Architekt ji pojal jako symetrickou, osově souměrnou stavbu. Orientoval ji na ose východ západ. Obytné místnosti jsou situovány k jihu, k severu směřuje vstup a v horním podlaží studovna. Vpravo od vstupujícího byl vstup do šatny a odtud přímo do čekárny, která byla dveřmi propojena s ordinací. Ordinace byla spojena s místností pro rentgen a zároveň s temnou komorou pro vyvolávání snímků. V levé části se nalézala kuchyně, která byla propojena s obývacím pokojem. Z ordinace i obytného pokoje bylo možno vstupovat francouzskými okny na terasu.

Plánek.

Exteriér prozrazuje vliv díla amerického architekta Franka Lloyda Wrighta, případně vzdálenou inspiraci Behrensovým domem Cuno. Herman Müller použil motivy, které zdejší architekti používali poměrně často a které byly oblíbené i v německé architektuře obecně. Předně pracoval s už zmiňovanou symetrií průčelní fasády. Dalším takto hojně používaným prvkem byla římsa, která tvořila výrazné ukončení fasády. Obdobnou záležitostí byla i rohová okna. Použití valbové střechy a podezdívky také odpovídá tehdejšímu dobovému proudu práce německých architektů.

Výklenek na východní straně domu působí sice jako určitý expresionistický výstřelek architekta, ale není tomu tak. Má svůj účel, protože do něj architekt umístil zázemí kuchyně i za cenu jisté disproporce. Vila byla citlivě renovována a některé detaily fasády byly obnoveny například obklady soklu nebo obložení vstupu.