Jako po válce, kdy platilo, že když není dost šoférů a objeví se jeden, co jezdí se vším, je to doslova svátek. Jarda Kosík někde od Prahy přišel na brigádu na šachtu Robert u Ervěnic, v roce 1946 přejmenovanou na Důl Jan Šverma.
Když se čerstvého brigádníka ptali co umí, řekl, že je šofér a jezdí se vším. To byla trefa! Ani od něj nechtěli vidět vůdčí list, tak se totiž tenkrát říkalo řidičskému průkazu.
Jarda Kosík dostal hned přidělený náklaďák a závozníka, který znal poměry na šachtě a v okolí. Nakonec na severu Čech zůstal napořád. Jezdil se vším, včetně hasičského auta, sanitky i autojeřábu, jezdil i autobusem na zahraniční zájezdy. Mnohokrát byl vyhodnocený jako nejlepší řidič. Bylo na něj stoprocentní spolehnutí. Znali jej i esenbáci z dopravky.
V roce 1960 Jarda musel do penze. Uspořádal v hospodě U slunce v Holešicích rozloučení se všemi známými, včetně vedení ze šachty a dvou esenbáků z dopravního inspektorátu. Na trachtaci se slavnostně přiznal, že řidičák nikdy neměl a dojezdil tak až do penze.
„Jediný co mám, že můžu vůbec vyjet na silnici, je ten〜hle papír, kterej už taky vlastně neplatí,“ přiznal se oslavenec. Papír, který dal kolovat mezi hosty, byl vůdčí list s kolky asi z roku 1936 o způsobilosti k řízení koňského potahu se dvěma koňmi řazenými vedle sebe jako náruční a podsední.
Všichni byli z toho tak trochu vyvedeni z míry.
Starší esenbák zareagoval perfektně. Prohlídnul si vůdčí list a rozvážně řekl: „Jaroslave, to je tedy zapeklitá věc. Důležitý však je, že jsi prokázal za ty roky, že jsi šofér i bez papírů. Nikdy žádná nehoda ani pokuta, to hovoří samo za sebe. A proto, abys to měl úředně, v pondělí přijď na inspektorát, já ti vystavím úplně novej řidičák s datumem zkoušky z dnešního dne. Zároveň prohlašuji, že jsi před touto komisí, co tady v hospodě je, složil úspěšně potřebný zkoušky pro získání řidičáku.“ A pozvedl půllitr na další přípitek.
