástupci náčelníka hlavního štábu Bohuslavu Fialovi a od něho do vlády. Tam se bohužel setkala s nedůvěřivým postojem tehdejšího ministra zahraničí Františka Chvalkovského.
"Ministr Chvalkovský odmítl zprávu jako poplašnou a nepravdivou. Řekl doslova: Pane plukovníku, já vím, že jste dobrý zpravodaj a že to myslíte dobře. Tentokrát vám však vaši agenti přinesli skutečnou smyšlenku. Kdyby se něco takového, co říkáte mělo stát, musel bych to v první řadě vědět já jako ministr zahraničí," vzpomínal po válce Moravec (jeho vzpomínky zachytili v 60. letech Čestmír Amort a I. M. Jedlička v knize Tajemství vyzvědače A-54, pozn. aut.).
Zpravodajci tak odešli s nepořízenou a urychleně kontaktovali svou britskou spojku majora Harolda Gibbsona, který slíbil, že pro ně z Anglie zajistí letadlo. Mezitím celou noc z 13. na 14. března 1939 pálili na dvoře hlavního štábu důležité dokumenty.
Gibson našel letoun KLM, jenž při normálním leteckém kursu míjel Prahu, ale nepřistával v ní. Na majorovu žádost udělal pilot výjimku a v Praze nabral 11 mužů, s nimiž se v půl páté odpoledne (hodinu předtím, než hitlerovské oddíly začaly obsazovat Ostravsko) vznesl k obloze. Brzy poté utvořila slavná jedenáctka špionů v Londýně hlavní československé zpravodajské ústředí ve složení plukovník František Moravec, podplukovník Oldřich Tichý, majoři Josef Bártík, Alois Frank, Emil Strankmüller a Karel Paleček, a konečně štábní kapitáni Jaroslav Tauer, František Fryč, Vladimír Cigna, Josef Fořt a Václav Sláma.
Schůzka v budově Porchester Gate
V Londýně se stal Moravec účastníkem řady vnitroexilových konfliktů, při nichž docházelo k vyjasňování kompetencí a pravomocí (kromě londýnského exilu existoval československý exil v Paříži a v Polsku).
Jeho silnou zbraní bylo udržování kontaktu s agentem A-54 působícím v protektorátu prostřednictvím rádiového spojení s československým odbojem a předávání získávaných informací exilovému prezidentu Edvardu Benešovi, který je postupoval Spojencům. To mělo zásadní podíl na uznání československého exilu jako plnoprávného a hodnotného účastníka protinacistického boje.
Moravec si těmito informacemi zajistil výlučné postavení v okruhu Benešových spolupracovníků. Téměř každodenně navštěvoval prezidenta seznamoval ho s důležitými zprávami, jež získával prostřednictvím Vojenské rádiové ústředny ve Woldinghamu.
Po napadení Sovětského svazu Německem v létě roku 1941 se jak Moravec, tak Beneš dostali pod značný tlak Spojenců, kteří naléhali na zesílení sabotážní činnosti v protektorátu. Ve své kanceláři, pronajaté v budově Porchester Gate, se proto Moravec sešel z vlastní iniciativy s představitelem britské Správy pro zvláštní operace majorem Peterem Wilkinsonem, s nímž domluvil zahájení série takových operací na území Protektorátu Čechy a Morava.
Zrodil se plán československých paravýsadků vysílaných do protektorátu se sabotážními i zpravodajskými úkoly, k nimž patřila i slavná skupina Anthropoid, pověřená úkolem zlikvidovat nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Je pravděpodobné, že iniciátorem této akce, která představuje jeden z nejvýznamnějších světových odbojových činů druhé světové války, byl osobně František Moravec.
Druhý útěk z Československa
Po osvobození Československa se František Moravec vrátil do vlasti, tam však ale získávali stále větší slovo komunisté, kteří v roce 1946 zvítězili v již ne zcela svobodných volbách a postupně přebírali kontrolu nad všemi ozbrojenými a zpravodajskými složkami státu.
Výsadní postavení mezi zpravodajskými organizacemi získalo záhy po osvobození komunisty řízené Obranné zpravodajství, vojenská zpravodajská služba, která vznikla začátkem roku 1945 u 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu a byla pod kontrolou sovětské tajné služby NKVD. Ta o činnost zpravodajského šéfa z Londýna nestála.
Moravec byl proto formálně zařazen do pomocného úřadu ministerstva národní obrany, ale ve skutečnosti byl odstaven a poslán na časově neomezenou dovolenou. Až v roce 1947 byl jmenován zatímním velitelem 14. divize v Mladé Boleslavi. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl ale z této funkce opět odvolán.
Měsíc na to, dne 29. března 1948, opustil Československo, aby se vyhnul zatčení, a odešel za pomoci britské zpravodajské služby do své třetí emigrace.
Dopis Velkému metaři
Začátkem 50. let začal Moravec řídit zpravodajskou organizaci československé emigrace se sídlem v západoněmeckém Bensheimu. Té je přičítán i jistý podíl na smrti tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, popraveného po zinscenovaném politickém procesu v prosinci 1952.
Slánský, sám iniciátor několika politických procesů s rozsudky smrti, byl zatčen poté, co se v listopadu 1951 dostal do rukou tehdejší československé Státní bezpečnosti záhadný "dopis Velkému metaři". Tento dopis informoval adresáta o tom, že se proti němu chystá politický proces, a nabízel mu odchod do exilu.
Podle historika Jiřího Šolce se k autorství dopisu hlásil další Moravcův podřízený František Ostrý, který si všiml, že Slánský se ocitá v nemilosti sovětského vůdce Stalina, a napadlo ho, že by bylo možné ho získat. Plán však nevyšel, Slánský byl zatčen a dopis posloužil jako jeden z důkazů proti němu.
Ostrého autorství není zcela prokázané, podle historika Karla Kaplana mohl být zmíněný dopis napsán jako úmyslná provokace a pocházet ze společné dílny československých a sovětských zpravodajských služeb. Jeho autorem měl být zpravodajec pracující pro Sověty Herbert Kauders.
Začátkem 60. let přesídlil Moravec ze západního Německa do USA a působil jako poradce americké rozvědky pro Československo. Zemřel 26. července 1966 na infarkt myokardu. Bylo mu 71 let.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
