Možná jsem jako starosta ten, který stojí na vrcholu, ale bez lidí, kteří jsou kolem mne, bych nedokázal vůbec nic. Takže to není zásluha starosty, ale těch občanů, kteří se na tom podílejí,“ říká o velkém úspěchu Lipové její starosta Pavel Svoboda.

Když jste začínal před třinácti lety se starostováním, dokázal jste si představit, že se Lipová dostane až k titulu Vesnice roku?

To samozřejmě ne. Do Vesnice roku se hlásíme od roku 2014 a dříve to asi ani nemělo cenu, protože jsme ještě neměli úplně co nabídnout. Bylo to o pár lidech a potřebovali jsme přesvědčit a hlavně zapojit víc lidí. Od roku 2013 nebo 2014 bylo vidět, že už je nějaká práce udělaná a lidé za námi stojí. A hlavně nám byli nápomocní. To byl zlom, kdy jsme šli do té soutěže. Protože jsem fotbalista, tedy soutěživý člověk, tak jsme do toho šli určitě s tím, abychom uspěli.

Hledali jste inspiraci i někde jinde, jak posunout Lipovou dál?

Jezdili jsme na exkurze nejen v rámci kraje. Byli jsme se podívat ve vesnicích, které uspěly v rámci krajského i celostátního kola. Věděli jsme tak, že nás nic jednoduchého nečeká. Na druhou stranu jsme čerpali informace, co je potřeba zlepšit a jak to dělat. Měli jsme jasný cíl, co chceme. Jen jsme ty věci postupně zdokonalovali podle toho, co jsme jinde viděli.

Co bylo u vás potřeba všechno změnit?

Hlavně přístup lidí, aby si uvědomili, že obec není starosty nebo zastupitelů, ale nás všech. A jestli tady chceme žít, tak si musíme všichni uvědomit, že je ta obec naše a že ji chceme zvelebovat. Možná jsem jako starosta ten, který stojí na vrcholu, ale bez lidí, kteří jsou kolem mne, bych nedokázal vůbec nic. Takže to není zásluha starosty, ale těch občanů, kteří se na tom podílejí. Jediné, co člověka může trochu mrzet, je zapojení od některých lidí. Ale díky Vesnici roku se nám do dění v obci zapojili další lidé, jejichž počet neustále roste. Minimálně ve smyslu, když budete něco potřebovat, zavolejte. Už to je pro mne úspěch. Dneska je nás nějakých deset procent obyvatel obce, kteří jsme činní. Další jsou pak na zavolání.

Právě při vyhlášení Vesnice roku bylo vidět, že se nejedná o one man show, ale že se na přípravě podílí celá vesnice.

Musím říct, že když jsme to vyhráli, tak jsme byli už hodně unavení. Měli jsme za sebou vyhlášení krajského kola, pak celostátního kola v Luhačovicích. Zasedla kulturní komise, která řekla, že na předání celostátního kola si vše zaplatíme, nic nebudeme dělat a ten den si pořádně užijeme. To jsme nakonec přehodnotili, protože nás naplňuje, když se do toho všichni zapojíme. Strašně mne překvapilo, kolik lidí do přípravy oslav šlo. Udělali jsme skupinu na whatsupu, kam se lidi sami přidávali. Cokoliv jsme tam dali, mělo ohromnou odezvu. Když jsme dali výzvu, že potřebujeme do bramboračky houby, tak všichni šli do lesa a šéfkuchař nevěděl co s houbami. V tu sobotu, kdy byly oslavy, pak všechno fungovalo, i když nám nepřálo počasí. Od kluka, který chodil stanovým městečkem s koštětem a vyléval vodu z plachet, aby se neprotrhly až po obsluhu u občerstvení nebo hry pro děti. Nakonec i sami lidé byli spokojení, že se na tom mohli podílet.

Oslavy Vesnice roku byly výjimečnou událostí. Ale v Lipové to podobně funguje celoročně. Čím se vám podařilo lidi přesvědčit, aby se zapojili?

Už jsem to trošku řekl. Je důležité, aby se starosta zapojoval a nerozdával jenom úkoly. Samozřejmě někdy se stane, že musím říct: Musíte dělat, mám něco neodkladného. Ale pokud to jde, jsem ten, který půjde s ostatními makat. Myslím, že už to lidé mají za své. Asi tomu hodně pomohly úspěchy ve Vesnici roku. Pomohlo i to, že Lipová má dobré jméno v Čechách i za hranicemi, vždyť jen do podstávkového domu nám v roce 2017 přišlo devět tisíc lidí. Místní pak když slyší slova chvály, tak to berou, že směřují k těm, kteří se na tom podíleli, a naplňuje je to. Do budoucna bych chtěl, aby každý říkal, že je hrdý na to, že je Lipovák. Myslím, že nás patriotů už je docela dost, ale úplně nejlepší by bylo, kdyby byl patriotem každý obyvatel Lipové. Ale to samozřejmě není možné.

