Podle ústních sdělení žalobkyně i informací z žaloby, kterou má Deník k dispozici, jí měl v nemocnici někdo dceru ukrást. A nejspíš za úplatu ji někomu poskytnout k adopci. Žena se opírá o údajně chybný záznam o narození i úmrtí dcery. Získala svědky z řad žen, které tehdy rodily s ní. V roce 2019 neváhala zařídit exhumaci ostatků, které tehdy měla pohřbít nemocnice. „Bylo zjištěno, že na tom místě k žádnému kopu ani uložení ostatků nedošlo,“ uvedl právní zástupce ženy Aleš Podrábský. „Pohřební správa nebyla schopna určit, kde hrob byl,“ opáčil advokát KZ Ondřej Moutvička. Ten nevidí ani nesrovnalosti v lékařských a matričních zprávách.
Žena po KZ jako současném právním nástupci děčínského špitálu žádala 50 tisíc kvůli porušení základního práva na rodinu. Pro síť páteřních nemocnic Ústeckého kraje by byla podobná částka jistě bagatelní. S tvrzením žalobkyně tak advokát KZ nesouhlasil velmi pravděpodobně hlavně s ohledem na to, jaké důsledky by to mělo v případných dalších podobných kauzách. Moutvička poukázal i na to, že případ je evidentně promlčený. Nejen uplynutím víc než půlstoletí od věci. Ale Ulrychové trvalo i dlouhých pět let, než podala žalobu. Advokát ženy přesto naléhal na soud, aby tento případ považoval za výjimečný a k jeho promlčení nepřihlédl.

Soudce měl asi po dvě hodiny trvajícím čtvrtečním jednání na věc podobný názor jako Krajská zdravotní a žalobu bez dokazování zamítl. „Promlčení se tím případem táhne jako červená nit,“ konstatoval Marek Bříza. Zdůraznil ale, že se přesto zabýval důkazy, které se seniorka chystala veřejně přednést. „Mnoho dní a večerů jsem nad tím přemýšlel,“ řekl soudce. Konstrukce Ulrychové mu ale nepřišla silná. „Nemám najisto, že bylo kopáno správně,“ zmínil o exhumaci a i porodní a úmrtní listiny mu přišly koherentní. „Kdyby bylo datum skutečně špatně, nemůžete z toho vyvodit, že to dítě bylo adoptováno,“ dodal navíc soudce.
Zamítavým rozhodnutím chtěl Bříza ženu mimo jiné ušetřit očekávatelných výloh za dlouho trvající řízení, které by musela v případě prohry zaplatit ona. Svědci, které navrhovala slyšet, by ale podle Ulrychové do věci vnesli světlo. A žena je připravena odvolat se prostřednictvím advokáta k ústeckému krajskému soudu. „Někde je, žije,“ myslí si o své dceři Ulrychová, která případ za promlčený nepovažuje. Bude se odvolávat? „Budu, to víte, že jo, já se nenechám,“ řekla Deníku na chodbě soudu krátce po verdiktu. Poté se rozplakala. Na jednání ji podpořilo několik lidí z Děčína, kteří případ dlouhodobě sledují.