Po více než šesti stovkách lidí pátrali policisté na Děčínsku v loňském roce. Byly mezi nimi i děti, jež utekly z domova, nebo se ztratily a také chovanci výchovného ústavu či děti z dětských domovů.

„Děti zpravidla z domova utíkají kvůli neurovnaným rodinným poměrům, ty, které žijí ve výchovných ústavech či domovech dětí zase táhne ven touha po svobodě,“ řekl děčínský policejní mluvčí Ladislav Cvik. Dětí do patnácti let loni policisté hledali celkem dvaačtyřicet, ve třiatřiceti případech to byli chovanci výchovného ústavu.

„Všechny děti jsme úspěšně našli,“ poznamenal Šmíd. Celkem bylo na útěku z výchovných ustavů na Děčínsku 169 chovanců i ve věku přes patnáct let.
„Naši svěřenci nejsou a ani nesmí být zamčení. Touha po svobodě u těchto lidí je velmi silná. Z devadesáti procent se do ústavu nevrátí ti, kteří mají povolenou návštěvu doma, občas se nevrátí ani z vycházky, na kterou mají nárok,“ řekl ředitel Výchovného ústavu Jaroslav Žejdl.

Další procento podle něj tvoří už závislí narkomani, které k útěku nutí touha po droze.

V současné době děčínští policisté pátrají po více jak dvou stovkách dospělých lidech. Na sto padesát z nich má na svědomí trestnou činnost a soudy na ně vydaly příkazy k zatčení nebo příkazy k dodání do vězení. Pětačtyřicet lidí vězení uniká.

Je to třeba defraudantka a zlodějka Zlatuše Adamcová, která je hlášena k trvalému pobytu v Mikulášovicích. Tu lidé viděli naposledy v roce 2005 mezi bezdomovci na Holešovickém nádraží v Praze. Od té doby jakoby se po ženě slehla zem.

V místě trvalého bydliště se nezdržuje ani výtržník Antonín Hlaváček. Ten má pykat za trestný čin výtržnictví, útok na veřejného činitele a poškozování cizí věci.

Policisté pátrají i po Petru Matouškovi, který trvale žil v Jílovém a přechodně v Děčíně. Naposledy byl viděn koncem letošního ledna, odešel, domů se nevrátil a nepodal o sobě ani žádnou zprávu.

Samostatnou kapitolou byla Hana Procházková z Děčína. Ta odešla loni v polovině listopadu k lékaři a už se neobjevila. V únoru našel náhodný chodec mrtvolu na břehu řeky Labe. Podle informací z policejních zdrojů to bylo tělo právě pohřešované Procházkové. Žena se utopila, žádné známky násilí na jejím těle kriminalisté neobjevili.

Ostatky pohřešovaných lidí se mohou zcela náhodou objevit i po desetiletích. Je to případ dívky, která byla pohřešovaná sedmnáct let. Asi osmiletá dívka zmizela tehdy beze stopy, policisté podezřívali souseda rodiny, že dívku zavraždil a spálil.

„Tehdy jsme vytírali i kamna a komíny, nic jsme neobjevili,“ uvedl kriminalista, jenž případ pamatuje.

Kostru našel až po sedmnácti letech v septiku muž, který si v obci koupil chalupu. Totožnost dívky prokázaly testy DNA. Zda tam spadla, či tam mrtvou dívku někdo hodil, už se nedalo zjistit.

V polovině devadesátých let zmizela i malá dívka v Srbské Kamenici. Podle matky si hrála u vody a zřejmě spadla do říčky.

Tělo se nikdy neobjevilo, pátrači pouze našli v hřenských soutěskách v říčce dívčinu botku. Dohady o tom, že dívku unesl její otec do Německa, se také nepotvrdily.

„Prohlásit za mrtvou ji my nemůžeme, dvacet let trvá pátrání,“ řekl kriminalista. Rodina ale může i v průběhu pátrání o to požádat soud, který rozhodne zda pátrání bude pokračovat či osobu prohlásí za mrtvou.