Sympatické Natalii Arendsen, která žije na Ústecku, ano. A to měrou vrchovatou. Je totiž profesionální žokejka.

Na koni jezdíte už od pěti let. Máte lásku ke koním v rodině? Jak jste se k ježdění dostala?
Koně miluji už odmala. A v rodině je to spíše obráceně. Když jsem začala na koni jezdit já, začal i můj otec. První začátky jsem si odbyla v Holandsku, poté jsme se přestěhovali do Čech. To mi bylo šest let. Koupili mi mého prvního koně Koda, se kterým jsem už v těch šesti letech absolvovala první závod. Byl to miniparkur. V té době mě na parkury připravovala až do 12 let Irena Samochinová. Naučila mě základy, drezúru, parkur, což využívám dodnes. Za to jí moc děkuji a jsem moc ráda, že mě to naučila, protože jezdím i dost problematické koně. Ve dvanácti letech jsem začala jezdit neregistrované dostihy do 15 let. Milovala jsem rychlost, parkur už pro mě byl moc pomalý…

Natalie „Naty" Arendsen- Narodila se 23. prosince 1985 v Holandsku, ve městě Arnhem.
- Když jí bylo šest let, rodiče se přestěhovali do Malého Chvojna na Ústecku.
- Na základní školu chodila do Libouchce. Každý den hned po škole běžela ke koním a samozřejmě na nich jezdila.
- V patnácti letech začala studovat SOUZ ve Velké Chuchli v Praze. b Zatím má na svém kontě 38 vítězství a celou řadu dalších umístění.
- V současné době je zasnoubená.
- Trochu volného času má jen v zimě, když není dostihová sezona. To pak chodí plavat a nebo do fitka, jak jinak, připravovat se na sezonu.
- Pokud má chvilku volného času, ráda se prochází s přítelem a jejich psem v přírodě.

Vyučila jste se ve Velké Chuchli ošetřovatelkou koní. Byla to správná škola pro to, abyste se naučila vše, co v praxi potřebujete?
V patnácti letech jsem nastoupila na učiliště ve Velké Chuchli, obor jezdec a ošetřovatel dostihových koní. Tady jsem získala žákovskou licenci. Myslím si, že to byla velice dobrá škola pro mé budoucí povolání. Člověk musí ukázat, že má zájem se učit a hlavně mít vůli a trpělivost na sobě pracovat. Chodila jsem například jezdit i brzy ráno, ještě než začala škola…
Nejvíce jsem se ale naučila v praxi u trenérů. Například jsem byla tři roky zaměstnaná u Neuberga, který mi dával šance jezdit dostihy. Hodně jsem se u něj naučila a nějaké dostihy pro něj i vyhrála. Pak jsem byla ve stáji Monika Agro u trenéra Dvořáka. To pro mě byla další velká zkušenost.

Kterého úspěchu si ceníte nejvíce?
Mým největším úspěchem bylo vítězství s Mashrai v Mostě v dostihu 2. kategorie a pak ještě s klisnou MAINLY HIGH, se kterou jsem dokázala třikrát zvítězit.

V současné době dojíždíte za prací každý den z Ústí nad Labem do Drážďan. Není to únavné? Nepřemýšlela jste o tom se do Německa přestěhovat?
Do Drážďan dojíždím šestkrát týdně, někdy i každý den. Pracuji od 6.00 do 12.00 hodin a o víkendech mám dostihy. Únavné to trochu je, ale když chce člověk něco dokázat, tak proto taky něco musí udělat. A musí zatnout zuby a překousnout to.
Tenhle rok jsem už dvakrát v Německu vyhrála. V Lipsku a v Drážďanech. V Drážďanech je 12 koní a trenér mě dost angažuje do dostihů.
Přesto se do Německa určitě stěhovat nebudu. Mám tady svého přítele Zbyňka, který mi ve všem moc fandí a podporuje mě. Jsem šťastná, že ho mám, protože chápe můj sport.

Na svém statku připravujete koně na dostihy. Na jaké a kolik koní máte?
Na statek se vracím až odpoledne a to pak jezdím na koních. Ráno všechno obstarává můj táta. V současné době máme na statku 15 koní. Některé koně jsou na chov, jiné na dostihy rovinové. Mezi mé oblíbence patří Kildown, dvouletý hřebec, o kterém si myslím, že mi ještě udělá radost. Dost mu věřím, že bude dobrej.

Máte nějaký sen, který si jednou chcete splnit?
Mým velkým snem je 50 vítězství a vyhrát s Kildownem nějaký jedničkový dostih.