Dokončení rekonstrukce a zpřístupnění komplexu je podle Františka Ledvinky, ředitele Muzea lidové architektury Zubrnice tak už jen otázkou volných peněz v rozpočtu skanzenu. Projekt si ve výjimečnosti nezadá s obdobnými ve světě.

Jak postupovala rekonstrukce Týniště 28 a jaké metody práce jste u toho použili?
Metodou postindustriální archeologie jsme vykopali suterénní část tohoto komplexu. Na mlýnskou část jsme přenesli a postavili bývalý roubený mlýn z nedaleké Homole a jeho interiér vybavili strojním zařízením tzv. uměleckého mlýna z Hamrů. Tím se podařilo spojit a zachránit tři památky současně. Na tak sofistikovanou práci, jakou je transfer a zprovoznění uměleckého složení mlýna, si dosud netroufl žádný skanzen ani památkový objekt v ČR, zatímco v Německu je to samozřejmostí u všech velkých skanzenů.

Kdy byste mohli dokončit rekonstrukci a zpřístupnit komplex veřejnosti?
V případě získání potřebné finanční částky by za příznivých okolností mohl být mlýn dokončen a zpřístupněn veřejnosti během jednoho roku. V další etapě by následovala rekonstrukce vodní pily a lisovny oleje. Tím by se zpřístupnil v České republice unikátní technický soubor, kde budou vedle sebe tři vodní kola. Totiž mlýnu, pily a lisovny oleje.

S mlýny ovšem souvisí i další vaše práce, mohl byste ji blíže popsat?
Dalším zajímavým počinem našeho skanzenu bylo získání bývalého mlýna Týniště 27 do vlastnictví a jeho rekonstrukce do funkční podoby. Tato technická památka se stala jediným malým zpřístupněným mlýnem v Ústeckém kraji, mající ještě starou technologii „českého složení".

Kolik pozůstatků mlýnů a na jak velkém území jste vlastně získali?
Na tyto aktivity navazovalo, po důkladném historickém průzkumu, získání dvacetihektarového území s další čtveřicí mlýnů. Zbyly z nich sice už jen trosky, avšak s dochovanými náhony. Toto území, nepoznamenané negativními civilizačními vlivy, chceme postupně upravovat do podoby z poloviny 19. století, se starými polními cestami, ovocnými sady starých odrůd, chmelnicemi a především vodním hospodářstvím bývalých mlýnů. Usilujeme zde také o vytvoření malého ekomuzea.

(Pozn. red.: Podobné projekty, například Viktoriánská a Edvardiánská farma, vedené historičkou Ruth Goodmanovou, popularizovala britská veřejnoprávní televize BBC. Místa natáčení si historický ráz udržela dodnes a patří k turisticky atraktivním cílům. Seriály jsou českým divákům známy ze satelitních televizí.)

Znamená to tedy, že se chystáte na další rekonstrukce mlýnů?
Rekonstrukce ostatních mlýnů je ještě otázkou daleké budoucnosti a mnoha hodin práce pro naše následovníky. V našich možnostech je však vytvořit po těchto mlýnech alespoň tématickou naučnou stezku, která může zajímavou formou seznámit návštěvníky s unikátním a velice hustým souborem mlýnů v minulosti. Tento druh naučné stezky bude v rámci ČR opět ojedinělým počinem.

Jaké tedy máte konkrétní plány pro nejbližší budoucnost?
Dalším úkolem pro nejbližší období je stavba hrázděné stodoly v areálu domu z Loubí. Stodola tradičním způsobem uzavře zdejší dvůr a využijeme ji pro prezentaci části větších zemědělských strojů. V její levé části umístíme a funkčně využijeme mimo jiné i velký dřevěný žentour, propojený s historickou mlátičkou. V českých skanzenech to opět bude poprvé, kdy bude využit a představen velký dřevěného, navíc i funkční žentour, coby příklad technického pokroku v zemědělství během první poloviny 19. století.