Kromě toho, že jste starostou, máte svou firmu a hrajete fotbal. Jak se to všechno dá zvládat?

Musím říct, že těžce. Nějak to dávám. Dneska mám malinkou firmičku, dřív jsme měli přes dvacet zaměstnanců. Práci mám jen okolo domu a spolehlivé lidi, takže se o tu firmu nemusím tolik starat. Udělám nějakou nabídku, ke které mi kluci připraví podklady. A pak to jedu občas zkontrolovat přímo na místo zakázky. Za moje zaměstnance, mohu dát ruku do ohně, že to udělají zodpovědně.

Co na to říkají doma? Neznají vás jenom z fotografie?

Co vám na to mám říct. Prožili jsme si velkou manželskou krizi. Pokud by tomu člověk nedal víc, tak by ta obec nešla tak nahoru. Je to v tom těžké. Říkáte to správně, občas je to na fotku. Teď je to o to složitější, že syn je na internátu a je stejný blázen do fotbalu jako já. Takže ještě jezdím s ním, protože je v Mladé Boleslavi, kam se na něj jezdím podívat. Na druhou stranu musím říct, že i on má velkou zásluhu na tom, že jsme uspěli ve Vesnici roku. Když přijede, tak nám jde ještě pomoci na brigádu. Klobouk dolů před ním. A když na první oslavě titulu řekl, že je skvělé, že jsme to vyhráli. Ale že by se mělo zapojit ještě víc lidí. Z jeho slov vyplynulo, že se zpátky do Lipové těší, protože je to jeho domov. To mne dostalo úplně nejvíc, protože když vám tohle řekne sedmnáctiletý kluk a ještě vás syn, tak vás to prostě dostane.

Co vás z toho všeho, co děláte, nejvíce naplňuje?

Všechno, jinak bych to samozřejmě nedělal. Co mi vždy vezme vítr z plachet, když vám vrazí do zad kudlu člověk, od kterého byste to nečekal. V tu chvíli bych se na to nejraději vykašlal. To mluvím o starostování. Pokud jde o firmu, tak je nejhorší dostat peníze z lidí, které je mají. Když děláme u babičky, která otáčí každou korunu, tak si vás váží, udělá jídlo a vždy zaplatí do koruny. Pak jsou lidé, kteří peníze mají a dohadují se o každou slevu, případně je těžké od nich dostat zaplaceno. To jsou věci, které mne nebaví. Ve fotbale je jednoznačně nejhorší porážka. Ale pokud je soupeř lepší, tak to uznám. Co nemám rád, to jsou křivdy. Takže když vidíte, že rozhodčí nepíská rovinu, tak to dobré není. Fotbal je pro mne největší ventil, kdy přestanu na vše, co je mimo hřiště myslet, a dokonale se odreaguji.

Lipová se za poslední roky hodně posunula. Co vás nyní čeká?

Děláme veřejné osvětlení, do kterého investujeme i odměnu z Vesnice roku. Zatím máme hotovou polovinu lamp. Děláme to v rámci rekonstrukcí nízkého napětí. Nyní ČEZ v dalších čtyřech etapách v rekonstrukcích bude dělat zbytek obce. Ve dvou rozjetých etapách je naše investice na veřejné osvětlení 6,4 milionu. Nějaké věci si budeme dělat svépomocí, tak by ta cena mohla o půl milionu spadnout. Což pro nás při šestnáctimilionovém rozpočtu není málo peněz. Až budeme mít veřejné osvětlení celé hotové, tak máme hotový vodovod, kanalizaci, elektřinu v zemi, lampy s LED svítidly. Bohužel k nám není možné protáhnout plyn. Vesnice je pokrytá vysokorychlostním bezdrátovým internetem. Takže to je pro nás všechno z těch velkých investic. Čeká nás ale ještě nový územní plán, který bude řešit další rozvoj obce z pohledu stavebních parcel. Potřebovali bychom také investora, který by tu udělal penzion nebo hotel. To by nás hodně posunulo.

Pavel SVOBODA
• Pavel Svoboda do čela Lipové se dostal po volbách v roce 2006, od té doby ji nepřetržitě vede.
• Postupně se snaží obec zvelebovat a především do dění v Lipové zapojit co nejvíce lidí.
• Největšího úspěchu dosáhl letos, kdy Lipová zvítězila v celostátním kole soutěže Vesnice roku. Následně pak získal od Oldřicha Bubeníčka medaili hejtmana za zásluhy o rozvoj obce.