Slibuje to nový majitel objektu, který získal areál chátrající kyselky na podzim loňského roku. Od předchozího vlastníka se ale ostře distancuje. „S minulými majiteli nemám nic společného," vzkazuje ústy Stanislava Bruknera ml., který jej zastupuje.Anonymní vlastník - za své a bez dotací

On sám zatím zůstává v anonymitě. Ví se o něm pouze to, že je z regionu a že chce rozsáhlý projekt rozdělený do tří etap na sedm let financovat z vlastních prostředků a podnikatelských aktivit.

„Původně jsme uvažovali o dotacích na takzvané brownfieldy, ale žádostí jsme mapovali, jak by nás dotační podmínky svazovaly. Nakonec jsme všechny dotace rezolutně zamítli a nový vlastník chce projekt financovat z vlastních podnikatelských aktivit," zdůraznil zástupce vlastníka.

Prameny, zámeček a welness

V první etapě se má rozjet stáčírna vratislavické kyselky, která vykazuje stále stejně vysokou kvalitu jako před lety.

Opuštěný a chátrající objekt Vratislavické kyselky.„Podáváme žádost na lázeňský odbor ministerstva zdravotnictví. Protože úředníci už stejné povolení vydali předchozímu majiteli, předpokládáme, že půjde o formalitu," popsal Stanislav Brukner ml.

V další etapě by se mělo začít s rekonstrukcí hlavní budovy a návratu zdevastované budovy k původnímu stavu.

Do sedmi let by pak podle plánů majitele měla objekt původního zámečku doplnit lázeňská kolonáda s parčíkem. Kromě lázeňského zřídla se tu plánuje i welness a hotelové služby.

„Projektu držíme palce, samozřejmě se nám líbí, protože Kyselka odjakživa patřila k dominantám Vratislavic. Podle průzkumu patří zdejší minerální voda k těm nejkvalitnějším v celé oblasti včetně Frýdlantska," raduje se ze záměrů nového majitele vratislavický starosta Lukáš Pohanka.

Podle odborníků se svým složením přibližuje dokonce kvalitě vyhlášených pramenů z nedaleké Libverdy. Obsahuje uhličitan hořečnatý, oxid železitý a oxid uhličitý. Po znárodnění to byla jedna z mála minerálních vod, které se prodávaly již ochucené.

Malé opáčko z dějepisu

Zásluhu na objevení minerálky, která po celé 20. století patřila k významným vývozním artiklům Liberecka a pod názvem Vratislavická kyselka dobývala trh, měla maminka jednoho živnostníka.

Jmenoval se Karl Skollauda a živil se bělením prádla. Tato činnost vyžadovala především velké množství vody.

„Roku 1862 si u svého domku čísla popisného 74 vykopal studnu. Kromě toho, že byla hluboko ve skále, měla její voda i zvláštní nakyslou pachuť. Nejprve si myslel, že je to buď novou pumpou, nebo po střelném prachu při hloubení studny. Jenomže pachuť neustávala," prozradil před lety nejstarší kapitolu Vratislavické kyselky Lukáš Pleticha ze Spolku přátel Jablonce nad Nisou.

Voda jako z Libverdy

Minerální vodou se bělilo a nikde se už nedozvíme, zda měly minerály v ní obsažené nějaký vliv na bělost prádla. Zato podle historických pramenů víme, že teprve po třech letech se omylem této „nedobré vody" napila maminka pana Skollaudeho. A právě jí přišla nakyslá chuť povědomá. Jako by ji už někdy pila… Jako by jí připomněla pobyt v Libverdě. A tak se pan Skollauda vypravil za uznávaným jabloneckým lékárníkem Josefem Ulrichem z věhlasné jablonecké lékárny U Černého orla, která sídlila v budově pod dnešním okresním soudem.

„A lékárník potvrdil, že se jedná o kyselku. Prokázaly to i chemické rozbory, které potvrdily, že voda obsahuje uhličitan hořečnatý, oxid železitý a oxid uhličitý. A pak si někdo vzpomněl na přednášku berlínského profesora Dr. Rittera, který Jizerky kolem roku 1850 procestoval a v Jablonci vyslovil domněnku, že zrovna někde v údolí Nisy mezi Prosečí a Vratislavicemi by se mohly nalézat minerální prameny," připomněl v někdejším rozhovoru Lukáš Pleticha.

