Pokud by si někdo zasloužil v uplynulé dekádě nálepku věrného reprezentanta, tak jednoznačně právě šestatřicetiletý odchovanec pražské Slavie. Odsloužil všechny tři olympiády, startoval hned na sedmi mistrovstvích světa a dokonce doplnil tým plný zámořských hvězd na Světovém poháru v roce 2016.
Zkrátka Roman Červenka a národní tým, to byla v minulých letech osvědčená symbióza, na kterou vsázel každý trenér, který zrovna kormidloval posádku hokejové reprezentace. A nyní po čtyřech letech přichází pro někoho očekávaný, pro jiné zase možná malinko šokující návrat.

Když trenér národního týmu Filip Pešán sestavoval se svými asistenty a manažerem Petrem Nedvědem olympijskou skládanku, dlouho rozmýšlel nad dvojicí Červenka-Gulaš. Nelehké rozhodování. Dva veteráni, dva střelci, dvě úderná esa do přesilovkových formací. Na koho tedy ukázat? Nakonec zamířil prst na kanonýra švýcarského Rapperswilu. Oprávněně?
Červenka vládne celé soutěži, s Pešánem se seznamoval ve Švýcarsku
Takové kontroverzní rozhodnutí nenechalo hokejovou veřejnost příliš dlouho v klidu. Strhla se dost živá debata, jež rozdělila fanoušky českého týmu na dva znepřátelené tábory. Jeden mermomocí vyvolával znovuzvolení českobudějovického forvarda, ten druhý už si mnul prsty nad blížícím se comebackem Červenky v dresu reprezentace.
Těžko ale trenérskému sboru něco vyčítat. O tom, že Milan Gulaš do týmu, který zanedlouho odstartuje olympijský maraton v Pekingu, bezpochyby patří, není třeba debatovat. Ale pominout volbu nejproduktivnějšího hráče švýcarské National League by bylo hotovým hříchem.

Červenka letos zažívá možná životní sezonu, v Rapperswilu platí za jednoznačnou jedničku mezi kanonýry, s 54 kanadskými body (16+38) navíc utíká veškeré konkurenci. Nastupuje v první formaci, dostává prostor rovněž v přesilových hrách. A přesně to Pešán potřeboval.
V půlce ledna tak podnikl pracovní cestu do Švýcarska, aby se s bývalým útočníkem Calgary či Petrohradu seznámil a zároveň pobavil o svých plánech pro nadcházející olympijský turnaj. „Spíše nám šlo o to, abychom se poznali. Nevím, zda jsme se někdy předtím viděli. V podstatě to byla normální debata mezi trenérem a hráčem o turnaji,“ prozradil Červenka.
A jak už lodivod národního týmu pravil při oznamování hráčské nominace, útočník nosící na svém dresu číslo 10 dostane pod pěti kruhy pozici ušitou přímo na míru. Tu mimo jiné obdržel rovněž pod trenérem Jandačem před čtyřmi roky v Koreji, kde k vytoužené medaili pro český hokej chybělo opravdu jenom malinko.

Rozhodně tedy méně něž v předchozích případech. Ani ve Vancouveru, ani později v Soči to žádná hitparáda ze strany národního týmu nebyla. Dvě po sobě jdoucí porážky čtvrtfinále příliš úsměvů na tvářích českých fanoušků nevykreslily. Za to Červenka nezklamal. Ba naopak spíše příjemně překvapil. A možná si tím také řekl o budoucí úspěšnou kariéru.
Zkušenost nám může pomoct, myslí si kanonýr
„Na premiéru ve Vancouveru budu vždy vzpomínat nejraději. Jako kluk z extraligy jsem si tam zahrál proti hvězdám NHL, což bylo skvělé. Navíc o tři měsíce později jsme v Německu získali titul mistrů světa. Byl to pro mě speciální rok,“ zasnil se na okamžik kanonýr Rapperswilu.
Nyní však na něj v kabině reprezentace číhá malinko odlišná role. Čekání na úspěch českého hokeje se protahuje, pohár trpělivosti zuřících fanoušků už také pomalu přetéká. Pokud se z Dálného východu odcestuje bez medaile, kritika se pochopitelně rozroste do nepředstavitelných rozměrů.
A věkový průměr tlačící se téměř ke třicítce věčným kritikům opět nahrává doslova na smeč. „Víme, že průměr je vysoký. Je to ale krátkodobý turnaj, atmosféra v kabině bude klíčová a věřím, že při vyrovnanosti týmů nám zkušenosti v určité fázi turnaje pomůžou,“ řekl Červenka.
A zrovna majitel mistrovského titulu s rodnou Slavií má zkušeností opravdu na rozdávání. Prošel si tvrdou ruskou školou, zapsal starty v nejslavnější hokejové lize světa a nyní kroutí v prestižní švýcarské soutěži již svou šestou sezonu. O těžkých zraněních včetně života ohrožující plicní embolie ani nemluvě.

A co jej čeká v Pekingu? Rychlé seznámení s trenérským štábem, snad ještě rychlejší adaptace na tamější prostředí, ale také každodenní koronavirové patálie. Na ty je však plně připraven. Kvůli turnaji se nechal naočkovat, nemoc navíc v prosinci sám prodělal. Suma sumárum, Červenka je (zatím) zdravý jako řípa.
„Doufám, že ten nejsilnější olympijský moment kariéry přijde právě nyní v Pekingu,“ prozradil. A jak sám uvedl, stát se může cokoliv. Na reprízu Nagana zřejmě nečekejme, ale takový malý Turín by rozhodně přišel vhod.