Přibližně před sto lety, v roce 1921, již byla situace v mladém Československu stabilizována. Železniční doprava tehdy představovala jediný moderní dostupný dopravní prostředek. Síť autobusů neexistovala. V provozu bylo jen několik málo začínajících spojů. Vlastní automobil byl nedostižný luxus i pro řadu zámožných osob. V této době bylo v Československu přibližně tři a půl tisíce osobních vozů.

Jeden tak připadal na více než tři a půl tisíce obyvatel. Ve stejné době zde jezdilo jen něco přes dva tisíce nákladních automobilů, přibližně 200 speciálních a kolem dvou tisíc motocyklů a tříkolek.

Dnes je u nás registrováno přes 5,5 milionu osobních automobilů a jeden automobil tak připadá na méně než dva občany. První československá letecká linka byla zavedena až na podzim roku 1923. Železnice tak nesla tíhu prakticky veškerých meziměstských přeprav.

Vlakem více a levněji

V roce 1921 tak využilo služeb železnice 174 milionu lidí, kteří ujeli skoro 6,5 miliardy kilometrů. To představuje přibližně 13 cest na každého občana mladého státu a přibližně 475 kilometrů ujetých vlaky. Při srovnání se současností je však třeba vzít v úvahu, že železnice neměla žádnou konkurenci, vzdálenosti napříč Československem byly mnohem větší, ale na druhou stranu představovalo cestování i v „dřevěné“ 3. třídě při běžných platech drahý luxus.

Při průměrné mzdě kolem 200 až 300 korun měsíčně, úředník si prý vydělal dokonce 300 až 500 korun měsíčně, stála jízdenka rychlíkem z Prahy do Brna 75 korun. Za průměrnou mzdu tak bylo možné pořídit přibližně jen 3 až 4 cesty, úředník si mohl dovolit dokonce 4 až 6,5 cest mezi oběma městy. Při současné průměrné čisté mzdě 22 až 23 tisíc korun si může občan České republiky pořídit až 100 jízd mezi oběma metropolemi.

V současnosti přepraví železnice jen na území České republiky 183 milionů osob, které ujedou skoro 9 a půl miliardy kilometrů. To je i navzdory rekordní motorizaci našich domácností přibližně 18 cest na obyvatele a téměř 950 kilometrů na obyvatele, které ve vlaku ujede.

Přitom vzdálenosti v rámci České republiky jsou mnohem menší, než tomu bývalo v Československu. Pokud bychom započetli i údaje za Slovensko, byl by počet cestujících přibližně 250 milionů a ti by ujeli vlaky skoro 13 miliard kilometrů.

Rychleji a častěji

Tipnete, o které trati píšeme? Jezdí na ní jen 3 rychlíky za den a cesta trvá skoro 8 a půl hodiny. Nevíte? Je to spojení Prahy a Bohumína v roce 1921. Do Olomouce nebo Brna to není o mnoho lepší. Prahu a Olomouc za den spojovaly jen 3 páry rychlíků a cesta trvala skoro 6 hodin, mezi Prahou a Brnem jezdily dokonce 4 rychlíky. Cesta mezi oběma městy jim trvala 5 až 5,5 hodiny.

To si dnes asi nikdo nedokáže představit, protože dnes cesta vlaku z Prahy do Olomouce trvá přibližně 2 hodiny (to je přibližně o 3,5 až 4 hodiny méně), do Ostravy méně než 3 hodiny (o více než 5 hodin méně) a do Brna je to 2,5 hodiny (o 2,5 až 3 hodiny méně).

Také četnost spojů je nesrovnatelná. Z Prahy do Olomouce jezdily krátce po vzniku Československé republiky jen 3 rychlíky denně, zatímco dnes se dostanete jen s Českými drahami 33 vlaky, na Ostravsko jezdily také jen 3 dálkové vlaky, dnes jich je 17 a do Brna lze dnes cestovat dokonce po dvou různých tratích až 32 spoji Českých drah, v roce 1921 tam jezdily jen 4 rychlíky mladičkých ČSD.

Lepší to ale nebylo ani u osobní dopravy. I na dnes frekventovaných tratích v okolí Prahy, kde jezdí zastávkové vlaky každou čtvrthodinu, jezdily osobní vlaky v hodinových i dvouhodinových intervalech. Třeba z Prahy do Kolína jezdilo denně jen 11 osobních vlaků a po jednom vlaku do Jičína, Českého Brodu a po jednom posilovém vlaku v pracovní dny a ve volné dny. V současnosti vyjíždí v pracovní dny z Prahy tímto směrem neuvěřitelných 62 zastávkových spojů.

Podobné to bylo i na jiných tratích. Z Prahy do Benešova jezdilo jen 9 osobních vlaků s dřevěnými lavicemi za den a několik posilových víkendových vlaků. Doba jízdy byla 2 hodiny. V současnosti vyjíždí v pracovní dny z Prahy tímto směrem 64 regionálních spojů s klimatizovanými vozy, které trať projedou za poloviční čas, za jednu hodinu.