Podle publicisty Marka Řeháčka, který historii Kyselky popisuje v brožuře Vratislavice nad Nisou, se majitel bělírny rychle rozhodl pro novou oblast podnikání. Zavřel bělírnu prádla a a založil si malé lázně. Věhlasní profesoři Weisskopf a Jaksch provedli v těch letech dvakrát po sobě chemickou analýzu pramene a napsali dobrozdání, která vratislavickou kyselku vychvalovala jako znamenitou, dvanáct stupňů teplou minerální vodu.

Podle Marka Řeháčka však ani jejich dobrozdání nestačilo, aby se tu otevřely lázně jako takové. A to i přesto, že pramen se stal u obyvatel obou měst na hranici Nisy, tedy Jablonce nad Nisou a Liberce, velmi oblíbeným.

Lázně nesly jméno prince Rudolfa

Historie se stále opakuje, jak by mi potvrdili dějepisci, podnik stejně jako v posledních letech, často měnil své majitele. A roku 1888 vyhořel. A tak se nakonec místní obyvatelé rozhodli, že to tak nenechají.

Na konci 19. století byla Vratislavická kyselka známým výletním místem, kam se chodilo za lázeňskými procedurami. Stáčela se tu i vyhlášená minerálka.Jak popisuje publicista Marek Řeháček: „Roku 1893 založilo jedenáct zdejších občanů společnost, ve které samozřejmě nemohl chybět ani textilní továrník Ginzkey, a požádali pražské místodržitelství o povolení k využívání pramene a zřízení lázní. Povolení obdrželi a navíc získali i svolení, aby se jejich voda mohla nazývat pramenem Rudolfovým. Podle korunního prince, který nedlouho před tím navštívil Liberecko," připomíná v brožurce o Vratislavicích její autor.

Nové lázně byly skutečně výstavní. Architekt Schäfer postavil na prameni překrásnou budovu s věžičkou, pozdějším symbolem této minerálky.

V roce 1894 tu dokonce vyrostl celý lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Kromě ubytovacích a provozních prostor se tu nacházely dokonce i rašelinové a parní koupele.

Jenže, radost z lázní netrvala dlouho. Podle historiků zasáhl do jejich osudu bývalý šéf Františkových lázní, který byl jmenován ředitelem Kyselky, a který prý nesmyslnými úpravami pramen zkalil.

Naštěstí po první světové válce získal vřídlo pan Weber a začalo se zase blýskat na lepší časy. Lázně sice byly zrušeny, ale prameny se podařilo, opět pod dohledem Státního vřídelního inspektorátu, zachránit.

Nemáte na půdě Weberovku?

Kyselka se pod obchodní značkou Weberovka začala opět prodávat v zelenkavých lahvích. Možná se skrývá v nějakém koutku i na vaší půdě.

Ostatně nový vlastník ve spolupráci s vratislavickým úřadem dokonce vyzývá pamětníky či majitele nejrůznějších upomínek na slavnou éru vratislavické kyselky, aby se přihlásili a svými vzpomínkami pomohli vzkřísit její zašlou slávu.

Ta by mohla přivést do místa nejen turisty, ale i pracovní příležitosti, což není nepodstatné.

Kyselka s chutí po sametu

Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka. Provedla další dva vrty, které spolu s těmi ze šedesátých let poskytovaly dostatek vody pro stáčírnu, ze které se denně expedovalo okolo 100 000 lahví.

Opravena byla i historická budova, které dnes opět vévodí špičatá věžička kopie té původní, zničené po válce.

Nová „ovocná reklama" signalizovala návrat ke starým dobrým časům. Minerální voda se v ní stáčela až do roku 2004, kdy tehdejší majitel odešel Konkurznímu správci pak trvalo dva roky, než se mu pro zchátralý areál podařilo najít nové vlastníka.

Výroba byla obnovena na podzim roku 2006. V červenci roku 2008 se stáčet opět přestalo, a to z důvodu vyšších výdajů na obnovu provozu, než s jakými majitelé původně kalkulovali.

Údajně byli schopni vyrábět, ale neměli na propagaci značky. Roku 2008 získává firma nového majitele. Nic se ale neděje. Loni na podzim vstoupil do hry nový vlastník. Pokud se jeho záměry naplní, bude to výhra nejen pro něho samotného, ale i celý region, který by tak mohl obohatit nabídku pro turisty a přilákat sem návštěvníky ze zahraničí.

Máte vlastní či zprostředkované vzpomínky na provoz kyselky? Napište nám na redakce.liberec@denik.cz