Miloš, Jarda, Miluška. Partička lidí bez domova v Teplicích. Za běžných okolností vyrážejí pod rouškou tmy lovit s čelovkou na hlavě „poklady“ ke kontejnerům. Rozpálené ohniště, ze kterého výtahovou šachtou nedostavěné ruiny v Mlýnské ulici stoupá k nebesům dým, ale jasně potvrzuje, že pro tentokrát zůstávají schovaní v provizorním příbytku. Výlety do potemnělého lázeňského města jim znemožnil vládou vyhlášený noční zákaz vycházení. „Respektujeme, že se nesmí v noci chodit ven. Nechceme problémy s policajty,“ shodují se.

Přestože „na ulici“ žijí i přes noc, uvědomují si vážnost situace a zůstávají v ústraní. „V noci nevylézáme, ale ráno to je pak fofr. Musíme být u kontejnerů dřív než popeláři,“ směje se bezdomovec Jarda.

Tepličtí strážníci provizorní noční pelechy bezdomovcům tolerují. „Nejsou přímo na ulici. Pokud jsou takto zalezlí, nemáme s tím problém. Musím říci, že venku v ulicích mezi domy je na rozdíl od denní doby nevidíme,“ potvrzuje ředitel Městské policie Teplice Michal Chrdle. Bezdomovci přespávají především v nedostavěném hotelu v Mlýnské ulici, pár jich žije v bývalých kanálových šachtách na Letné, k vidění bývají i v dalších ruinách po městě.

K tomu, aby lidé bez přístřeší respektovali vládní nařízení ohledně prevence před šířením koronaviru, je nabádají terénní pracovníci z nízkoprahového centra Květina v Teplicích. „Jsme s nimi v kontaktu. Vědí o tom, co se teď nesmí. Snažíme se je motivovat, aby to dodržovali, a neměli pak případně problémy s policií,“ říká Barbora Vernerová z Květiny. Zrovna byla v ulicích a mířila k jedné takové skupině na informativní setkání. „Když se vyhlásil zákaz nočního vycházení, tak se na nás obrátilo pár lidí z ulice, zda by nemohli přechodně někam do azylového domu. Vnímají vážnost situace,“ podotýká s tím, že v některých případech je řešení ze dne na den složité.

V objektu v Mlýnské ulici přežívá koronavirové období Monika Holubová. Na ulici se s malými přestávkami v azylových domech pohybuje už skoro dvacet let. Do Čech přišla ze Slovenska. „Chtěla bych práci, ale nemám žádné doklady. Párkrát jsem to někde zkoušela, ale nevydržela jsem tam. Takže žiju s chlapy na ulici a vybíráme popelnice,“ líčí. I ona ví o nočním zákazu vycházení na ulici. „Nee, to jsme doma u ohně a spíme,“ dušuje se.

Dva tisíce bezdomovců

Bezdomovci žijí napříč celým krajem. Podle statistiky Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí nemá střechu nad hlavou v Ústeckém kraji více než 2000 obyvatel, přičemž 10 procent z nich jsou děti. Jen malé procento z celé dvoutisícové skupiny žije v azylových domech. Zlepšení situace sociologové nečekají. Důvody vidí v rostoucí nezaměstnanosti a dluhové pasti. Průměrný věk bezdomovců v kraji je 45 let. Jde o nejnižší průměrný věk v rámci ČR.