Stížnosti se množí především na sociálních sítích. Své o tom vědí například dobrovolní hasiči v Rumburku, kteří loni vyjeli k téměř dvěma stovkám zásahů. Siréna se v těchto případech většinou nerozezněla, tou se totiž hasiči svolávají jen k velkým požárům nebo vážným dopravním nehodám, tedy k událostem, kdy v boji o zdraví nebo životy hraje roli každá vteřina. Ale i těch bylo dost.

„Siréna je slyšet po celém Rumburku proto, že členové jsou ze všech koutů města, jedou v autě, sedí doma s rodinou nebo jsou třeba v obchodě a pak je zapotřebí ji slyšet,“ vysvětlil dobrovolný hasič Josef Szöllösi.

S podobnými reakcemi se setkávají prakticky všechny jednotky dobrovolných hasičů. Výjimkou nejsou ani ti ve Varnsdorfu. „U nás houkáme přibližně padesátkrát do roka. Ale i přesto se najdou lidé, kterým se to nelíbí,“ řekl velitel varnsdorfských hasičů Jiří Sucharda. Podle jeho slov mají lidé větší pochopení, pokud vidí, že se něco děje. To platilo třeba při poslední vichřici Eberhard. „To jsme houkali třeba čtyřikrát pětkrát denně. Na to si ale nikdo nestěžoval,“ doplnil Sucharda.

Nový seriál Naše školka
Naše školka: Ve středu představíme děti z MŠ Moskevská

Použití sirén je nařízené zákonem, všechny další způsoby jsou doplňkové. Používají je hasiči nejen u nás, ale i ve všech okolních zemích, jako je Německo nebo Rakousko.

Takovým doplňkem jsou například zprávy, které krajské operační středisko zasílá hasičům na mobilní telefon. A to buď v podobě textovky, nebo zvukové zprávy, kterou po zvednutí příchozího hovoru přečte automat.

Přestože se jedná o moderní a pro ostatní obyvatele města tichý způsob svolávání, nemohou se dobrovolní hasiči při poplachu spolehnout jen na mobilní telefony. Například rumburští dobrovolní hasiči musí vyjet do pěti minut od vyhlášení poplachu.

„Může se velmi snadno stát, že se mobilní telefon vybije nebo si jej může hasič někam odložit. Případně může být v zaměstnání, kde není možné mobilní telefony používat. Pak si zprávu nepřečte, sirénu ale uslyší,“ vysvětlil Josef Szöllösi, proč jsou sirény tak důležité. Obzvlášť při větších událostech, kdy operační důstojník vysílá více jednotek, se může také stát, že je systém pro zasílání zpráv na mobil přehlcený a hasiči si přečtou nebo poslechnou zprávu, až když dorazí na zbrojnici převléct se k výjezdu.

A právě cesta do zbrojnice je další věcí, která dobrovolné hasiče trápí. Nejčastěji při poplachu spěchají do hasičárny ve svých autech, která nejsou nijak označená.

„Setkáváme s určitými posunky od ostatních řidičů, kteří ale nemohou vědět, kdo jsme a kam míříme. Snažíme se za každou cenu, i přes hanlivá gesta, dostat se do zbrojnice, kde se musíme převléknout a vyjet,“ doplnil Josef Szöllösi.

Po dálnici D8 mezi Petrovicemi a Lovosicemi se v úterý proháněl autobus s tmavými skly a dopravními policisty uvnitř.
FOTO: Na kamioňáky si policisté na D8 posvítili z autobusu