Noví zájemci se však nehrnou, a to ani muži. Ne každý chce totiž investovat tolik času a energie, kolik je pro hladké fungování jednotky potřeba. „Lidi, kteří si myslí, že si na hasiče jenom hrajeme, ta dřina i relativní časová náročnost odradí,“ připomíná Martina Kocinová.

Co vás přivedlo do jednotky dobrovolných hasičů?
V jednotce sboru dobrovolných hasičů - JSDH Libědice jsem dva roky. Zpočátku jsem byla členem sboru dobrovolných hasičů a dělala požární sport. Po několika školeních jsem se rozhodla, že vstoupím i do jednotky sboru dobrovolných hasičů Libědice a budu pomáhat tam, kde je třeba.

Snila jste jako malá o požárních autech a zásazích jako kluci?
Od dětství jsem snila o práci záchranáře, bohužel rodiče to viděli jinak a musela jsem jít jiným směrem. Tak si to teď trochu vynahrazuji.

Jak vypadá výjezd jednotky k zásahu?
V případě vyhlášení poplachu jsme schopni se zmobilizovat a vyjet k zásahu do deseti minut. Někteří ze členů dojíždějí z jiných obcí nebo dokonce rovnou ze svého zaměstnání. Deset minut je tedy pořád dost dobrý čas.

Liší se vaše nasazení nějak výrazně od zásahu profesionálních hasičských jednotek? V čem spočívá výhoda dobrovolníků?
Naše jednotka je přínosem hlavně tehdy, když nastane nenadálá situace. Na místě jsme většinou mezi prvními a můžeme začít s pomocí, než dojedou profesionální záchranné složky. Nečekáme ale jen na výjezdy, pomáháme také starším občanům ve vsi s těžšími pracemi, které oni sami nezvládnou.

Vnímají vás tedy lidé spíše jako sousedy, kteří jsou tu od toho, aby pomohli jaksi automaticky? Nebo k vám mají respekt?
Vzhledem k tomu, že působíme v rámci katastru, kde se vesměs všichni známe, nás „naše“ veřejnost přijímá velmi dobře.

A co profesionální hasiči? Respektují vás?
Spolupráce s profesionály je přátelská a efektivní. Pokud na místo výjezdu dorazí, přenecháme jim pole působnosti a fungujeme jako jejich pomocná ruka. Je důležité zmínit, že dobrovolní i profesionální hasiči nasazují své životy na záchranu druhých. Pomáhají všude, ať už je to oheň, autonehoda, povodně a jiné události. Za to všechno si zaslouží velké uznání. Obdobně to naštěstí vnímá i obec Libědice, sám starosta i jeho syn jsou členové naší jednotky. Vděčíme jim a sponzorům za vybavení jednotky. Neobešli bychom se ani bez velitele Honzy, který jednotce věnuje velké úsilí, ani bez pomoci hasičů z Kadaně nebo Klášterce.

Jak jste na tom s členskou základnou? Nemáte nouzi o nové duše?
Zájem o členství je slabý, jako by se lidem nechtělo pomáhat druhým zadarmo a ve svém volném čase. Naše jednotka se setkává pravidelně každý týden, školíme se, cvičíme. Lidi, kteří si myslí, že si na hasiče jenom hrajeme, ta dřina i relativní časová náročnost odradí. Byli bychom rádi, kdyby do naší jednotky přibyli noví členové, kteří tuto „práci“ budou dělat od srdce a se stejným zápalem jako my. A protože jsem v jednotce jediná žena, osobně bych byla ráda za další kolegyni.

Utkvěl vám v paměti nějaký zajímavý zážitek, který jste během služby u jednotky zažila?
Nedávno explodoval plyn v rodinném domě a začala hořet propanbutanová láhev. Naše hasičská jednotka byla na místě do několika minut a mohla láhev ochlazovat a zajistit pomoc paní, která byla v domě. Kdybychom tam nebyli, celá situace by byla daleko horší. Paní měla veliké štěstí a její anděl strážný se asi pořádně zapotil.

Petra Klímová