Má název Skloňování a svá díla na ní představují sklářští výtvarníci Ilja Bílek a Luba Bakičová. Ilja Bílek je žákem legendárního Stanislava Libenského, Luba Bakičová absolventkou Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ateliéru Sklo, který vede Ilja Bílek.

Výstava je zajímavá už pro samu možnost srovnávání pohledů na tvorbu dvou generací, ale pro pravidelné návštěvníky galerie je neobvyklá a jedinečná z jiného důvodu. Jak totiž ve svém úvodním slově na čtvrteční vernisáži zmínil ředitel SGVU Jan Štíbr, je to poprvé ve třiapadesátileté historii galerie, co se zde vystavuje sklo…

Jaký je pohled učitele na svou někdejší žačku a nyní již nepřehlédnutelnou sklářskou výtvarnici? Se svou bývalou studentkou Lubou Bakičovou profesor Ilja Bílek vystavoval už několikrát. Co ho vedlo k tomu, dát se s mladou Slovenkou výtvarně dohromady?

„Její určité schopnosti. Její nezastiratelná schopnost se výtvarně stylizovat do vlastní podoby. To je, myslím si, důležité najít svůj rukopis. Každá naše výstava, byly tři nebo čtyři, měla svůj program, který jsme oba chápali. Zpočátku to byla taková konfrontace. Další výstava už reagovala na práce toho druhého, což se musí nějakým způsobem projevit. Tato výstava v Litoměřicích završuje naši čtyřletou spolupráci, která měla svůj vývoj, a reprezentuje jednu z etap, k níž jsme dospěli," říká Ilja Bílek.

Podle jeho slov je velmi důležité, když se dva lidi navzájem sledují a dokáží spolu výtvarně žít. „Je to důležité i proto, že se generace setkávají. Je zde určitá invence mladé generace a jistá zkušenost generace naší. Chápu to jako generační proměnu názoru na sklo. To je markantní. Samozřejmě jsem jinak orientovaný než slečna Bakičová, která svou tvorbu posouvá víc k současnému volnému umění a to je výborné," dodává renomovaný sklářský výtvarník a pedagog.

A jak ovlivnil nebo stále ovlivňuje tvorbu Luby Bakičové její učitel?

„Mnoho studentů si myslí, že by měli své učitele překonat nebo se jim minimálně vyrovnat. Já se za pana Bílka určitě nestydím a musím říct, že jeho podíl na mých dílech, myšlení a uvažování je určitě velký. O všem se bavíme, což je důležité. Komunikace o těch dílech je nejdůležitější. Pokud se máte s kým o práci bavit a té osobě důvěřujete, ten podíl tam určitě bude," konstatuje výtvarnice, která toto společné vystavování bere jako jistou konfrontaci generací. „Jde o generační rozdíl a zároveň jakési generační napojení," míní Luba Bakičová.

Pokud jste zvědaví, o čem dalším výstava v litoměřické SGVU ještě vypovídá, přijďte. Otevřena bude do 2. června.

ILJA BÍLEK absolvoval VŠUP v Praze, ateliér sklářské tvorby u prof. Stanislava Libenského. Od 80. let 20. století vystavuje doma i v zahraničí, od roku 1996 vede ateliér Sklo na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2010 obdržel Cenu rektora UJEP za výtvarnou činnost. Ve své volné tvorbě Ilja Bílek ponejvíce využívá skladebnosti geometrických ploch, a aby dosáhl dramatické formy, často kombinuje různé druhy skla. Skleněné kompozice vnímá vždy prostorově, prostorové utváření plastik bývá odvozené z tvarosloví, které nabízí zvolená technologie, nebo z architektonicky cítěných konstrukcí. Hmota plastik se dynamicky proměňuje s různými úhly pohledu. Díla vystavená na litoměřické výstavě zachycují průřez dosavadní tvorbou Ilji Bílka, jeho směřování ke stále úspornějšímu způsobu vyjadřování a ke koncentrovanějšímu sdělení. Pro výstavní prostor své plastiky uvážlivě komponuje a nechává spolupůsobit světelné vlivy.

LUBA BAKIČOVÁ je absolventkou Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ateliéru Sklo, který vede Ilja Bílek. Ve své tvorbě se Luba Bakičová zaměřuje na odhalování skrytých vlastností skla, nepracuje tolik s přísnou geometrií tvarů, ale naopak spíše uvolňuje sepětí forem. Využívá i formu plánovaného experimentu, kdy v extrémních situacích, např. při vysokých teplotách, prověřuje chování různých druhů sklovin. K tvorbě nevyužívá pouze sklo, ale kombinuje ho s jinými druhy materiálů, například s žárobetonem. Skleněnou hmotu nechává stékat do žáruvzdorných hmot, přísnost základního tvaru tak navozuje kontrast s měkkostí roztaveného skla. Ve svém výtvarném vyjádření využívá minimalistickou formu, častým tématem autorčiných prací je moment vratkosti. Tak jako Ilja Bílek, i Luba Bakičová pracuje s prostorem, i když poněkud odlišným, spíše konceptuálním způsobem. Svá díla z tabulového skla začleňuje do reálného galerijního prostoru.